Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny nemají být trestány za to, že jsou schopny nakoupit srovnatelné zdravotní služby výhodněji než nejsilnější hráč na trhu.
Před několika dny přišly Asociace českých a moravských nemocnic (AČMN) a Asociace krajských nemocnic (AKN) s požadavkem na sjednocení výše základních úhradových sazeb na co nejvyšší úroveň.
Svaz zdravotních pojišťoven ČR (SZP ČR) je principiálně pro postupné sblížení základních sazeb úhrad nemocnicím. Rychlé sjednocení by však nutně vyvolalo výrazné a finančně neudržitelné nárůsty úhrad ze strany zaměstnaneckých pojišťoven.
Vnímáme, že obě asociace zajímá z celého systému veřejného zdravotního pojištění především jedna strana mince, a to právě, kolik korun uhradí zdravotní pojišťovny nemocnicím za poskytnuté zdravotní služby.
Zdravotní pojišťovny však musejí hledět na systém veřejného zdravotního pojištění globálněji. Musejí vybrat pojistné, s ním zacházet podle zásad dobrého hospodáře a především – z peněz, které mají k dispozici – zajistit svým pojištěncům dostupnou a kvalitní zdravotní péči.
Srovnávat náklady i příjmy Z tohoto úhlu pohledu už se jeví požadavek obou asociací jako poněkud problematický.
Zvláště zvážíme-li, že nemocnice, ale i například ČLK, chtějí vždy tu nejvyšší hodnotu.
Chceme-li srovnávat kolik platí za zdravotní služby VZP a kolik zaměstnanecké zdravotní pojišťovny (ZZP), musíme rozhodně porovnat i jejich příjmy.
Přestože se portfolio pojištěnců zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven a VZP za poslední roky zcela srovnalo – každá z pojišťoven má více než 55 procent státem hrazených pojištěnců – jde ve finále do VZP díky nepříliš dokonalému systému přerozdělení nepoměrně více peněz než do zaměstnaneckých pojišťoven. Zatímco VZP k vybranému pojistnému dostala z přerozdělení v posledních čtyřech letech (2008 až 2011) ještě každoročně v průměru 46 miliard korun, ZZP dohromady (nikoliv každá zvlášť!) inkasovaly v průměru 3,85 miliard korun. Zdůrazňuji: 46 miliard korun ku 3,85 miliardy korun.
Pokud příjmy a náklady zdravotních pojišťoven přepočítáme na jednoho pojištěnce, což je nejčistší průměr, neboť zohledňuje počet klientů jednotlivých zdravotních pojišťoven, pak příjmy VZP po přerozdělení jsou v posledních čtyřech letech na průměrné roční částce 21 859 korun na jednoho pojištěnce, zatímco příjmy ostatních pojišťoven 18 074 korun. VZP má tedy v průměru o 3785 korun vyšší příjmy na jednoho pojištěnce než zaměstnanecké zdravotní pojišťovny. Tomuto faktu musejí zákonitě odpovídat i možnosti zvyšování nákladů.
Skutečnost, že VZP má ze všech zdravotních pojišťoven nejvyšší úhrady, je dán historickým vývojem veřejného zdravotního pojištění od roku 1992. Domníváme se však, že měla dostatek času sazby přizpůsobit svým příjmům. Přesně ve smyslu slov šéfredaktora týdeníku Euro Pavla Párala, který nedávno napsal: „Dominantní hráč s dvoutřetinovým podílem na trhu musí vždy a všude platit svým dodavatelům nejméně, protože jsou na něm závislí, a ceny si prostě diktuje.“ Umění vyjednávat Průměrné náklady na zdravotní služby za poslední 4 roky na jednoho pojištěnce činí u VZP 21 817 korun, zatímco u zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven 17 630 korun.
Jak VZP, tak i ZZP mají tedy v průměru o něco málo vyšší příjmy než náklady, přestože náklady na zdravotní služby každoročně stoupají.
Schopnost zaměstnaneckých pojišťoven zajistit svým klientům srovnatelnou, ne-li kvalitnější, zdravotní službu jako VZP, navíc za méně peněz, a tudíž bez deficitů, je z nepochopitelných důvodů kritizována a napadána. Je dokonce označována za jakési „tunelování“ VZP. Nikdo z kritiků si už patrně nevzpomíná na to, jak právě zaměstnanecké zdravotní pojišťovny zachraňovaly v roce 2012 hospodaření VZP takzvaným mimořádným přerozdělením, díky kterému byly nakonec posíleny zdroje VZP o více než tři miliardy korun.
Je jasné, že zdravotnickým zařízením, jejichž cílem je snaha o neustálé zvyšování příjmů, se to nelíbí. Nechápeme však, že naše hospodaření, prováděné přesně v souladu se zákony a tak, aby byla zajištěna co nejkvalitnější zdravotní péče o naše klienty, kritizují i lidé, kteří se nazývají zdravotnickými odborníky.
Opravdu mají být zaměstnanecké zdravotní pojišťovny trestány za to, že jsou schopny nakoupit srovnatelné, ne-li lepší zdravotní služby výhodněji než nejsilnější hráč na trhu?
O autorovi| Jaromír Gajdáček prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR
