Na Lampeduse či na Kosu se bojuje i za Berlín, Prahu, Brusel a další obce v schengenském prostoru
Měsíc poté, co začal být Viktor Orbán pranýřován německými politiky za stavbu plotu na schengenské hranici se Srbskem, prohlásil na konci minulého týdne bavorský ministr financí Markus Söder, že ke zvládnutí přílivu imigrantů bude možná nutné postavit plot na německé hranici, protože se nedaří chránit tu schengenskou.
A o hraničních kontrolách prováděných německou, ale i rakouskou policií, se už ani nemluví.
Stačilo, aby Německo ústy své kancléřky Merkelové fakticky vypovědělo dublinské dohody stanovující pravidla pro příchod migrantů do schengenského prostoru, a celý systém stojí před zhroucením a obnovením hraničních kontrol v plném rozsahu. Jasně že dublinské dohody neplnily zcela své poslání v okamžiku náporu tisícihlavých davů z moře i po souši. Je možné, že ani lepší a důslednější střežení vnější schengenské hranice by migrační vlnu nezastavilo. Žel nikdo se o naplnění dohod v Řecku a Itálii vůbec nepokusil.
Nicméně je nesporné, že skutečné a nepředstírané střežení vnější hranice po maďarském vzoru by migrační proud přinejmenším zpomalilo. A stejně jasné je, že například Španělsko, které mělo v minulosti četné potíže s přílivem uprchlíků z Afriky, dokáže hlídat hranice velmi efektivně. Plot na africké enklávě u Ceuty a důsledná kontrola námořní hranice spojená s vracením migrantů zpět do Maroka zafungovaly a už to skoro nikdo nezkouší.
Fakt, že Angela Merkelová dala přednost totálnímu zrušení všech pravidel před hledáním postupů, jak je dodržet a organizovaně situaci vyřešit, je nesporně fatálním selháním nejmocnější političky Evropy. A bude to mít své důsledky pro všechny země Unie. Zvláště když nějaká nová, lepší pravidla pro fungování schengenského prostoru jaksi nikdo nezvažuje a řeší se jen to, kolik si kdo pověsí na krk nelegálních a neregistrovaných migrantů zcela volně se pohybujících po Evropě.
A je to přesně tento neskutečný chaos, a nikoli neochota řady zemí vítat muslimy ze Sýrie, Pákistánu či Albánie, co ohrožuje svobodu pohybu a hrozí, že z dočasných kontrol se stanou kontroly trvalé a bude to mít své vážné ekonomické následky, na něž upozorňujeme v rámci hlavního tématu tohoto vydání týdeníku Euro.
Samozřejmě, že malou otevřenou ekonomiku závislou z velké části na zahraničním obchodu by omezení volného průjezdu hranicemi poškodilo, nicméně mnohem více by byl zasažen hlavní viník této situace, tedy Německo. Je totiž zcela evidentní, že dominantní část dopravy přes Šumavu a Krušné hory představuje převoz výrobních dílů z německé fabriky v Česku do německé fabriky v Bavorsku či Sasku. Degradací Schengenu by ale trpěli všichni a těžko to bude pro kohokoli politickým programem, či alespoň vážně míněným nástrojem pro politické vydírání. Pak je ale nezbytné vrátit se tam, kde onen problém začal, tedy k azylové – ale také sociální – politice některých zemí EU, víme dobře kterých, a k ochraně vnějších hranic Schengenu v Řecku a Itálii. To první je domácí úkol pro národní vlády a to druhé vyžaduje evropskou spolupráci, protože na Lampeduse, na Kosu či u Rözske se bojuje i za Berlín, Prahu, Brusel a další obce v schengenském prostoru. l
Degradací Schengenu by trpěli všichni a těžko to bude pro kohokoli politickým programem, či alespoň vážně míněným nástrojem pro politické vydírání.
O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz
