V týdeníku Economist z minulého týdne vyšla rozsáhlá reportáž o skandinávských zemích. Snad v tomto případě nebude platit, že není nic staršího, než včerejší noviny.
Podrobnou analýzu prakticky nejúspěšnějších evropských ekonomik by si totiž měl projít každý, kdo by chtěl mít v Česku fungující stát a má pocit, že ví, jak na to. Ostatně severské země mají i mezi českými ekonomy statut obdivovaných celebrit.
Retardovaná česká debata se často omezuje na témata jako nízké/vysoké daně, silný/slabý stát, pravo/levo a podobně. Z příkladu skandinávských modelů vidíme, že můžete mít fungující sociální stát, který nedusí, ale naopak podporuje podnikatelský sektor i přes z našeho pohledu nelidskou daňovou zátěž. Není to ale argument pro slepé zavádění sociálních dávek a vyhnání bohatých á la milionářská daň. Severské země, které mimochodem s výjimkou Dánska v posledních letech výrazně inklinují doprava, pohání docela jiný motor. Jsou to především kvalitně nastavené a dobře fungující instituce, v které mají lidé trvalou důvěru.
Finský učitel je respektovaná osobnost
Kupříkladu Finsko se může chlubit pravděpodobně nejkvalitnější vzdělávacím systémem na světě, v jejímž středu stojí učitel jako respektovaná a společensky uznávaná osobnost. Přestože učitelský plat je na finské poměry poměrně nízký, jde o žádané povolání. U nás se ale donekonečna bude diskutovat o tom kolik kam pošleme peněz a jaký systém zdanění zavedeme (je třeba říct, že návrh školské reformy ministra Fialy je v tomto ohledu světlou výjimkou).
Autor tohoto sloupku pravidelně kritizuje rozpočtové škrty současné vlády – především jejich špatné načasování a z něj vyplívající negativní dopad na celou ekonomiku. Kdyby ale česká politická elita přemýšlela komplexněji, třeba na základě příkladů ze severu Evropy (které jí mimochodem bez povšimnutí dávají na stůl odborníci z NERVu už několik let), pravděpodobně by i takové zaškrcení ekonomiky mělo výrazně menší dopad. Doprovázely by ho totiž skutečné reformy veřejných institucí a snaha o získání důvěry obyvatel.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Virtuální návrat měnových válek
