Prognózy dalšího cenového vývoje se diametrálně liší
Levná ropa před necelými dvěma roky, kdy stál barel mezi deseti až jedenácti dolary, byla pro spotřebitelské země požehnání. Ve Spojených státech patřila k faktorům podporujícím nevídanou hospodářskou expanzi, západní Evropa mohla vcelku bezstarostně financovat nákladné sociální programy a jihovýchodní Asie se díky ní snáze otřepala z finančně měnové krize. Dnes je ale ropa třiapůlkrát dražší a nikdo si netroufne s jistotou říci, kam její cenová křivka z pětatřicetidolarového bodu zamíří v nejbližších měsících. „Svět trápí nejistota a obavy z toho, jak se budou vyvíjet ceny ropy. Jediné, co můžeme dnes udělat, je modlit se, aby přišla velice mírná zima, cituje západní tisk Lea Drollase z londýnského Střediska globálních energetických studií. Prognózovat ceny ropy je vskutku ošidné. Podle jarního přehledu světové ekonomiky vydaného Mezinárodním měnovým fondem se měla průměrná světová cena barelu (asi 159 litrů) letos zvýšit na průměrných 24,50 dolaru (loni činila 18,14 dolaru) s tím, že v roce 2001 se bude pohybovat kolem dvaceti dolarů. Těsně pod touto hranicí ji vidí zmíněné londýnské středisko, ale investiční dům Goldman Sachs předestřel katastrofický scénář pracující se strašidelnými padesáti dolary. Spekulace, manipulace. Experty sledující trh s ropou současná situace skoro vyvádí z míry. Zatímco příčiny dřívějších cenových skoků byly očividné (ropné embargo arabských vývozců v roce 1973, revoluce v Íránu o šest let později), dnes nemohou prostě ukázat prstem. Podle obchodníků i analytiků je zřejmé, že ropy je na trhu dost pro kupce, kteří jsou ochotni draze platit. „Za vysokými cenami jsou politická manipulace, obchodní spekulace a vysoké zdanění ve spotřebitelských zemích, uvedl na posledním vídeňském zasedání Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) irácký ministr ropného průmyslu Ámir Muhammad Rašíd. Jak připomínají nejrůznější analýzy, těžební náklady ve světovém ropném sektoru v posledních zhruba dvaceti letech výrazně poklesly, začala se využívat nová, vydatná ložiska. „Je proto obtížné si představit, že by se ceny dlouhodobě držely blízko současné úrovně, podotýká Mehdi Varzi z Dresdner Kleinwort Benson. Jiní analytici ale soudí, že cena ropy se bude vyvíjet „chaoticky dalších 18 až 24 měsíců. Důvodem jsou jednak vyprázdněné zásobníky v západních rafineriích (hlavně amerických), jednak vysoký hospodářský růst v USA i západní Evropě, jež udržuje silnou poptávku. Musí se vyčkat. Jedenáct členských zemí OPEC učinilo desátého září ve Vídni potřebný krok k tomu, aby oslabily spekulační tlaky na světovém ropném trhu, a to ještě dříve, než na Severní polokouli nastane chladné počasí a poptávka ještě zesílí – tak hodnotí Západ poslední rozhodnutí kartelu zvýšit od prvního října produkci o dalších 800 000 barelů na celkový těžební strop OPEC kolem 29 milionů barelů denně. Ale mluvčí Bílého domu neopomněl dodat, že se teprve uvidí, nakolik se toto zvýšení (letos už třetí) projeví na ceně ropy. V následných rozborech jednoznačně převládá pesimistický tón, neboť oněch 800 000 barelů představuje ve srovnání s průměrnou denní spotřebou světa 73–76 milionů barelů jenom pár kapek. „Pouhé zvýšení těžby nemůže stačit k tomu, aby se nynější cena jednoho barelu dostala pod třicet dolarů, říkají četní experti. Dodávají, že země OPEC už před vídeňskou schůzkou produkovaly více, než zněla jejich předchozí dohoda, a tak ve skutečnosti na trh přiteče nějakých 325 až 330 tisíc barelů denně navíc, informoval britský list Financial Times. V to, že by samotné mírné zvýšení těžby mohlo ropu zlevnit, nevěří ani šéf Mezinárodní agentury pro energii (IEA) Robert Priddle. Kartelu OPEC vytýká, že svými jednostrannými zásahy trh nejenže nestabilizuje, ale naopak ho rozkolísává. „Kartel dosud dosáhl pravého opaku, hodnotí letos už třetí pokus OPEC o zklidnění trhu Priddle, jehož agentura hájí energetické zájmy Západu. Šejchové mohou přidat. Ropný kartel ujišťuje, že je připraven na světový trh „napumpovat další svěží ropu, aby pomohl stlačit ceny. To ale souvisí s otázkou, jakými volnými těžebními kapacitami jednotliví členové OPEC disponují. Na posledním vídeňském zasedání se proslýchalo, že většina z jedenácti členských zemí se přiblížila k těžebnímu maximu. Více ropy by mohla na trh dodat jenom Saúdská Arábie, největší světový producent a exportér, jež může podle expertních odhadů ještě nabídnout 1,6 – 1,7 milionu barelů denně. Saúdská Arábie ve Vídni údajně prosazovala zvýšení denního těžebního limitu o více než milion barelů, aby vyhověla tlaku svého spojence – Spojených států. Rijád je však velice citlivý, slyší–li od některého člena OPEC, že v rámci kartelu je prodlouženou rukou Washingtonu. Proto tvrzení o „milionové nabídce odmítl komentovat. Podle newyorské Petroleum Industry Research Foundation nepřekvapí, jestliže se prezident USA Bill Clinton v nejbližších dnech rozhodne sáhnout na strategické zásoby ropy. Zákon mu umožňuje uvolnit až 30 milionů barelů během šedesáti dnů, což by Saúdské Arábii poskytlo dost času na zvýšení těžby. Saúdsko–arabský ministr Ali Naimi ve Vídni prohlásil, že jeho země může produkovat až 10,5 milionu barelů ropy denně, ale potřebovala by asi tři měsíce na přípravu. V současné době dodává kolem 9,2 milionu barelů. Rijád už v minulosti prokázal, že dovede na světovém trhu rychle a vydatně přidat. Během války v Perském zálivu promptně nahradil výpadek Iráku a Kuvajtu, klíčových producentů v rámci OPEC. Jak padají karty. Svět už několikrát poznal, jak nepěkně si ropa dovede zahrát s hospodářským osudem jednotlivých zemí. V březnu 1999, krátce předtím, než OPEC omezil těžbu, byl barel za deset až jedenáct dolarů a země kolem Perského zálivu panikařily. Nej–akutnější krize propukla v sedmdesátimilionovém Íránu, kde je asi 65 procent obyvatel mladších 25 let. Průměrná míra nezaměstnanosti v hluboce zadlužené zemi tehdy podle oficiálních údajů dosahovala 20 procent. Svoje si užila také Saúdská Arábie, jež podle hrubého národního produktu na obyvatele rozhodně nepatří mezi chudé země (Světová banka za rok 1997 pro tuto zemi udává HNP 6790 dolarů, pro Česko 5200 dolarů). Vláda v Rijádu se předloni kvůli vyschlým ropným příjmům potýkala s rozpočtovým schodkem v rozsahu deseti procent hrubého domácího produktu a s patnáctiprocentní nezaměstnanosti. Tehdejší tvrdé rozpočtové škrty málem ohrozily sociální smír. A neklid v Saúdské Arábii by byl pro Západ politicky velice nežádoucí. Dnes se ale karta obrátila. Členské země OPEC letos očekávají, že jim vývoz ropy při průměrné ceně 30 dolarů za barel vynese nejméně 200 miliard dolarů (některé zdroje udávají až 250 miliard dolarů) ve srovnání se 160 miliardami loni a pouhými 116 miliardami v roce 1998. Saúdská Arábie by měla letos inkasovat kolem 83 miliard dolarů. Ropné země se ale poučily z minulosti. Zatímco dříve často podléhaly pokušení a zvyšovaly zbrojní výdaje, vytvářely nová pracovní místa v beztak už rozbujelém veřejném sektoru a vyplácely ještě štědřejší sociální dávky, dnes jsou podle západních pozorovatelů mnohem obezřetnější. Díky vydatnému přílivu petrodolarů urychleně splácejí zahraniční dluh a doplňují devizové rezervy. Díky přílivu petrodolarů má usnadněnou politickou pozici reformně naladěný íránský prezident Mohammad Chatámí (modernizace infrastruktury, dovoz zařízení pro podniky veřejného sektoru). Velice si pomohl také Katar, země s třetími největšími zásobami plynu na světě, která své četné rozvojové projekty financuje na dluh. Spotřebitelé počítají ztráty. Drahá ropa dělá nyní těžkou hlavu hospodářsky nejvyspělejším zemím, neboť v konečném důsledku oslabuje kupní sílu firem a domácností. Podle jedné studie Organizace zemí pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) každé zdražení barelu ropy o deset dolarů oslabuje růst ekonomik o jeden procentní bod. „Vysoké ceny ropy vlastně ve světě přerozdělují hrubý domácí produkt – zvyšují ho u vývozců, snižují u dovozců. V tomto případě je ideální, když odběratelé ropy zároveň exportérům suroviny dodávají ropné produkty s vysokou přidanou hodnotou, poznamenává analytik pražské pobočky Société Générale Miroslav Brabec. Ten předpokládá, že trend k cenovému poklesu na trhu ropy bude patrný nejpoz–ději v průběhu příštího roku, ale ceny paliv mohou mezitím zkomplikovat situaci v eurozóně, kde je inflace dost vysoko nad mezními dvěma procenty stanovenými Evropskou centrální bankou. „Očekává se, že její úrokové sazby dále porostou až na 5,50 procenta, což důvěru investorů v neochvějný růst eurozóny neposiluje, uvádí Brabec. Dražší ropa byl hlavní důvod, proč ekonomové Société Générale posunuli prognózovaný schodek české obchodní bilance v letošním roce z 85 miliard na 105 miliard korun. Ceny v tuzemské dopravě, do nichž se růst cen ropy promítá nejpřímočařeji, se letos v srpnu meziročně zvýšily o 10,8 procenta, upozorňuje ekonom České národní banky Tomáš Holub. „Vzhledem k tomu, že doprava má ve spotřebitelském koši váhu zhruba 10,5 procenta, znamená to příspěvek k meziroční inflaci 1,1 procentního bodu. Lze tedy říci, že kdyby ceny v dopravě letos meziročně nerostly, pak by celková meziroční inflace v srpnu nedosahovala 4,1, ale pouze tří procent, konstatuje Holub. Dodává, že toto srovnání zachycuje pouze přímé dopady zdražení ropy a nebere v potaz vliv drahých pohonných hmot na vzestup dalších cen. Politikům přibyly vrásky. Země OPEC soudí, že spotřebitelé na Západě draze platí za pohonné hmoty také kvůli jejich vysokému zdanění (v zemích EU představuje zhruba dvě třetiny celkové ceny, z toho v Británii kolem 75 procent). Ministři financí Evropské unie se ale na své nedávné schůzce ve Versailles postavili proti tomu, aby se tato daňová zátěž snížila. „Výrazně převládl názor, že by to byla falešná odpověď producentům ropy, uvedl německý ministr financí Hans Eichel. Podobně se vyjádřila bruselská komisařka pro dopravu a energetiku Loyola de Palaciová, která ale připouští, že členské země Evropské unie by mohly dočasně snížit daně v odvětvích nejvíce postižených vysokými cenami ropy. Ve Versailles v této souvislosti zazněla kritika na adresu Paříže, která pod tlakem protestujících dopravců, zemědělců a rybářů příslíbila, že daně z pohonných hmot sníží, aniž tento krok konzultovala s partnery. Vůbec nejhůř dopadla Británie, kde musí premiér Tony Blair kvůli drahé ropě čelit nejhorší krizi během své tříleté vlády. Situaci v zemi hodnotil čtvrteční Financial Times tak, že blokádami silnic jsou ohrožena nejenom pracovní místa, ale i životy lidí.
