To jsem si tak před lety lyžovala na šumavských sjezdovkách, když se kamarádka hledající zkratku k chalupě zamyslela: „Kdyby tam nebyly stromy, vzala bych to lesem.“
Foto: Profimedia.cz
Není třeba uvažovat o tom, zda by to byl bez stromů vůbec ještě les. Spíše bych to vnímala jako smutnou věštbu. Stromy totiž zjevně překážejí i lidem, kteří dokážou jejich osud ovlivnit. Tentokrát třeba představitelům Plzeňského kraje.
Jako by nestačilo, co už si letos šumavský národní park zakusil. Co nezkonzumoval kůrovec, to dorazily insekticidy. (Ale buďme v klidu, chemie se přece používala i dříve, jen se o tom nemluvilo.) Těsně podél turistických tras navíc nedávno záhadně mizely stromy. Podle správy parku jen ty suché, podle ekologů spíše tak nějak všechny.
Mohlo by se zdát, že nejchráněnějším živočišným druhem v této vzácné lokalitě je turista. Není divu. Zkoušeli jste někdy zkasírovat rysa ostrovida či tetřeva hlušce? Není to snadné. Golf nehrají, pivo nepijí a přespávají zásadně jen „pod širákem“. K tomu všemu si teď zastupitelé kraje dobře spočítali, že kdyby ještě trochu chráněné pralesní zeleně ubylo, otevřela by se lyžařům cesta do Rakouska. Geniální! Stačí jedna lanovka na vrchol Hraničník a při sjezdu už si „zašprechtíte“.
A jelikož se skvělými nápady není dobré otálet, rozhodli se zastupitelé jednat. Dříve než ministerstvo životního prostředí schválí nový zákon o Národním parku šumava, přišel Plzeňský kraj s vlastním návrhem. Ten by měl výdělečné lanovce pomoci při „jízdě“ Sněmovnou. Pak už jen nějakou tu „ladovskou zimu“, a zisky se pohrnou.
Vzhledem k počasí za okny se omlouvám za lehce zasněžené téma a nabízím jeden letní tip. Rychle na šumavu! A foťák s sebou. Bez důkazů by vám totiž za chvíli nemusel tu krásu nikdo věřit.
