České zbrojní firmy se z „hvězdných válek“ vrátily na zem a raději si hledí jiných zakázek. Obří kontrakt za mnoho miliard korun na výrobu transportérů Pandur je totiž stále v nedohlednu.
Tuzemské zbrojovky Až příští rok měly zbrusu nové transportéry Pandur bojovat v českých barvách na vojenských misích v Afghánistánu a Kosovu. Stát a rakouská společnost Steyr se však na jejich výrobě ještě ani nedohodly. Subdodavatelé už pomalu na slibované zakázky přestávají věřit. Na otázku, co by znamenalo neuskutečnění oddalovaného kontraktu, následuje strohá odpověď: „Nic, museli bychom zabezpečovat pro podnik jiné zakázky tak, jako doposud,“ mávne rukou generální ředitel Vojenského opravárenského podniku 025 z Nového Jičína Aleš Truxa. Obdobná reakce zaznívá i v „bratrském“ VOP 026 Šternberk. Přijdou o stovky milionů Původně se jednalo o výrobě téměř 200 vozidel v několika verzích, nyní se uvažuje zhruba o polovině kusů. Pro podniky to znamená výrazné ztráty. „Jde o významnou zakázku pro náš podnik v oblasti speciální výroby i v případě snížení produkce o polovinu. Pak samozřejmě bude poloviční i finanční objem, který lze odhadnout na přibližně 390 milionů korun,“ vyčísluje Truxa. V Novém Jičíně se mají vyrábět všechny podvozky a asi polovina nástaveb Pandurů. V regionu s nadprůměrnou nezaměstnaností tato fáze přezbrojování armády znamená práci asi pro 45 lidí, tedy pět procent současného stavu podniku. Kýžený finanční efekt po dobu tří let přinese deset procent tržeb, které zbrojní výroba zajišťuje z necelé poloviny. Větší část produkce novojičínského podniku se totiž zaměřuje na civilní sektor, pro který dodává třeba ocelové konstrukce a montáže strojních celků, jako díly vysokozdvižných vozíků, stavebních a textilních strojů nebo kontejnery pro kamionovou dopravu. I bez Pandurů firma loni zvýšila tržby o dvě procenta na 1,3 miliardy korun, a to zejména ve vojenské výrobě. Zisk se bezmála zdvojnásobil na téměř deset milionů korun. PANDURY V DATECH • 27. dubna 2005 – vláda vypsala výběrové řízení na nákup transportérů • 17. srpna 2005 – nabídku předložilo celkem sedm firem; do druhého kola tendru postoupily britský BAE Systems, finská Patria, rakouský Steyr-Daimler-Puch a německý Rheinmetall • 9. listopadu 2005 – v tendru zbyly dvě firmy – Patria s vozem AMV a Steyr s obrněncem • 25. ledna 2006 – vláda rozhodla, že transportéry koupí od firmy Steyr za 23,6 miliardy korun • 9. června 2006 – odstupující ministr obrany Karel Kühnl podepsal s firmou Steyr smlouvu o nákupu 199 transportérů • 31. srpna 2007 – Steyr začal ve Vyškově testovat první dva transportéry, testům nevyhověly • 10. prosince 2007 – stát vypověděl smlouvu se Steyrem • 2. dubna 2008 – vláda schválila memorandum, které obsahuje do hodu o nezávislém testování dvou transportérů; v případě, že testy dopadnou příznivě, bude vojsko připravovat nákup 107 obrněnc Na prstech jedné ruky Šternberský vojenský opravárenský podnik měl původně montovat na podvozky sedm typů nástaveb, například chemickou. V rámci zakázky za bezmála dvě miliardy korun měl zařízením vybavit 52 vozidel. „Z původních 18 typů se nyní jedná jen o šesti verzích transportérů. To by pro nás znamenalo to, že pokud se nic nezmění, z původních 52 vozidel nám zůstanou pouze čtyři,“ počítá na prstech jedné ruky ředitel podniku Rostislav Levíček. Tímto radikálním omezením by cena zakázky podniku klesla na necelých 300 milionů korun. Na přípravu projektu přitom šternberští vynaložili již zhruba 200 milionů korun. „Budeme usilovat o rekonfiguraci kontraktu. Naší ambicí je dělat všechny typy nástaveb, o kterých se nyní jedná. O tom, že by to nedopadlo, ani nepřemýšlíme,“ doufá. Věří, že zakázku podniku nabídne držitel kontraktu. Opět pokusnými králíky**
Ten, kdo nikam rozhodně nespěchá, je stát. Po čtyřech a půl letech nyní vláda dospěla k závěru, že by měly začít zkoušky obojživelných transportérů, a to možná do konce května právě ve Šternberku. Trvat by mohly až do konce letošního roku, takže celý projekt nabírá zhruba roční zpoždění.
Úspěšné dokončení zkoušek je podle ministerstva obrany podmínkou k tomu, aby se obchod uskutečnil. Vláda totiž vypověděla původní smlouvu za více než 20 miliard korun kvůli tomu, že firma Steyr nestihla dodat první vozidla včas a ta nevyhověla některým testům, například ve vodě. Letos v lednu však zahájila nové kolo rozhovorů. Kromě šedesátky bojových verzí s věžovou nástavbou má armáda zájem ještě o pět dalších modifikací: velitelskou verzi, průzkumnou s lokátorem, verzi minometnou, ženijní a dílenskou a vyprošťovací.
Kontroverzní zakázka na nákup nových obrněných transportérů pro českou armádu tak nebere konce. Překotný podpis kontraktu tehdy již odstupujícím ministrem obrany Karlem Kühnlem, okázalé zrušení Topolánkovou vládou a nynější nové vyjednávání s tímtéž dodavatelem vzbuzují řadu pochyb o regulérnosti obchodu. Vláda původně vyjednávala i s jinými výrobci transportérů, například finskou Patrií nebo italským Iveco Fiatem, kteří byli odmítnuti a podali protesty. Celý případ vyšetřovala vojenská policie, výsledky nebyly zveřejněny. Na ministerstvu však padaly hlavy. Pikantní je i skutečnost, že samotná „mateřská“ rakouská vláda uvažuje o nákupu Pandurů později než Češi.
Otázkou však zůstává, zda by Češi získali subkontrakty i v případě vítězství konkurenčních společností. „Od začátku projektu byl náš podnik partnerem firmy Steyr, takže na tuto otázku neumím odpovědět,“ krčí rameny Truxa. Podíl tuzemských dodavatelů totiž podle něj zřejmě není předem určen, jak to bývá v jiných případech.
