Thajsko podle Davida Gladiše
Zážitky turistů jsou vesměs hezké: příjemní a usměvaví lidé, krásné pláže, spousta květin, ovoce a dobrého jídla, plovoucí trhy, krátký trek v pralese s návštěvou horských kmenů, noční život v Bangkoku. David Gladiš v Thajsku žije a pracuje i s celou rodinou a čtenářům magazínu E8 připravil několik praktických postřehů.
Úsměv: V celé východní a jihovýchodní Asii, od Singapuru po Japonsko, je důležitý společenský koncept „zachování tváře“. V Thajsku je ale nejvíce všudypřítomný. Co znamená? Že každý kontakt dvou lidí by měl navenek probíhat s úsměvem a v pohodě. Proto se Thajci na turisty stále usmívají, i když si o nich myslí ledacos. Proto je to také země velmi pohodová, protože nikdo nevyvolává konflikty a pře. Kvůli „zachování tváře“ vás o čtyřhodinovém zpoždění letadla informují s velkým úsměvem. A číšník, který vás poleje, se tomu pobaveně zasměje. Kdyby se choval omluvně, sebe i vás by veřejně vystavil trapné situaci, a tomu je třeba se vyhnout a chovat se, jako že to je vlastně náramná zábava. Cizince to ale často docela vytáčí.
„Ano“: Na dotaz snad vždy dostanete odpověď „ano“, které ale někdy znamená „ne“ - sami musíte poznat kdy.
Děti: Zásadně odlišný od evropského je vztah k dětem. Cizí a náhodně potkaní Thajci - od prodavaček přes policisty až po tetované teenagery s náušnicemi v nose - se k naší roční dceři chovají, jako by byla jejich neteř nebo vnučka. Běžně nás na ulici zastaví skupinka lidí, kteří si s ní chtějí pohrát, a v restauraci můžeme často dceru předat servírce nebo číšníkovi, kteří ji na hodinu rádi zabaví. Bílé dítě je v Thajsku stále trochu exotické, ale k vlastním se chovají stejně hezky.
Král: V thajském království má král jen malou praktickou moc. Zato má obrovskou autoritu a požívá vážnosti mezi lidmi všech sociálních skupin. Panuje už od konce druhé světové války a jeho portréty visí všude, na náměstích i v obývácích (dobrovolně). Protože je zobrazen na všech mincích i bankovkách, nesmíte na ně šlápnout, kdyby vám náhodou spadly na zem a chtěly ve větru ulétnout. Dopustili byste se hanobení krále, což je trestné. Šlapání na bankovky je dokonce zakázáno zákonem.
Premiér: Už pět let jím je nejbohatší Thajec (letos vyslal do kosmu vlastní satelit a loni chtěl koupit FC Liverpool). Jeho cílem je zůstat ve funkci šestnáct let, aby mohl zemi přebudovat. Letošní volby drtivě vyhrál, na jihu Thajska se mu ale nedaří vyřešit vážný problém: tamní muslimská menšina chce více autonomie, a když ji nedostala po dobrém, chtějí ji někteří po zlém. V posledních dvou letech tam při různých útocích a armádních protiakcích zemřelo více než tisíc lidí. Prakticky každý den k něčemu dochází, statisticky je situace podobná té v indickém Kašmíru nebo na severu Srí Lanky. Thajci mají ovšem výborně zvládnuté PR - globální média o těchto problémech píšou minimálně a cestovní ruch jimi není téměř vůbec ovlivněn.
Turismus: Asi hlavní zdroj příjmů. Nejvíce návštěvníků přijíždí z Tchaj-wanu, Japonska a Číny.
Ekonomika: Úspěšně se diverzifikovala a hlavním vývozním produktem se stala výpočetní technika. Rýže, ovoce a ryby svým významem v obchodní bilanci postupně ustupují. Velké části Thajska přesto zůstávají chudé a ryze zemědělské.
Bangkok: V desetimilionovém hlavním městě bude brzy více mrakodrapů než v celé západní Evropě. Multikulturní megalopole je tak ucpaná auty, že se staví dvoupatrové šestiproudé dálnice a u nich dvoupatrové billboardy. K tomu podzemní metro a nadzemní Skytrain, ale pořád to nestačí. V gigantických obchodních centrech lze strávit klidně celou dovolenou – v nejednom najdete přes sto restaurací a tisíc obchodů, nepočítaje kina, herny, bowling nebo kluziště. A těch pár hodin, kdy mají zavřeno, v Bangkoku strávíte snadno, je to přece město s nejpestřejším nočním životem na světě. Nejde zdaleka jen o (ne)slavné gogo bary, jichž je mnoho typů a celkem asi tisícovka. Co třeba zkusit diskotéku vystavěnou jako antický řecký chrám? Nebo bar zlomených srdcí, kde si s vámi zapláčou a fotku vaší „ex“ promítnou na stěnu, abyste po ní mohli hodit lahví?
Zdravotnictví: O Thajsku stereotypně přemýšlíme jako o nevyspělé, rozvojové zemi, protože tam někteří lidé žijí ve velké chudobě. Školství a zdravotnictví pro ty šťastnější je ale na vynikající úrovni. Nedávno jsem v soukromé nemocnici v Bangkoku podstoupil malou operaci. Kdyby u nás už za deset let byla aspoň jedna taková klinika… Nejenže mají nejmodernější přístroje, nesrovnatelný byl hlavně přístup lékařů (studovaných v USA). Jen perlička: celou operaci natočili a pak mi detailně ukázali a popsali, co všechno při ní prováděli. Nahrávku jsem dostal na ozvučeném a popsaném DVD.
