Prořeknutí generálního ředitele DaimlerChrysleru může Kirku Kerkorianovi vynést 1,2 miliardy
Byl americký finančník Kirk Kerkorian podveden bandou vychytralých manažerů automobilky ze Stuttgartu? Prvního prosince mají jeho právníci předložit důkazy soudci Josephu J. Farnanovi Jr. z okresního soudu ve Wilmingtonu ve státě Delaware, že tomu tak bylo a že by mu DaimlerChrysler měl zaplatit náhradu ve výši 1,2 miliardy dolarů – nárok, který společnost důrazně odmítá.
Kořeny Kerkorianovy zášti sahají až do roku 1998, kdy se Chrysler sloučil s německou automobilkou Daimler-Benz. Kerkorianova žaloba tvrdí, že generální ředitel Daimleru Jürgen E. Schrempp propagoval smlouvu v hodnotě 36 miliard dolarů jako “fúzi rovnoprávných partnerů“, a ne jako převzetí podniku. Ačkoliv to může znít jako nepodstatný rozdíl, formulace má závažný dopad na akcionáře Chrysleru, jako je Kerkorian, který v té době vlastnil téměř čtrnáct procent společnosti. Nebylo jim totiž vyplaceno odškodnění, na něž by v případě převzetí měli nárok. Navíc obdržené akcie ztratily od fúze 56 procent své hodnoty. Akcionáři neměli jinou možnost, než je prodat hluboko pod cenou, pokud nestačili utéci dřív.
Jenže o dva roky později Schrempp poskytl rozhovor reportérovi Financial Times. V článku, který vyšel 30. října 2000, mu mezi řečí unikla doslova “perla”. Prohlásil, že ani zdaleka nechtěl „fúzi rovnoprávných partnerů“ – Daimler od samého začátku hodlal řídit podnik Chrysler jako svou samostatnou divizi. „Museli jsme na to jít oklikou, ale bylo to nutné z psychologických důvodů,“ prozradil Schrempp deníku. „Kdybych otevřeně oznámil, že z Chrysleru vznikne divize, jejich zástupci by do jednoho prohlásili, že takový obchod v žádném případě neuzavřou.“ Jürgen Schrempp přesnost svých citací nikdy nezpochybnil. Právní zástupce společnosti DaimlerChrysler J. Michael Schell ale tvrdí, že podle přepisu interview došlo k vytržení některých citací z kontextu. Dodává, že šlo o „poznámky k integračnímu procesu, které nijak nesouvisely s transakcí, jež se odehrála dva roky předtím“.
Bez ohledu na argumenty šlo o šlápnutí vedle za stovky milionů dolarů. Od té doby se totiž právníci DaimlerChrysleru pouze brání. V srpnu zaplatila automobilka tři sta milionů dolarů, aby urovnala nároky několika velkých investorů, dožadujících se odškodnění za převzetí. „Byli jsme prostě podvedeni,“ prohlašuje Coleman Stipanovich, ředitel floridského úřadu SBA (State Board of Administration), který dostal podíl z vyplacené částky. V tiskovém prohlášení DaimlerChrysler popírá jakýkoli podvod a dodává, že spor urovnal, protože „místní porota mohla dospět k jinému závěru“.
Navzdory vyrovnání nemá Kerkorianova žaloba zaručen úspěch. Šestaosmdesátiletý losangeleský finančník, jenž ovládá studio MGM i kasino MGM Mirage a je legendární stylem, jímž uzavírá smlouvy, nepatří k těm, které je snadné porazit. S Chryslerem už jednu velkou potyčku měl. V roce 1995 Kerkorian zahájil neúspěšnou bitvu o nepřátelské převzetí kontroly v hodnotě 22,8 miliardy dolarů a ustoupil v ní až poté, co zajistil křeslo ve správní radě pro jednoho ze svých společníků, a po dohodě, že společnost dá na zpětný odkup akcií ne jednu, ale tři miliardy dolarů, a tím zvýší jejich nabízenou cenu.
Kirk Kerkorian tvrdí, že hlasoval pro fúzi, protože byl tehdejším generálním ředitelem Chrysleru Robertem J. Eatonem ujištěn, že vedoucí pracovníci Chrysleru zůstanou. Ve zplnomocnění, které akcionáři vedení podepsali, společnosti tvrdily, že se podělí o manažerské řízení, a že dokonce budou mít ředitelství v obou zemích. To ale netrvalo dlouho: na sklonku roku 2000 většina vrcholových manažerů americké automobilky včetně Eatona odešla, a Daimler pověřil vedením Chrysleru jednoho ze svých manažerů – Dietera Zetscheho.
Zástupce DaimlerChrysleru Michael Schell namítá, že podle požadavků německého práva byly tyto odchody schváleny správní radou – z nichž polovinu dosud tvoří pověřenci Chrysleru. Kromě toho chabý výkon americké divize v současnosti výrazně snižuje výnos mateřské společnosti. Navíc musí Kerkorian, který prodal většinu svých akcií v hodnotě 44 milionů v době poklesu, doložit, že škodu utrpěl právě v důsledku spoléhání se na sliby učiněné v plné moci. To alespoň tvrdí profesor práva z University of Southern California Eric L. Talley. „Kerkorian prostě chce na svůj pohár trochu šlehačky a třešničku,“ prohlašuje Schell.
DaimlerChrysler se už poučil z červnového rozhodnutí soudce Josepha Farnana, který odmítl snahy společnosti o zproštění obžaloby, a navíc ji příkře odsoudil za reklamní kampaň, která ve své době propagovala “fúzi rovnoprávných partnerů”. Nicméně poučení pro všechny generální ředitele je nad slunce jasné: Naučte se, kdy je čas vyslovit „no comment“.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc
BusinessWeek
Překlad: Marcela Nejedlá, www.LangPal.com
