Bomby se staronovým palivem se vracejí do aut
Ze všech automobilových paliv je v Česku zemní plyn výrazně nejlevnější. V porovnání s benzinem je jeho cena poloviční. Přesto v celé České republice jezdí na zemní plyn jen 180 osobních aut a dodávek. A ještě k tomu většina z nich patří plynárenským společnostem. Příčinou je mnoho přežívajících předsudků, dražší motory a především neexistující síť plnicích stanic. Veřejně dostupných je jich v celé republice jen devět, a to samozřejmě nestačí.
Pionýrům naproti.
Na spadnutí je však podepsání připravené dobrovolné dohody plynařů se státem o podpoře zemního plynu v dopravě. Do roka od podpisu má být v obvodu každé plynárenské společnosti alespoň jedna veřejná stanice, takže auta na zemní plyn přestanou být vázána pouze na dojezdové vzdálenosti ke své domovské základně. Do roku 2013 by měl servis plnicích stanic pokrýt všechny hlavní dálniční a silniční tahy, a tím zároveň propojit Itálii, Mekku uživatelů zemního plynu v autech, se severem Evropy. Vláda se v květnu usnesla, že by měly být vytvořeny takové podmínky, aby v Česku v roce 2020 jezdila na zemní plyn desetina nákladních i osobních aut. Tím by Česko dosáhlo i cíle, vypsaného Evropskou komisí. A kdyby těm deseti procentům českých aut i projíždějícím motoristům v roce 2020 nabízelo zemní plyn sto plnicích stanic, byla by tím naplněna i hlavní část připravované dobrovolné dohody.
Nejdál v rozvoji jsou městské autobusy na zemní plyn. Nejsou ani trochu závislé na prodejní síti, protože si vystačí s mateřskou plnicí stanicí. Celkem jich po českých a zejména moravských městech jezdí už stovka, kraluje Havířov s 33 autobusy. Jsou velkým přínosem pro každé město, protože na rozdíl od naftových motorů nevypustí ani gram černých sazí, žádnou síru ani nebezpečné organické látky, podstatně méně přispívají k tvorbě přízemního ozonu a mají mnoho dalších výhod pro životní prostředí.
Proti běžným naftovým autobusům jsou však v průměru o jeden a čtvrt milionu dražší, což při ceně mezi pěti až sedmi miliony za autobus je dost vysoké procento. Vláda však na jejich nákup ustanovila systémovou podporu, vyplácenou ministerstvem dopravy, která činí osm set až devět set tisíc korun na každý nový městský či linkový autobus. Vstříc čistějším městům však vychází i RWE Transgas. Výkonná ředitelka České plynárenské unie (ČPU) Marta Ptáčková ujistila, že bude-li podepsána dobrovolná dohoda se státem, doplní RWE Transgas státní podporu každému novému městskému nebo linkovému autobusu dalšími dvěma sty korunami. A to až do vyčerpání ročního limitu deseti milionů korun.
Klíčem je daň.
Úspěch rozjezdu plynových motorů všeho druhu bude ovšem záviset na výši spotřební daně, protože především ta může zemnímu plynu zaručit zachování jeho cenové atraktivity. Česká vláda se usnesla, že do roku 2020 nepřekročí minimální spotřební daň pro stlačený zemní plyn, stanovenou směrnicí Evropské unie. Ta je dána sazbou 2,35 koruny na metr krychlový. Avšak ředitelka Ptáčková připomíná: „Tatáž směrnice dovoluje členskému státu unie stlačený zemní plyn od daně úplně osvobodit. Věříme, že stát té možnosti využije a zemnímu plynu usnadní rozjezd. Vždyť i státní úředníci mají zájem na tom, aby plyn za patnáct let tvořil deset procent spotřeby pohonných hmot,“ připomíná Ptáčková.
Tím by se ještě víc upevnila pozice stlačeného zemního plynu jako žádoucího alternativního paliva. „Zatímco sazba spotřební daně pro zemní plyn bude stagnovat nebo dokonce bude na nule, spotřební daně benzinu a nafty porostou. Tím se výhoda plynu bude neustále zvyšovat,“ očekává od startovního údobí Ptáčková.
Škoda ještě ne.
Tato tvrzení je záhodno doložit čísly. Těžko ovšem poměřovat jablka z hruškami, ale na doporučení jednoho z nejzkušenějších konzultantů v oboru vozidel na zemní plyn Jana Žákovce z Českého plynárenského svazu můžeme směle srovnávat cenu za metr krychlový u plynu (dnes deset až patnáct korun) s cenou za litr benzinu (dnes kolem 30 korun). Stejně názorně můžeme porovnat spotřební daň: 2,45 koruny za metr krychlový zemního plynu proti zhruba dvanácti korunám za litr benzinu a deseti korunám u nafty. Přičemž daň za plyn dost možná klesne na nulu, zatímco hodnoty za benzin a naftu určitě porostou.
Přesnější výpočty ekonomické výhodnosti plynného paliva nabízejí připojené tabulky. V době řídké sítě plnicích stanic je většina „plynových“ automobilů koncipována jako dvoupalivové, což si přímo říká o vzájemné srovnávání. Na benzinový pohon se v městském provozu urazilo 100 kilometrů za 240 korun, na plynový za 104 korun. Tisícikoruna vystačila na 417 kilometrů s benzinem, ale na 962 kilometrů se zemním plynem. Roční úspora vůči benzinu je při ujetí 15 000 kilometrů 20 400 korun. A vůči naftě při podobném srovnávání 12 300 korun. Přestavba auta na zemní plyn se u benzinového motoru zaplatí za tři roky, u nafty za pět let.
Dlužno ovšem dodat, že řada automobilek už nabízí speciální modely s plynovými motory, dvou i jednopalivovými. Škoda Auto mezi nimi zatím není.
Co do kamen, to do auta.
Zemní plyn se pro využití ve spalovacích motorech nemusí nijak upravovat. Oldřich Petržilka z ČPU ujišťuje: „Má pořád stejnou standardizovanou kvalitu. Plnicí stanice se může na plynový rozvod napojit kdekoli. Pro začátek však bude nejvýhodnější využít vysokotlakého plynovodu, aby se ve stanici nemusel znovu stlačovat.“
Jednoduché je to i s cenou. „Základním vstupem do její konečné hodnoty bude stejně jako pro vytápění cena potrubního plynu,“ vysvětluje Petržilka. „K tomu se jen připočtou odpisy plnicí stanice, náklady na elektřinu, obsluhu a údržbu, spotřební daň a DPH. Ta dnešní cena je 19,20 koruny za kilogram,“ doplňuje Žákovec. Současně vysvětluje, proč se cena jednou uvádí v hmotnostních a podruhé v objemových jednotkách - na kilogramy se plyn měří při placení, protože hodnota je to za každých podmínek stále stejná, na metry krychlové se přepočítává kvůli srovnávání s benzinem: 13,7 koruny za metr krychlový.
Ale jak to bude po chystaném zdražení plynu? „Tyto ceny vždycky budou v relaci. Když se zdraží ropa, brzy po tom stoupnou ceny benzinu a nafty a v závěsu za tím, třeba s několikaměsíčním zpožděním, se zdraží i plyn,“ vysvětluje ředitel odboru plynných a kapalných paliv ministerstva průmyslu a obchodu Jan Zaplatílek. „Ceny v různých místech však nebudou jednotné, protože 1. ledna skončí regulace cen zemního plynu pro velkoodběratele a každý z nich si je bude moci stanovit jinak. Od roku 2007 přestaneme regulovat i ceny v domácnostech,“ upozorňuje.
Stlačený zemní plyn pro automobily se však regulaci zřejmě nevyhne. „To aby výhoda nízké spotřební daně nezůstala u majitelů plnicích stanic. Je přece určena pro zákazníky,“ vysvětluje Zaplatílek.
Zřizovatelé čerpacích stanic to ale budou mít ze všech nejtěžší. Náklady na vybudování jediné z nich se očekávají od pěti do deseti milionů, některé odhady jsou i dvojnásobné. A jestliže si ke stanici každý den pro palivo nepřijede alespoň patnáct autobusů, které setrvale krouží městem, bude to pro majitele značně nevýhodné. Žákovec předpokládá, že návratnost takové stanice nemůže být menší než deset patnáct let a soudí, že nikdo jiný než plynárenské společnosti, které mají eminentní zájem na rozvoji tohoto druhu dopravy, do takového podniku nevstoupí.
Prezident Společenství čerpacích stanic pohonných hmot Ivan Indráček si naproti tomu myslí, že i malí pumpaři by se pustili do distribuce perspektivního paliva, kdyby jim stát pomohl získat dlouholeté úvěry s odkladem splácení. „Aby i pumpaři měli co odkázat potomkům, nafty si moji vnukové už určitě neužijí,“ komentuje Indráček.
Není plyn jako plyn.
Nabízí se srovnání s propan-butanem (LPG), kde se dá stanice pořídit už od půl milionu, a zákazníků, kteří tu investici zaplatí, je pořád dost. Veřejnost však nevzala na vědomí, že jsou to naprosto rozdílná média se zcela jinými vlastnostmi a odlišnými problémy. Žákovec připomíná, že propan-butan býval „benzinem chudých“, který se naléval do levně přestavěných starších aut. „Garážovým podnikatelům však už odzvonilo - nákladné vestavby pro zemní plyn za šedesát tisíc se nevyplatí montovat na ojetiny a nová auta s počítačem musejí upravovat renomované firmy,“ upozorňuje Žákovec.
Traduje se i pokus holandského kutila oba plyny fakticky zaměnit. Skončilo to roztrháním propanbutanové automobilové nádrže i kutila a výbuchem celé stanice. Zemní plyn uložený pod tlakem 200 barů ve vyzkoušených silnostěnných válcových nádržích je však bezpečnější než ostatní užívaná paliva. Má dvakrát vyšší zápalnou teplotu než benzin.
Kromě už jmenovaných ekologických předností je jeho rozvoj žádoucí, protože o patnáct procent snižuje emise skleníkových plynů, o padesát procent zmenšuje vnější hluk autobusů, a vnitřní dokonce až o sedmdesát procent, nekouří a neukapává. Díky vysokému oktanovému číslu zaručuje lepší chod motoru. Svou čistotou prodlužuje životnost motorového oleje i samotného motoru. Dobře startuje i při nižších teplotách. To vše daleko převáží snížení dojezdu na jednu náplň paliva i mírné zmenšení pohotovostní váhy.
Velmi bude ovšem záležet, jak auta s „plynovým“ motorem zaujmou řidiče vládních úřadů a podřízených institucí. To oni by po americkém způsobu měli být věrozvěsty zavádění nového média a dělat zákazníky rozbíhajícím se stanicím. Snad jim bude ku prospěchu, že akcelarace je pozvolnější a nádrž nelze přečerpat.
