Atmosféra sultánových komnat nám byla upřena
Jako když vejdete do komnaty slavných princezen Orientu, tak působí už první dojem z interiéru oné restaurace v Podolí. Je známá a navštěvovaná mnoha gurmety z Prahy i celé republiky. Když jsem měl nedávno povinnost zvolit neotřelý podnik, vzpomněl jsem si na ten na vltavském nábřeží a svého hosta odvezl právě tam – do libanonského restaurantu Sultan.
První, co nás hned za dveřmi napadlo, je to, že jsme se zde ocitli omylem. Dlouhá chodba, rudé světlo poloviční intenzity, tajemná vůně. Břišní tanečnice u vchodu do hlavní místnosti je sice jen papírová a tanec se nekoná, ale šéf restaurace je pravý, navýsost elegantní a vždy připravený. Skvěle diriguje svůj tým, takže ihned po vstupu jsme byli „obráni“ o kabáty a on nás osobně uvedl ke stolu. Procházeli jsme výpravně zařízenou místností s vyřezávaným nábytkem, efektním a přesným prostřením, stylovými svítidly a zvláštní konejšivou vůní. K našemu mírnému rozčarování jsme však byli vedeni dále a minuli onu komnatu, jako by byla určena jen pro sultány a jejich dámy, a byli jsme usazeni na jakési zastřešené terase. Napůl hala vesnického nádražíčka, napůl tratorie kdesi na italském jihu mimo sezonu – takový ráz má světle modrá, bledavým světlem osvětlená a ratanovým nábytkem osazená restaurace. Pravda, prosklenou čelní stěnou vidíte Vltavu, kterak pozlobeně uhání korytem, zahlédnete vzdálená světla centra města a kdesi na druhém břehu tušíte výstavné barrandovské vily, avšak původní pocit, že jste vstoupili do paláce Šalamounova, je pryč. Z Orientu zůstala sotva polovina, a to nabídka v jídelním lístku. S trochou lítosti se jím probíráme, abychom z exotických názvů nám neznámých krmí vybrali ty pro dnešní večer. Vnímaví číšníci přesně poznávají, kdy je nám třeba podpory, a decentně přistupují s radou či popisem toho kterého jídla. Všichni včetně šéfa restaurace pracují s vysokou profesionalitou a mimořádnou citlivostí pro okamžik. Přestože se kolem nás neustále točí nejméně tři lidé, nemáme pocit nadměrné až obtěžující pozornosti.
Smířeni s tím, že místo Orientu večeříme někde ve středomoří, stavíme svá meníčka. Pro mne to bude moutabal, tedy pečený lilek se sezamovou omáčkou, poté sherhatt zkombinovaný s libanonským salátem a jako zakončení volím baklawu. Můj partner pro tuto večeři si jako startovní chod objednává sanbousek lahme – taštičky plněné mletým jehněčím, cibulí a piniovými semínky, hlavním pokrmem mu bude shish taouk, grilované kuřecí kostičky v pikantní marinádě z česneku, citronové šťávy a olivového oleje. Z dezertů ho neoslovil žádný. Večeří nás budou provázet libanonská archivní vína, pro mne bílé, kolegovu výběru přísluší červené. Nedlouhé čekání na předkrmy je vyplněno nikoliv přehlížením interiéru, z něhož já osobně cítím jisté zklamání, ale spíše dohady o tom, jaká že je vlastně libanonská kuchyně a co nás v příštích okamžicích čeká. A máme se to ihned dovědět. Pod taktovkou šéfa „placu“ nám tišší, pohybliví číšníci zakládají předkrmy. Můj je nečekané konzistence a ne nepříjemné chuti. Lilek je se „spéciemi“ zpracován do formy pomazánky nebo, chcete-li, paštiky. Pastovitá konzistence, jemná ve vůni a obmyslně komponované chuti, v níž sezam jen naznačuje své možnosti a hlavní part obstarává citronová šťáva, která posouvá jinak nenápadnou a mdlou chuť samotného lilku do přijatelného výrazu. Taštičky na talířku mého „kumpána“ mají zlatavou barvu a šíří širokou vůni. Originální odér jehněčího, podpořený cibulí a výraznou, nezvyklou stopou piniových semínek, je veskrze příjemný a vyzývavý. I dojmy po požití prý těší. Cibule ulomí hrot ne všem vyhovujícímu důrazu jehněčiny, pinie dodá originalitu a těsto, neutrální ve výrazu, zaoblí a srovná hladinu intenzity jednotlivých složek. Takže první kolo vyznělo ve prospěch zdejší kuchyně a my, žádostivi okusit hlavní part večeře, jsme si krátili čas salátem. I ten skýtal mimořádně vyladěný vjem. Libanonská kuchyně většinou užívá místo agresivního octa jemnou, přesto však v pokrmech patrnou šťávu z citronů či limetek. Ta dává pokrmům výraz pikantnosti, ovšem pikantnosti noblesní, nehrubé.
To však již přišly hlavní chody a nám nezbylo, než se do nich pustit. Kuřecí kostky měly báječnou úpravu. Maso, předem ošetřené marinádou, jí bylo plné, křehké kostky se v ústech rozpadávaly a nechávaly vyznít chorálu chutí, kde česnek jen podporoval jemný dopad olivového oleje a citronu, aniž by je jakkoliv znásilňoval. Výsledkem byl společně s jemným, z druhé pozice se prosazujícím kuřecím příjemný akord poutavých tónů. Stejně tomu bylo i s mým jehněčím. Citlivá kompozice neznámého koření potřela jeho přirozenou snahu být v chuťových vjemech dominující, takže na otěžích kuchařova umu citlivě držený výraz byl veden směrem k harmonickému závěrečnému vyznění. Jediné negativum se ukázalo pouze ve způsobu podání. Skopové, má-li být přijatelně poživatelné, musí být hodně teplé, což předpokládá předem výrazně temperovaný talíř. To se v našem případě bohužel nestalo, takže poslední kousky jinak zajímavě upraveného masa zůstaly na talíři. Nestačil jsem je pozřít před vychladnutím pod únosnou mez. Škoda, vše ostatní bylo znamenité. A to včetně vína, které – ač možná trochu těžké a se stopami oxidace – bylo, pokud provázelo pokrmy, jejich důstojným partnerem a pozvedalo už tak dost obšírné chuťové valéry pokrmů o dva tři stupínky výše.
Já jsem se na závěr vypořádal s Baklawou, příjemně plnou ořechových a perníkových tónů, zapil ji libanonskou kávou, na můj vkus až příliš plnou aromat nejrůznějšího původu, a vyčkal, až přítel „srazí“ nemalé porce sklenkou araku, kterou zvolil coby digestiv.
Konečnou cifrou na našem účtu bylo 2149 korun. Nezdálo se mi to mnoho, vzhledem k péči, kterou našim osobám věnoval personál a našim jídlům kuchař, nicméně mám pocit, že do ní patřila i atmosféra „sultánových komnat“, která nám byla upřena. V zahradě, jakkoliv možná působivé, zůstal dojem orientální večeře jen na polovině cesty.
Sultan restaurant
Podolské nábřeží 1, 147 00 Praha 4
Tel.: +420 / 2444 66 465 - 6, fax: +420 / 2444 63 770
e-mail: sultan@sultan-prague.cz
www: sultan-prague.cz
Otevírací doba: denně 11.00–24.00
Počet míst: restaurace I. 45, restaurace II. 100, salonek 35, zahrada 80
Druh kuchyně: libanonská
Přijímané platební karty: všechny běžné i elektronické
Jídelní lístek: angličtina, němčina
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
Země původu nabízených vín: Česká republika, Francie, Libanon, Itálie, Španělsko
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 8 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 8 bodů z 10
Chování personálu 9 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 18 bodů z 20
Celkem 51 bodů ze 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Warak Inab – plněné vinné listy s rýží, zeleninou a olivovým olejem 135,-
Makanek – libanonské jehněčí klobásy, smažené 140,-
Hommos Snowbar – vařená drcená cizrna s česnekem a piniovými semínky 130,-
Red Mullet (Sultan Ibrahim) – smažená mořská panna, smažený libanonský chléb a tahini omáčka 375,-
Kafta Halebiyeh – mleté jehněčí maso s cibulí a petrželí, grilované 310,-
Mísa Sultan – Dish Sultan – 1 ks jehněčí kýta, 1 ks špíz z jehněčího masa, gyros, velké bílé fazole, červená rýže 345,-
Cheykh El Mehshi – lilek plněný mletým masem, ochucený cibulí a speciálním kořením, zalitý rajčatovou omáčkou s oříšky, podávané s rýží 360,-
Katayef – libanonské palačinky s oříšky a medovou polevou 105,-
Výběr z vinného lístku:
Libanonské archivní víno bílé – 0,2 l 218,-
Libanonské archivní víno červené – 0,2 l 261,-