ale i o lukrativní investiční příležitosti.
Zásady správné zemědělské praxe Zemědělci by měli od letošního roku dodržovat takzvané zásady správné zemědělské praxe. Jejich smyslem je ochrana životního prostředí. Řada podniků však stále preferuje spíše průmyslový přístup k přírodě. Přicházejí tak nejen o dotace, ale i o lukrativní investiční příležitosti.
Rostoucí riziko povodní a erozí a pokles kvality půd – to jsou hlavní důsledky stále často praktikovaného průmyslového přístupu k zemědělství. A protože nejde jen o problém České republiky, vypracovala Evropská unie systém, který definuje takzvané správné zásady zemědělské a environmentální praxe. V Česku platí od začátku letošního roku.
Jenže dodržování těchto zásad částečně omezuje podnikání, takže zemědělci je všelijak obcházejí, anebo je rovnou nedodržují. V praxi se pak běžně můžeme setkat se zanedbanými pozemky, z nichž sebemenší deště odnášejí půdu. Ta se dostává na silnice, zanáší koryta potoků a říček a posléze rybníků. Jen náklady na odbahňování rybníků by přitom mohly podle ministerstva zemědělství dosáhnout do konce roku 2013 čtyř miliard korun.
I přes státní dotace na odstraňování následků nevhodného hospodaření nesou značnou část výdajů na svých bedrech obce. Zejména při extrémním průběhu počasí je mohou takové aktivity značně finančně vyčerpat. Některým starostům už také dochází trpělivost a zemědělské podniky hodlají žalovat.
Nedodržuješ? Nebudou penízky!
Farmáři se navíc vystavují riziku nemalých sankcí ze strany kontrolních orgánů. Platí totiž, že zemědělec nedodržující zásady správné zemědělské praxe, může a v opakovaných případech musí přijít o dotace.
Situace v České republice je přitom tristní. Státní zemědělský intervenční fond uskutečnil například loni 736 kontrol dodržování zásad v takzvaných znevýhodněných oblastech (LFA). Celkem u 175 žadatelů o dotace odhalil 652 případů porušení zásad. Řada podniků tedy porušila pravidla hospodaření více než jednou.
Obdobně dopadla prověrka dodržování zásad spojených s dotacemi na údržbu krajiny (AEO): při 876 kontrolách fond zjistil u 179 žadatelů celkem 699 pochybení. Fond tvrdí, že „všem žadatelům, kteří porušili zásady správné zemědělské praxe, byla krácena dotace podle příslušné legislativy.“ Jenže nikdo neví, o kolik. Podle mluvčího fondu Viléma Frčky neumožňuje v současnosti používaný software celkovou výši krácení dotací spočítat.
Na dodržování inkriminovaných pravidel lze přitom i slušně vydělat. Stát například štědře podporuje pozemkové úpravy. Jejich cílem je jednak scelit a jednak zpřístupnit pozemky jednotlivým vlastníkům, ale také vybudovat takzvaná společná zařízení omezující rizika povodní a erozí.
Na tyto účely je v Programu rozvoje venkova na roky 2007 až 2013 vyčleněno téměř šest miliard korun, na každý rok zhruba 830 milionů. Letos dává ministerstvo zemědělství na pozemkové úpravy 700 milionů korun, přičemž příjemci těchto dotací mají být pozemkové úřady. Na realizaci pozemkových úprav se přitom mohou podílet sami zemědělci nebo podnikatelé na území příslušných obcí.
Samotné obce navíc mohou využít připravovaný Operační program Životní prostředí, konkrétně podprogramy „Zlepšování stavu přírody a krajiny“, „Obnova krajinných struktur“ a „Optimalizace vodního režimu krajiny“. Na tyto aktivity je do roku 2013 připraveno více než 21 miliard korun, vyhlášení zmiňovaných programů přitom předpokládá Státní fond životního prostředí letos v listopadu. Finanční spoluúčast obcí má činit minimálně 10 procent celkových způsobilých výdajů.
Čistá voda, půl byznysu
Zdaleka nejvíce peněz, řádově desítky miliard korun, se přitom bude v příštích letech točit v oblasti čistoty vod. Kromě toho, že Česká republika musí do konce roku 2010 vybudovat ve všech obcích nad 2000 obyvatel čističku odpadních vod, musí mít od příštího roku obdobná zařízení také menší obce nebo alespoň povolení k provozu svých stávajících čistíren. (Podrobně jsme o tématu informovali v Profitu číslo 36/2007.)
A právě v menších obcích se mohou do oblasti čištění vod zapojit zemědělci nebo menší regionální firmy. Jak totiž konstatuje vrchní ředitel odboru vodního hospodářství na ministerstvu zemědělství Pavel Punčochář, ani evropská, ani tuzemská legislativa neukládá povinnost budovat nákladné klasické čističky. „Nikdo nemá v úmyslu nutit obce k budování betonových staveb, naopak se snažíme podpořit efektivnější způsob. A ten by měl najít odezvu, protože když se postaví klasická čistička s obsluhou technického typu, projeví se to ve výši stočného a zejména vodného a v rozpočtu obcí,“ říká Punčochář.
Výstavba vodní struktury přitom podle jeho slov přímo předpokládá, že pokud si obec bude chtít úpravnu nějakého typu udělat, obrátí se na nejbližšího dodavatele. „Tím se dá v rámci programů rozvoje venkova podpořit zaměstnanost a hlavně příjmy podnikatelů v menších a takzvaných střediskových obcích,“ nabádá Punčochář.
Varianty ke klasickým betonovým čističkám přitom existují a jsou řádově levnější, přičemž pro splnění zákonných povinností vyhovují. Podle Punčocháře jde o různé typy dočišťovacích systémů, například „biologické rybníky“, využití kořenových čističek nebo půdních filtrů. Zatímco investice do klasické čističky se podle Punčocháře pohybuje od čtyř do deseti milionů korun, náklady na dočišťovací rybník nepřevýší dva miliony.
Ještě výhodnější je čištění vod prostřednictvím bakterií, enzymů a obecně biotechnologickými metodami. Jak přitom podotýká jednatel společnosti Ventura-venkov Vlastimil Marek, právě to by mělo být motivací pro ekonomické rozhodování zejména menších obcí. „Čistička nemusí být podle zákona jen centrální – betonová, s množstvím chemických srážedel. Stejného účelu, při mnohem menších nákladech, lze dosáhnout využitím septiků s půdním filtrem, podpořených vyšší aktivitou dodaných bakterií. V jímkách, žumpách a obecně ve všech odpadních a kanalizačních systémech zajistí biotechnologie lepší oddělovaní kalu a vody, sníží zápach i toxicitu odpadních vod,“ zdůrazňuje představitel firmy, která se využití biotechnologií při čištění dlouhodobě věnuje.
Jen jedna šance
Miliardy korun z bruselských i tuzemských zdrojů směrované do oblasti čistoty vod a zlepšení stavu krajiny jsou přitom podnikatelskou příležitostí, které se za tak masivní podpory veřejných prostředků nebude už zřejmě nikdy opakovat. A vzhledem k tomu, že jsou tyto prostředky určeny zejména pro venkov, měli by na přípravě projektů k spolupracovat všichni v regionu. To mimo jiné předpokládá širší spolupráci zemědělců, obcí a dalších místních podnikatelů.
Například projekt na čištění odpadních vod může podat obec, biologický rybník začlenit do svých pozemků zemědělec a potřebné stavební práce provést místní podnikatel. Mimochodem, podle Punčocháře je v současné době v Česku zhruba tisíc obcí se systémy původně vybudovanými na odtok dešťových vod, do nichž jejich obyvatelé ať již s vědomím, nebo bez vědomí obce napojili své odpady. Takové obce mohou podle jeho slov kromě již zmíněných variant biologického čištění odpadních a splaškových vod využít také Programu rozvoje venkova v Ose III, kde je na podporu výstavby infrastruktury vyčleněno 620 milionů korun ročně.
Petr Havel
autor je agrární analytik
