Křesťanský Velký pátek letos připadá na 19. dubna. Ten letecký nastal už o čtrnáct dní dříve. V jisté středočeské továrně se slavilo šedesát let od chvíle, kdy poprvé vzlétl prototyp letounu L-29. I když šlo už o třetího „delfína“ vyrobeného v Aeru Vodochody (tehdy Středočeských strojírnách), až tento stroj s registrací OK-70 směl do vzduchu. Že jednoduché československé proudové letadlo s nadčasovým designem udělá pořádně velkou díru do oblohy, to se potvrdilo v roce 1961 v Sovětském svazu. Tehdy kousek od Moskvy probíhaly testy lehkých letounů, které se pro příští dekádu měly stát standardním výcvikovými stroji všech vzdušných sil Varšavské smlouvy.
O jistotu dodávek i vůdčí roli v leteckém průmyslu východního bloku se tehdy s L-29 Delfín pobila polská TS-11 Iskra a sovětský Jak-30. Čechoslováci s přehledem v důležitém klání zvítězili. I proto pak ze středních Čech v letech 1963 až 1974 zamířilo do celého světa 3500 „delfínů“.
Migy z Vodochod
Vývoj a výroba vlastních proudových letounů L-29 a později L-39 Albatros zařadily techniky a inženýry Aera ke světové špičce, pro chod samotné továrny však byly možná ještě důležitější licenční zakázky. Na tamních linkách vzniklo celkem 3700 strojů MiG-15, MiG-19 a MiG-21.
Potřeba takových programů se naplno projevila až v 90. letech, kdy se Varšavská smlouva rozpadla a továrna neměla pro koho vyrábět. Oživit ji měla obří zakázka za 52 miliard korun. Aby Aero Vodochody přežilo, česká vláda podniku zadala výrobu 72 moderních bitevníků L-159 Alca vybavených západními technologiemi. Jenže když v roce 2000 firma zahájila dodávky, české letectvo si spočítalo, že tolik letounů neuživí, a nakonec si do Čáslavi odebralo jen čtyřiadvacet kusů. Zbytek muselo Aero zakonzervovat.
Odprodat přebytečné letouny se podařilo až v posledních letech za velké podpory ministerstva obrany. Několik jich získala soukromá americká firma Draken International a další stroje irácké vzdušné síly. Právě v jejich barvách zaznamenaly stroje L-159 úspěchy v boji s teroristy z takzvaného Islámského státu. Jedním z klíčových rozhodnutí Giuseppa Giorda, nedávno odvolaného prezidenta Aera, tak bylo zaměřit se na výrobu L-159 a aktivně je nabízet po světě.
S mírnou nadsázkou se dá říct, že místo sovětských licenčních programů přišly po roce 2000 americké zakázky na vrtulníky S-76 Sikorsky a výrobu kokpitů pro helikoptéry UH-60M Black Hawk. Ty však nedávno skončily, což spolu s ukončením několika dalších projektů (například kanonové dveře pro stíhačky F-18 či závěsníky pod křídla supersoniků JAS-39 Gripen) a náročností vývoje nového proudového letounu L-39NG způsobilo v Aeru v roce stých narozenin silné turbulence.
Středočeské déjà vu. Potíže Aera připomínají jeho krizi v 90. letech
O Aeru dále čtěte: