„Friťáky“ ve firmách mají kvůli zdanění přestávku
Poznáte je po čichu: auta, jejichž majitelé odmítají kupovat drahou naftu, a proto místo ní lijí do nádrže svého „dieselu“ rostlinný olej. Vůně řízků se line za řidiči, kteří ušetří nejvíc – jezdí na použitý olej z fritéz. Nejspíš ale takové palivo nebude zdaněné, ač řepkový, slunečnicový či jakýkoli olej vylisovaný z čehokoliv používaný pro pohon motoru a výrobu tepla a elektrické energie podléhá od letošního roku spotřební dani. Dohnat šoféry, kteří tankují náhradu nafty přímo na parkovišti před Makrem, kde nakoupili stolní olej v regálech mezi potravinami, nebo si ho z plastových lahví přelijí do nádrže až doma, asi nebude v silách „berňáků“. Obtížněji by se před daněmi unikalo podnikatelům, kteří na rostlinný olej přešli v předchozích letech kvůli slušným úsporám. Jenže ty se po uvalení stejně vysoké daně jako na klasickou naftu vytrácejí. „Snad bych to ještě pochopil u pohonných hmot, ale proč stát daní rostlinné oleje pro kogenerační jednotky vyrábějící elektřinu a teplo? To je asi ten podporovaný rozvoj obnovitelných zdrojů energie,“ ironicky poznamenává Tomáš Volný, spolumajitel firmy RapidOil, která nabízí přestavbu naftových motorů na „zelený“ pohon, zabývá se využitím rostlinného oleje v kogeneračních jednotkách a olej také prodává. Přes daň uvalenou od letošního roku na veškerá biopaliva, kterou vláda úspěšně pronesla Parlamentem v reformním batohu, si Volný na nedostatek zákazníků nestěžuje. Naopak. „Zpravidla bývaly první měsíce v novém roce takříkajíc hluché, ale teď telefon nepřestane zvonit. Ohromný zájem, který vidíme i v návštěvnosti našich webových stránek, mě překvapil. Obracejí se na nás řidiči osobních aut, firmy mají letos smůlu,“ poznamenává.
ODKAZ NA ŘIDIČE
Řepkový olej odebírá RapidOil od menších lisoven a zpracovatelů odpadních olejů z gastronomických provozoven. Zákazníkům ho prodává do jejich nádob nebo do zásobníků o objemu tisíc či 205 litrů. Cenově zajímavé je palivo díky tomu, že je bez daně. „My nejsme distributorem pohonných hmot, rostlinný olej nikomu nelijeme do nádrže, ale prodáváme ho pro technické účely. Jak s ním kupující naloží, je jeho věc, o použití rozhoduje konečný uživatel a v případě, že na něj jezdí, měl by ho zdanit,“ vysvětluje Volný, jak si jeho firma poradila s daňovou zátěží. Kdyby tomu snad mělo být jinak, pak by měly rostlinný olej danit jako biopalivo i supermarkety, míní. Úprava motoru, podle níž by se snad dali dohledat řidiči podezřelí z obcházení daňové povinnosti, není žádným důkazem. Jejich vozidlo může nadále jezdit na naftu, fosilní a rostlinné palivo lze bez problémů střídat.
Uvalení daně ale přibrzdilo RapidOil v dalších plánech. „Investovali jsme do zpracovatelských kapacit a místo dvaceti tun rostlinného oleje za měsíc budeme schopni na filtrační jednotce zpracovat dvacet tun použitého oleje za den. Legislativní vývoj nás zarazil, ale jen dočasně. Do doby, než bude toto ekologické palivo opět osvobozené od spotřební daně, budeme pracovat na upevňování pozice na trhu, abychom pro naše dodavatele byli perspektivním prodejním kanálem,“ říká spolumajitel malé firmy, která vznikla před třemi lety po inspiraci v Německu. „Od té doby se hodně změnilo. Zpočátku nás lidé osočovali, že jsme šarlatáni a děláme si z nich legraci, dnes se už ptají na konkrétní podmínky. Rozhodně bych ale nikomu nedoporučil jezdit na olej bez úpravy palivového systému,“ zdůrazňuje Volný a upozorňuje tím na první část svého byznysu – zajištění konverze motoru. Nejjednodušší úprava stojí kolem patnácti tisíc korun, čím komfortnější pro obsluhu, tím dražší. „Cenu oleje držíme na loňské úrovni, litr recyklovaného oleje z gastroprovozů prodáváme za šestnáct korun bez DPH, čistý rostlinný olej je za 21 korun bez DPH,“ upřesnil Volný. Otevření prvních výdejních míst na rostlinný olej, z nichž jedno firma RapidOil chystal i v centru Prahy, zatím odložil. S daní 9,95 koruny za litr oleje jeho výhoda před naftou padá.
„FRIŤÁK“ SE ODMLČÍ
„Řepkový olej místo nafty pro nás znamenal významnou úsporu. Pro začátek roku jsme se ještě předzásobili a zatím jsme měli cenově dobrý zdroj,“ nerad se zříká náhrady za drahou naftu podnikatel Daniel Janák. Po špatné zkušenosti se směsnou bionaftou kdysi v jejích počátcích mu trvalo poměrně dlouho, než rostlinnému oleji „přišel na chuť“. Teprve když v Německu viděl motory aut, která na levnější alternativu najela až tři sta tisíc kilometrů, stal se z odpůrce těchto rostlinných biopaliv jejich zastáncem. „Když z třiceti milionů korun provozu na naftu ušetřím přes čtyři miliony, je to pro středně velkou firmu významná částka,“ ilustruje Janák na příkladu pražské společnosti Svoboda, v níž dohlíží na autoprovoz. Ve svých třech malých firmách, které zajišťují nákladní dopravu, odtahové a havarijní služby a přepravu automobilů a strojů po Evropě, už dříve zavedl olej plošně. „Beru to jako experiment, při němž na jedné cestě do Hamburku a zpátky ušetřím dvacet tisíc korun,“ propočítává a dodává, že řada tahačů křižujících starý kontinent se rychle naučila jezdit na palivo vylisované z olejnatých semen.
Ještě než stát zavedl spotřební daň na rostlinné oleje, což bylo pro jejich uživatele nepříjemným překvapením, nebyl Janák nekritickým propagátorem těchto alternativních paliv – i přes prokazatelné úspory u vlastní dopravy, čímž získal výhodu před konkurencí, jelikož mohl zákazníkům nabídnout levnější služby. Pochvaloval si dvojí spořící efekt – levnější palivo, s nímž se navíc „nekšeftuje“ jako s běžnou naftou, kterou šoféři z povolání často rádi schraňují pro dobré známé. „U malých firem, kde jsou řidiči poučení a nemění se tolik jako u velkých, se používání oleje dá uhlídat, aby nedocházelo k provozním problémům. Ale je rozdíl zajistit toto palivo pro několik málo nebo desítky aut, pro něž je už logistika složitější, když v České republice nejsou běžně dostupné čerpací stanice,“ vysvětluje Janák svou opatrnost. Jak říká, počáteční obavy, že nemusí jít o kvalitní palivo, ho už dávno opustily: „Máme vyzkoušený nový i recyklovaný olej, na stroji ani výkonu se to nepozná.“
ÚLEVY JEN NĚKTERÝM
Do loňských kolejí, po kterých auta poháněná rostlinným olejem jezdila bez spotřební daně, by se měla znovu vrátit v příštím roce. Vláda s opětovným oddaněním tohoto paliva a jiných čistých biopaliv (včetně nulové daně na podíl biosložky ve vysokoprocentních biopalivech) počítá ve víceletém programu pro jejich uplatnění v dopravě, schváleném letos v únoru. Pro zavedení takové státní podpory zatím chybí dvě „maličkosti“: souhlas Bruselu a novela zákona o spotřebních daních. K protěžování biopaliv ale bude chtít říct své ještě exekutiva. „Nemůžeme připustit, aby se zvýhodňovala neefektivní biopaliva, tedy taková, jejichž výrobou se jen zvyšuje spotřeba nafty. Mám nepříjemný pocit, že někdy se tak děje,“ říká náměstek ministra financí Tomáš Zídek (Strana zelených). Zadal proto studii, která má posoudit energetickou efektivnost jednotlivých biopaliv, což by mělo být směrodatné pro příští daňové úlevy. „Je také nutné aktualizovat rozsah zemědělské půdy, s níž se původně počítalo pro biopaliva. Celý program byl motivovaný ekologií a nadprodukcí zemědělských komodit, a to se v Evropské unii rozhodně změnilo,“ připomíná Zídek. Řepkový a slunečnicový olej považuje za vhodnou alternativu spíše pro zemědělce než pro běžné motoristy, protože půdy pro pěstování olejnin není tolik. Jako ekolog by spíš slyšel na použitý fritovací olej, i když vnímá, že jeho zdroje jsou omezené. „Mohl bych ve služebním autě projezdit měsíční spotřebu v závodní jídelně, což je sto litrů,“ přemýšlí Zídek.
Nad přínosem biopaliv pochybují také někteří poslanci. Sněmovní kontrolní výbor požádal ministerstvo financí, aby mu dodalo celkovou analýzu dopadů, které přináší povinné přimíchávání biosložek do pohonných hmot. Některým zákonodárcům se totiž zdá, že působí víc škody než užitku – zdražují benzin, naftu a potraviny, a tím zvyšují inflaci. „Ani nám se vliv biopaliv na potraviny nelíbí, proto dáváme přednost recyklovanému oleji. Zkoušíme také vyrábět olej z mořských řas vypěstovaných v technologicky řízeném prostředí. Jezdili jsme na olej ze lněného semene, bodláku ostropestřce, vysokou výtěžnost má jedovatá jatropha,“ přidává se Volný. O výrobním či vývojovém zázemí firmy RapidOil ale zatím mluvit nechce. „Jsme obchodníci a spojili jsme se s výzkumníky. Nemám oprávnění informovat o společných projektech.“ Podnikatel kupodivu ani nehoruje pro nulovou daň u čistých biopaliv, stačila by mu „zvláštní“ sazba, v níž by se promítla jejich odlišnost. Tedy nějaký kompromis mezi plným odvodem a plným odpuštěním. „Ať si každý vybere, na co chce jezdit,“ hlásá Volný, kterému se nelíbí plošné přimíchávání biopaliv. „Jen dělá vlny na trhu. Z decentralizace, jak se o ni snažíme my, má ale každý strach,“ poznamenává.
BOX:
Olej ve vládních plánech
Předpokládaná spotřeba čistého rostlinného oleje
Rok*Množství (tis. hl)
2009*70
2010*85
2011*120
2012*180
2013*280
2014*400
2015*530
Pramen: Víceletý program podpory uplatnění biopaliv v dopravě
Pozn.: Letošní spotřeba motorové nafty v ČR se odhaduje na 47,35 milionu hektolitrů, do roku 2015 by podle prognóz měla růst o tři procenta ročně, dále pak o procento ročně.
BOX:
Audi i ponorka
Firmy nabízejí úpravu dieselových motorů na pohon čistým rostlinným olejem nebo jeho směs s naftou u osobních automobilů, nákladních vozidel, tahačů, lokomotiv, lodí, ponorek, kogeneračních jednotek. Zařízení lze z auta demontovat a přenést do jiného.
BOX:
Kolik za přestavbu motoru
- u osobních aut stojí jednoduchá úprava kolem patnácti tisíc korun
- u nákladních vozidel a stavebních strojů je nejlevnější úprava zhruba za dvacet tisíc korun, spíše se pohybuje kolem třiceti tisíc korun
- u složitějších přestaveb bývá cena individuální, nejdražší verze nabízí majitelům kamionů možnost sledovat díky GPS provozní údaje a řidiče na dálku „řídit“, to znamená systém ho upozorní, pokud zapomněl na proplach palivového systému před odstavením vozu.
