Na druhé straně nás může hřát fakt, že s globalizovanými produkty, které lze s licencí v zádech umíchat všude, drží krok jejich regionální variace. Stejně jako je odkaz globalizace propletený a nejednoznačný, tak i různá piva a limonády malých výrobců často sázejí na parafráze „světáckých“ značek.
I když „malý výrobce“ je také sousloví relativní. Autor Rychlých tužek prolil před lety hrdlem několik desítek lahví ledově vychlazené íránské limonády Zam-zam. Její výrobce, oficiálně charitativní organizace na pomoc utlačovaným a postiženým (Bonjáde mostazafan va džanbazán), kontroluje jmění v hodnotě přes 10 miliard dolarů, což je zhruba třetina světového impéria koncernu v americké Atlantě, který dal Coca-Cole jméno. Oficiální nápoj poutě do Mekky, který lahví, logem i chutí zdárně napodobuje nenáviděný produkt z dílny amerického satana, provádí na globální značce zdárnou ideologickou subverzi.
Americký originál slušně válcuje také někdejší východoněmecká Vita-Cola, v nových spolkových zemích ostatně dodnes dvojka po nerozlučném tandemu Coca-Coly a Pepsi. Pro příklady svérázných variací není nutné chodit daleko: v někdejším Československu jsme měli Citro-Colu a Aro-Colu, o vítězném tažení Kofoly není třeba se rozepisovat.
Kouzlo je v tom, že podobné lokální variace nejsou jednosměrné - zpětně nutí velké koncerny k úpravě chutí a názvů. Třeba největší výrobce piva na světě, korporace AB InBev, svůj čínský Budweiser (ano, Budějovičtí na rozdíl od západní Evropy pod touto značkou v Číně prodávat nesmějí) vaří z rýže a plní ho do načervenalých lahví. Oboje je čínské specifikum – rýže je typická nejen jako potravina, ale i surovina pro výrobu alkoholu. A červená zase symbolizuje štěstí a spokojenost.
Na globalizaci je ale nejvtipnější to, že když se dva hádají, třetí se jen směje. Zvlášť, když výrobce toho nejžádanějšího moku neexistuje a známe jen jeho distributory. Jen letos se ho spotřebovalo tři biliardy litrů (to je trojka a patnáct nul). Nejžádanější nápoj na světě se jmenuje nebalená, pramenitá voda a její „cílovka“ začíná u kojenců a končí starci nad hrobem. Jak pravil Jaromír Jágr: Když něco miluješ, věk neřešíš. Tak na zdraví!
Čtěte další komentáře Blahoslava Hrušky:
