Můj zaměstnanec zemřel. Podotýkám, že doma, a ne následkem pracovního úrazu. Jeho manželka mne požádala o výplatu tří platů zesnulého, prý na ně má nárok. Jsem povinen jí požadovanou částku zaplatit?
majitel firmy ze středních Čech
Mnozí pozůstalí se mylně domnívají, že v případě úmrtí zaměstnance mají nárok na jakési „odstupné“ ve výši trojnásobku průměrného výdělku. Ve skutečnosti ale mohou uplatňovat pouze již vzniklé nároky na mzdu, popřípadě na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou a podobně.
Zemře-li zaměstnanec, pak zaniká jeho osobní nárok na náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Ostatní peněžité nároky zaměstnance jeho smrtí nezanikají. Do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejí mzdové nároky z pracovního poměru postupně přímo na jeho manžela, děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti. Předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.
Jde však pouze o nároky, které nastaly ještě během života zaměstnance a on si je nestihl vybrat či zinkasovat… Jestliže zaměstnanec zemřel například 13. dubna 2006, přičemž mu dosud nebyla poukázána výplata za měsíc březen, pak mají pozůstalí nárok na jeho výplatu za měsíc březen a příslušnou část měsíce dubna, stejně jako na náhradu mzdy za nevyčerpanou poměrnou část dovolené.
Zaměstnancova smrt způsobuje zánik pracovního poměru, respektive dohody o práci konané mimo pracovní poměr. Tato skutečnost však nemá stejné následky jako výpověď, tj. zaměstnavatel není povinen platit žádné „odstupné“ ve formě dalších měsíčních platů.
Jak se postupuje v případě dohody o provedení práce? Zemře-li zaměstnanec před splněním pracovního úkolu, tak nezanikají ani nároky na odměnu přiměřenou vykonané práci (pokud může zaměstnavatel jejich výsledky použít), ani nároky na náhradu účelně vynaložených nákladů. Stávají se tedy součástí dědictví.
Nároky na odměnu po zemřelém zaměstnanci, který pracoval na základě dohody o pracovní činnosti, zákoník práce neřeší. Postupuje se analogicky jako u dohody o provedení práce - dosud nevyplacená odměna se tedy stává předmětem dědictví.
Může dojít také k situaci, že naopak zaměstnavatel má nějaké peněžité nároky vůči zaměstnanci. Tyto nároky však smrtí zaměstnance zanikají. Výjimkou jsou nároky, o kterých bylo pravomocně rozhodnuto nebo které byly zaměstnancem před jeho smrtí písemně uznány co do důvodů i výše. Výjimkou je také nárok na náhradu škody způsobené úmyslně nebo ztrátou předmětů svěřených zaměstnanci na písemné potvrzení. Tyto nároky se stávají předmětem dědictví po zemřelém zaměstnanci jako pasiva a musejí být vyrovnány v rámci dědického řízení.
Dědic odpovídá za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí, do výše ceny nabytého dědictví. Je-li více dědiců, odpovídají za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví. Dědic však může dědictví odmítnout, a to ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením zaslaným soudu.
Richard W. Fetter, právník
