Poctivá česká kuchyně, která kdysi patřila ke každému domu v každé vesnici, je dnes k mání v restauraci v Malých Číčovicích
Nebojte se, Penzion v polích není daleko. Jen kousek od ruzyňského letiště. A pokud se tam vypravíte, čeká vás hned několik oblažujících vjemů. Už samotná cesta totiž probouzí v člověku kdesi hluboko zasutou, trochu uprášenou špetku poetiky. Sotva odbočíte z autostrády, dostanete se na úzké silničky mezi skutečnými poli. Pravda, s obilím tak nízkým, že by se v něm středně vzrostlý trpaslík neschoval. Takovou scenérií projíždíte, dokud nenarazíte na z gruntu renovovaný statek a jeho branou nevjedete na nádvoří.
Lístek není nutností
Vlastní restaurace sestává z několika stolků rozložených na zápraží, jiných volně rozložených po zahradě a dalších sezení uvnitř domu. Vybavení je různorodé. Typické hospodské, spoře založené stoly, bez vikslajvantových ubrusů, zato s deskami, které pamatují věkovité oťukávání dny půllitrů nebo halasné mlácení kartami při flekování.
Vybavení v nitru budovy zase připomíná parádní pokoj. Ten, kam se od svatební noci vstupuje jen o narozeninách, výročích či Vánocích. Zde je ovšem výbava onačejší. Mobiliář evokuje jednak zdobný styl někdejších nábytkářů, jednak jako by potrhoval význam chvíle. I když tyhle obyčeje dávno vzal čas, zmocní se vás zde jakási pokora.
Tu však vmžiku odvane pohled na tabuli s nabídkou krmí. Lístek tu nemají, každý musí dojít k černé desce na zdi a z ní si vybrat to, nač má největší chuť. Možná je to záměr: procházka místnostmi či okolo celého stavení udrží v náladě a v očekávání.
Sedě venku po stříškou tlumící dusný odpolední žár, zapochyboval jsem krátce, zda jemný bažantí krém nebude na start oběda v počasí, kdy jídlo až tolik neláká, až moc odvážný. Pouhý pohled do talíře, který se zčistajasna objevil jakoby přinesený vánkem, mě usvědčil z hlubokého omylu. Hladinu krému v lehkém odstínu chamois zdobila zářivě oranžová slunce koleček karotky, do toho přispěchal kontrast mírně narůžovělého masa a nechal dobře vyznít barvě čerstvých, živě zelených bylinek. Chuť potom vyvolala stejně vyladěný, jemný a působivý pocit. Decentní, avšak sebevědomý projev krému podpořil maso a díky vhodnému použití muškátu mu kromě přiznání „divočiny“ přihodil něco exotiky. Bažant rázem pozbyl mírně fádní výraz „trochu lepší slepice“ a stal se mimořádným soustem.
Vyšší stupeň prostoty
Servírky, stejně rozevláté jako letní počasí, avšak dbalé, přesné a vstřícné, rozdávaly rady. Okamžitě jsem podlehl jejich vemlouvavosti a rozhodl se na doporučení jedné z nich pro „bedlivý guláš“. Netušil jsem, oč by mohlo jít, dokud přede mnou v jiném roztomilém historickém talíři nepřistál na stole. Správně trefená barva, dostatečný počet laškovně pomrkávajících oček tuku, černé mikrotečky majoránky, potud vše bylo jako u guláše běžného. Ale ta vůně! Teprve silný van lesa, linoucí se z porce, důrazný, věrný a čerstvý, prozradil bedly.
Nutno dodat, že guláš byl opravdu „bedlivý“. Do posledního sousta si totiž vyžadoval pozornost konzumentovu, každá další lžíce přinesla nové vjemy. Masité, pevné kousky hub se umně potkaly a sbratřily s trochu potlačeným, přesto furiantským sólem papriky. Ta si nemohla odpustit svůj „šlágvort“, po něm ale předala žezlo zpět, aby bedly „poposedly výše“. Hustá omáčka vše pevně objala, dala zaznít lehkému, sotva patrnému přídechu majoránky. Byla na hranici vnímání, ale byla tam! A odvedla své. Dozvuk působil jasně zřetelným gulášovým dojmem, ale jaksi jemnějším, s vyšší mírou espritu.
Abych byl správně pochopen, nešlo o jídlo vykonstruované do křehkých kudrlinek dámských účesů z doby monarchie. Stále jsme zůstali hosty v prostém selském stavení. Toto jídlo však představovalo jakýsi vyšší stupeň prostoty, lze-li to tak říci. Takové nedělní přilepšení, když příroda dopustí a urodí se ony spanilé houby, jež mu vetknou kouzelný projev.
Tajemný závan divočiny
S břichem sice vzedmutým do rozměrů tympánu a napnutým k prasknutí jsem ani na vteřinku nezauvažoval, že bych vynechal něco z toho, co jsem si umínil okusit. Další byla svíčková v redukované dětské porci, hustá omáčka opalizující na ploškách knedlíků. (Ke guláši jsem si záměrně objednal chléb, neboť s knedlíky jsem čekal na korunu programu.) A byla znamenitá – křehké maso se jen rozpadalo, omáčka voněla zeleninou a smetanou, knedlík se pyšnil pevností a vytříbeností chuti. Nevstřebal ale do sebe tu báječnou omáčku a bylo třeba s ním pracovat jako s lopatkou. Přesto se v omáčce projevil svérázný rys kuchařův, jehož jsem si všiml až u dalšího chodu, u slepice na paprice.
Velice povedená slepice natrhaná v omáčce si zachovala svěží a čistý projev. Vlákna masa zůstala šťavnatá, omáčka podložila vše kobercem atraktivního spojení přítomných komponent. Zde jsem však zachytil stopu jakéhosi nádavku, a sice přítomnost divokého koření. Jakkoli mi u slepice vůbec nevadila, výkon krmě naopak pozvedla, se svíčkovou si tak jistý nejsem. Rušila mě ta svérázná stopa spojovaná se zvěřinou, která mi zprvu znemožnila omáčku jasně definovat, jelikož ji poněkud odchýlila od naučeného vzoru.
A co špenátový karbanátek, co dršťková, a je vůbec možné vynechat opilého králíka?! Měl jsem však vyhlédnutý jeden dezert, a toho jsem se za nic nevzdal. V polích totiž nenabízejí jen venkovská jídla česká. Občas zabrousí i do receptur italských, francouzských nebo jiných. Jogurt s ořechy a medem patří spíše někam do Řecka či na Balkán, na každý pád mne po celou dobu provokoval a dráždil mou zvědavost.
Neodolal jsem, ku své radosti. Chutnal totiž překvapivě svěže i přes kalorickou nálož, kterou každé sousto neslo. Jogurt byl lehký a živý, jak ho umějí připravit snad jen Řekové. Ořechy byly tučné, to ano, ale nesmírně lahodné. Ani jeden nebyl žluklý, což vůbec není samozřejmé ani v dobrých podnicích. Med pak sametově uhladil chuť uměřenou sladkostí. Dezert byl tak stejně nápaditý a oblažující jako celé představení téhle po všech stránkách potěšující restaurace.
Plusy
+ působivý, oslovující interiér
+ mimořádná kuchyně, vnímavě respektující a s citem připravující charakter venkovských receptur
+ osvěžující, náladotvorná práce personálu
+ široká nabídka ze segmentu všech komodit
+ citlivě nastavená cenová politika
Minusy
- bez rezervace téměř nemožnost získat místo, bohužel často i v čase obědů
Penzion v polích
Malé Číčovice 26, 252 68, tel.: +420233313841, +420733680728
e-mail: info@penzionvpolich.cz, http://www.penzionvpolich.cz
Otevírací doba restaurace: Po–Ne 12.00–22.00
Kuchyně: regionální česká, francouzská i italská
Země původu nabízených vín: Česká republika, Francie, Itálie
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku
Švestky s mandlí ve slanině 85 Kč
Fazolkové kyselo 55 Kč
Hruškový salát s gorgonzolou a rukolou 145 Kč
Opilý králík 245 Kč
Černé fazole s pečeným jehněčím 210 Kč
Nadívaný telecí řízek, bramborová kaše 225 Kč
Koprová omáčka s vejcem, domácí knedlík 85 Kč
Kachní stehno na nudlích s játry 185 Kč
Zadělávané telecí s květákem a bylinkovými knedlíčky 210 Kč
Nadívaná biokuřátka s mandlovou nádivkou 285 Kč
Zajíc na černo, domácí knedlík 350 Kč
Candát na másle s rozmarýnem, špenát, brambor 245 Kč
Biftek z argentinské svíčkové, salát 350 Kč
Jablko v županu 85 Kč
Výběr z vinného lístku
Prosecco di Valdobbiadene – Black Brut D.O.C. 480 Kč
Francouzské šampaňské 1400 Kč
Veltlínské červené rané 2010 Pozdní sběr suché víno 0,75 – Vinařství Volařík 330 Kč
Rýnský Ryzlink 2010 PS 0,75 – Znovín Znojmo 440 Kč
Pinot Grigio Gabernet 2009 Friuli 0,75 480 Kč
Gavi 2010 Bersano 0,75 780 Kč
Chablis Domaine DeLaRoche 2007 0,75 Premier Cru – Bourgogne 1380 Kč
Frankovka Rosé 2010 Polosuché,kabinetní 0,75 – Vinařství Mádl 380 Kč
Frankovka 2006 pozdní sběr 0,75 – Tanzberg Mikulov 480 Kč
Pinot Noir 2006 výběr z hroznů 0,75 – Lobkowicz Vinařství Mělník 520 Kč
Chateau Petit Bocq 2005 0,75 – Bordeaux/Saint- Estephe 750 Kč
Chianti Classico – „Il Nincio“ D.O.C.G. 0,75 750 Kč
Santa Cecilia IGT 2006 0,75 930 Kč
Haut Médoc AOC 0,75 – Les Moulins De Citran 1980 Kč
Barolo Pressenda 0,75 – Marziano Abbona DOCG 2003 2250 Kč
