Hokej podle Rudolfa Marka
Rovnice (p + b) = T - rozuměj (peníze + brankář) = titul - stále platí. Platí i v záporných hodnotách (-p + -b) = B, tedy baráž. Není rozhodující, zda -p > -b nebo -p Nejhezčí hokej před play-off hrály tradičně Pardubice a Třinec. Těm v soutěži krásy může v extralize konkurovat jen slovenská legie ve Znojmě. „Třinec proti nám hraje vynikající hokej nahoru dolů, vynikající útočné akce, protože tam jsou techničtí hráči, kteří takový hokej mají rádi. Nechtějí hrát do těla, nechtějí zápasit, chtějí hrát hokej, a to se myslím líbí,“ odpověděl na otázku E8, čím to vlastně je, pardubický trenér Miloš Říha. Mnohým fanouškům však vrtá hlavou, proč pardubičtí bílí koně hravě získávají přes sto bodů za sezonu a Oceláři se pachtí na konci postupové osmičky. Trenér Ocelářů Pavel Marek to vysvětluje bez vytáček: „Třinec nemá tak široký kádr jako Pardubice a kvalita jednotlivých hráčů není tak vysoká. Pardubice v optimální formě lze porazit jen velmi těžko.“ Miloš Říha to jinými slovy potvrzuje: „Máme vyrovnanější kádr než Třinec. Pokud ale Třinci zahrají dvě pětky, je s nimi velký problém.“
Proč se elegantní hokej založený na překvapivé kombinaci rychlého valčíkového rytmu, kdy až třetí hráč m-ta-ta střílí do prázdné branky, provozuje ve velkém právě v Pardubicích a Třinci, má historické kořeny. Pojem hokejové inteligence je spojován s pardubickým útočným triem Martinec - Novák - Šťastný. Nevysocí hráči se prosazovali rychlou přihrávkou od těla, protože kotouč musel z jejich holí odcestovat dříve, než dorazil halama obránce a odvezl je k mantinelu, pokud jim ještě před tím nevykloubil rameno. Tehdy Pardubice poprvé vyhrály hokejovou ligu, psal se rok 1973. Jména následovníků ve vývojové řadě Paleček, Janecký, Šejba, Král, Bulis, Hejduk vytvářela pestré vzory pro následující generace. Protože v minulosti ocel vynášela víc než televizní přijímače Tesla, hokejová krev perníkářů poskytovala Třinci nejednu transfuzi. „Třinec má spoustu pardubický hráčů, kteří se v naší hře dokážou orientovat,“ stýská si ještě dnes Miloš Říha, když jeho tým s Třincem prohraje. Ti nejlepší však už místo do Třince míří povětšinou do NHL. Ale i tak jsou dnes v Třinci tři hráči a trenér z Pardubic.
Smůla pardubických v minulosti často spočívala v tom, že uvolněný a pohledný hokej plný fantazie a překvapení nutně v play-off vyžaduje oporu brankáře. Vynikajícího brankáře, jsou-li síly vrhány do ustavičných ataků. Ve výše uvedeném vzorci, podle něhož se vyhrává titul, je totiž skvělý gólman nezbytným předpokladem levé strany rovnice stejně jako generální manažer Zbyněk Kusý, který plní kasu. Tady se vývojová řada Dvořáček, Lacký, Crha, Hašek zastavila odchodem Dominátora do NHL. Jinak by těch titulů už museli pardubičtí hráči mít nejméně dvakrát tolik, co dnes.
Vyřazením z play-off si však Pardubice připravily historickou ostudu, která se nedá srovnat s vyřazením dalších představitelů krásného hokeje Třince a Znojma. Bílí koně téměř v plné síle nepřemohli Plzeň s pouhými třemi extraligovými obránci, jimž museli vypomáhat muži z nižší soutěže. Nepřemohli hlavně brankáře Romana Málka, který byl stavebním základem plzeňského úspěchu. Možná že manažerskou chybou bylo nekoupit Málka vyhozeného temperamentním trenérem Růžičkou ze Slavie na začátku sezony. Možná to nešlo, ale s ohledem na informační embargo uvalené na magazín E8 na to možná odpovědí jiná média, byť se už mezi fanoušky hovoří o brankáři Hniličkovi.
Nejpotupnější na rozhodujícím utkání v Pardubicích bylo, jak se plzeňští hráči smáli během zápasu tomu, co předvádí nejlepší tým základní soutěže. Sami zřejmě nemohli uvěřit, jak snadné je přečíslit soupeře při protiútoku, jak každá pátá střela bezproblémově končí v síti. Po zápase se outsideři smáli ještě víc, což muselo být pro některé představitele města ještě více pokořující. Jsou tací, kterým stačí k negativním reakcím mnohem jednodušší záminky než vyřazení ve čtvrtfinále, což se v české hokejové historii stalo dominantnímu vítězi základní části vůbec poprvé.
Například knihkupec Jiří Razskazov, místopředseda představenstva klubu, se na přelomu roku cítil natolik pohaněn bonmotem, že bohaté Pardubice mají na dresech v ekonomice nechvalně proslulého bílého koně, že si vymínil zákazu vstupu autora článku na tiskovou konferenci u příležitosti představení nového generálního sponzora. Zde má původ i již zmíněné embargo na poskytování klubových informací této osobě. Je to jen další doklad toho, že velikost klubu netvoří jen velikost rozpočtu.
