Insignia vstoupila na trh coby dlouho očekávaný model. Pro Opel je to klíčové auto, velmi důležité pro budoucnost automobilky. Verze kombi s dieselovým motorem bude pravděpodobně těžištěm prodejů, přičemž dieselová paleta nabízí i velmi zajímavý, extrémně úsporný motor označovaný jako Ecoflex.
Vnější vzhled se nese v duchu oblých tvarů a aerodynamické vizáže. Vůz tak opticky vypadá menší a vzhled tím získal i na sportovním charakteru, který umocňují velká kola. Design je trochu v duchu současných mercedesů s výjimkou hranaté nové třídy E a stárnout bude jen pomalu, protože celkové proporce vozu jsou velmi dobře vyvážené.
Taktéž kvalitně vizuálně sladěné prostředí interiéru působí svěže a moderně. Použité materiály jsou kvalitní a až na imitaci dřeva, kterou by bylo lépe nahradit hliníkem nebo jiným moderním materiálem, vnitřek vozu odpovídá současným trendům. Sedačky s širokými možnostmi nastavení jsou pohodlné a ani několik stovek kilometrů na jeden zátah nepřiměje obratle řidiče ke stávce. Insignia přináší do střední třídy pár zajímavých novinek jako například automatická dálková světla, která se sama zapínají a vypínají podle potřeby. Ve srovnání s konkurencí je prostor pro řidiče nadprůměrný, navíc dobře vyřešený středový panel nedělá řidiči na noze modřiny.
Srdcem Insignie Ecoflex je naftový dvoulitr o výkonu 160 koní se systémem CleanTech. Ten reguluje spalovací proces prostřednictvím elektroniky tak, že přizpůsobuje vstřikování nafty aktuálním hodnotám z čidel, jež měří podmínky spalování. Systém tak zabezpečuje, že motor vždy pracuje s optimální účinností. Výbava Ecoflex však zahrnuje i další modifikace. Velká pozornost byla věnována aerodynamice vozu. Vzhledem k zaslepení horní mřížky chladiče se prý úprava Ecoflex nedoporučuje, pokud plánujete tahat za insignií těžší přívěs – zvlášť do teplých krajin. Dalších úspor Opel dosáhnul úpravou převodovky, respektive prodloužením stálého převodu. Při rozjezdech, přestože jedničku a dvojku inženýři Opelu navrhli kratší, je třeba řadit při vyšších otáčkách, jinak hrozí „chcípnutí“. Tento jev však není až tak výrazný jako například u konkurenční Audi A4 TDIe. Pozitivní je, že při prodlužování převodů nedošlo k prodloužení doby akcelerace na sto kilometrů v hodině, která zůstala stejná jako u běžného provedení vozu s danou motorizací. V případě potřeby okamžitého výkonu tak ekologická úprava nijak nelimituje možnosti vozu. Posledním pomocníkem v boji Insignie se spotřebou jsou pneumatiky Michelin s nízkým valivým odporem.
Jízdní vlastnosti zůstaly ecoflexem prakticky nedotčeny. Udávané průměrné spotřebě 4,2 litru nafty na 100 kilometrů při jízdě mimo město se jako obvykle nechce moc věřit, v tomhle smyslu jsou automobilky jedna jako druhá. Tam, kde píší pět, je třeba vidět sedm. S výjimkou Insignie Ecoflex, jež během zhruba 1500 kilometrů redakčního testu dosáhla kombinované spotřeby 5,1 litru nafty na sto kilometrů, což je o deci méně, než uvádí výrobce. Vzhledem k tomu, že úprava Ecoflex stojí jen deset tisíc, má tohle auto na rozdíl od konkurenčních zelených teorií reálnou šanci stát se běžnou a vítanou praxí.
***
klady
Design
Motor
Provozní náklady
zápory
Příliš dlouhá jednička
tabulka:
Opel Insignia Sports Tourer Ecoflex
Motor: přeplňovaný vznětový čtyřválec
Objem: 1956 ccm
Převodovka: šestistupňová automatická
Výkon: 118 kW
Zrychlení: 9,5 s (0–100 km/h)
Nejvyšší rychlost: 218 km/h
Spotřeba (l/100 km): 5,1 l kombinovaná
Cena 680 200 Kč základní v dané motorizaci