Návrat tisíců emigrantů je ale nyní problémem pro venezuelský příhraniční stát Táchira, protože vláda zrušila rozhodnutí dopravit je do místa jejich dřívějšího pobytu. Podle serveru Infobae mohl být důvodem i nedostatek benzínu v této krizí zmítané zemi. O víkendu vláda rozhodla, že emigranti musejí strávit 14denní karanténu ve státě Táchira.
Ještě před týdnem přitom autoritářský prezident Nicolás Maduro emigranty nadšeně vítal. "Očekáváme s otevřenou náručí naše krajany, kteří se v zahraničí stali oběťmi xenofobie a rozhodli se vrátit do vlasti," uvedl Maduro, jehož OSN i nevládní organizace viní z porušování lidských práv.
Krajané se migrantů bojí
Proti ubytování migrantů v pohraničí jsou někteří místní obyvatelé, kteří se bojí rozšíření nákazy. Vláda chce navrátilce ubytovat zřejmě v tamních školách, které jsou nyní kvůli koronavirovým omezením zavřené. Jenže v řadě z nich neteče voda a jsou omezené dodávky elektřiny.
"Kvůli nedostatku peněz nemají školy vodu ani pořádné osvětlení," uvedla Zuleika Menesesová z univerzity v San Cristóbalu, metropoli státu Táchira. Navrhla, ať vláda migranty ubytuje v kasárnách. "Ať je dají do kasáren, na izolovaná místa, protože my tu máme už skoro měsíc karanténu a má-li někdo z nich koronavirus, tak se tu nákaza rozšíří," obává se další místní.
Advokátka Raiza Ramírezová má ale jiný názor. "Většině Venezuelanů se nelíbí, jak se vojáci k civilistům chovají, protože nám vyhrožují, chtějí po nás úplatky. Někteří mají i zkušenost s mučením ve věznicích," vysvětlila Ramírezová, proč nesouhlasí s ubytováním migrantům v kasárnách.
Migranti coby skvělý nástroj propagandy
Návrat emigrantů z Kolumbie umožnila venezuelská vláda i proto, že to využívá k propagandistické kampani. Otevřela pro ně dočasný humanitární koridor, protože hranice jsou jinak zavřené.
Do Kolumbie uteklo v předchozích několika letech před ekonomickou krizí a represemi Madurova režimu na 1,8 milionu Venezuelanů. V jejich vlasti je totiž nedostatek léků a základních potravin, časté jsou i několikadenní výpadky elektrické energie a vody a nemocnice se potýkají s nedostatkem zdravotnického materiálu, léků i personálu.
Venezuelané se vracejí domů, protože v Kolumbii už se neuživí pouličním prodejem, když se ulice kvůli omezením volného pohybu vyprázdnily. Řada z nich přišla o práci na stavbách či v restauracích, které jsou také zavřené. Kvůli koronaviru ale kolumbijská vláda vyhlásila od 24. března národní karanténu, která platí zatím do 26. dubna. Emigranti, kteří nemají legální status pro pobyt v zemi, navíc nemají zdravotní pojištění. A ti, co žijí na ulici, těžko mohou dodržovat časté mytí rukou.
"Politika otevřených dveří stála Kolumbii v posledních letech hodně peněz. V této výjimečné situaci kvůli koronaviru potřebujeme další finance," uvedlo v pondělí kolumbijské ministerstvo zdravotnictví, které požádalo mezinárodní společenství o další humanitární pomoc.