Na řadě jsou pravidelné dlouhodobé investice

PETR ZAJÍC, ŘEDITEL PRO INVESTICE PIONEER INVESTMENTS - Akciové trhy se velkým výkyvům pravděpodobně neubrání ani v příštích týdnech.

Namístě jsou tak pravidelné investice s dlouhým horizontem.

Akciové trhy nám dávají zabrat. Lze na české burze očekávat velké výkyvy i v dalších dnech a týdnech?

Česká burza v těchto chvílích jen kopíruje zvýšenou volatilitu na světových burzách. Sama k tomu, s ohledem na skutečnost, že je stále vnímána jako takzvaný emerging market, jen přidá něco navíc. Otázkou tedy je, jestli můžeme čekat takovéto výkyvy na klíčových světových trzích. Potom zní odpověď „bohužel ano“.

Jak se bude americká, respektive světová finanční krize vyvíjet dál? Varovné hlasy zaznívají v tom duchu, že přijdou další krachy, s dalšími negativními dopady na burzy…

Myslím, že další vývoj je trochu obestřen řadou neznámých. K dalším krachům významných bank by v případě schválení sanačního plánu Kongresem USA nemělo docházet. Pokud ano, určitě to negativní dopad na burzy mít bude. Burzy ovšem negativně neovlivňuje jen krach bank, ale také obavy z hospodářského růstu ekonomik v USA a v Evropě a také obavy z poklesu ziskovosti firem na burzách obchodovaných.

Jak se má chovat středně velký investor nyní? Předpokládejme, že investoval na českém trhu a okolních středoevropských trzích.

Přiznávám otevřeně, že přesně od tohoto jsme klienty řadu let zrazovali a připomínali jim vyšší rizikovost a volatilitu takových investic. Obecně se dá klientovi investujícímu do akcií poradit následující. Právě v této době je potřeba si uvědomit, proč a na jak dlouho do akciových instrumentů investovali. Pokud zní odpověď: „očekával jsem maximální zhodnocení na dlouhodobém horizontu, tedy sedm let a více“, pak tento klient nemusí být nijak nervózní a může pokračovat dále ve zvolené strategii. Investice do akcií by měly být rozloženy v čase, a tak současné poklesy v dlouhodobém horizontu představují nákupní příležitosti.

Pokud je odpověď: „chtěl jsem rychle vydělat“?

Pak je namístě stanovit si něco jako stop-loss, to znamená maximální úroveň akceptovatelné ztráty, a pokud cena poklesne pod tuto hodnotu, pak tyto investice vyprodat. Takový klient ovšem bude mít peníze spíše v jednotlivých akciích než v akciových fondech. Pokud zní odpověď: „chtěl jsem vydělat, ale nedovedl jsem si představit takovéto ztráty, a to ani v průběhu dlouhodobého investičního horizontu“, pak je namístě okamžitě zredukovat podíl akciových investic na celkovém majetku klienta. Jeho rizikový profil totiž zjevně neodpovídá podstatě jeho investic.

Je na čase nakupovat na burze i jinak než silně spekulativně ze dne na den?

Pro investory, kteří chtějí využít klesajících trhů, existují různé varianty řešení. Jedním z efektivních způsobů, jak využít současný pokles akcií ve svůj prospěch, je metoda pravidelného investování s nižšími částkami.

Co způsobilo takový rozměr americké krize? Pokud ji analytici čekali, proč obchodníci s cennými papíry nevarovali své klienty?

Problém totiž nebyl jednorázový, ale vyvíjel se v čase a jeden se nabaloval na druhý. Na počátku přišel problém s rizikovými půjčkami. Ten se ovšem časem změnil v krizi kreditní – banky si přestaly půjčovat, následně se jim zvedly náklady na získání peněz a to jim destruovalo ziskovost a cash flow. Takže nebylo vlastně před čím – tedy něčím konkrétním – varovat. Mimochodem jediné, před čím se varuje už zhruba rok, je ekonomická recese. A přesně ta dodnes nenastala. Růst amerického hrubého domácího produktu je stále v plusových hodnotách.

Poslední krok Fedu a americké vlády, tedy návrh zřídit fond na odkup problémových aktiv – bude to obdoba naší konsolidační agentury?

Ano, českou konsolidační agenturu a pomoc v nouzi u českých bank to dost připomíná. Stejně tak kroky skandinávských centrálních bank na počátku 90. let.

Americké investiční banky Goldman Sachs a Morgan Stanley požádaly tamní centrální banku Fed o souhlas s přeměnou na bankovní holdingy. Jak tento krok hodnotíte?

Na krok obou investičních bank se názory různí. Někteří v tom vidí snahu o získání přeci jen stabilnějších finančních prostředků – bankovních depozit. Jiní zase snahu získat čas, vyhnout se přísnější regulaci a také snahu o pojištění vkladů. Pravda bude patrně někde uprostřed.

V Česku takto přísně oddělené investiční a komerční bankovnictví není, změní se na tom něco? Lze čekat zásadnější změny podoby bankovního trhu?

Nemyslím. Musíme si uvědomit, že místní bankovní domy jsou všechny vlastněny zahraničními majiteli. Ti tak nebudou určovat strategii speciálně pro Česko, ale budou se držet obecné a dlouhodobé strategie své finanční skupiny.