Ze zcela neznámého začínajícího univerzitního asistenta se předseda Rady ČT Miroslav Mareš téměř přes noc stal obecně známou osobou. Jeho tvář se v televizních zprávách objevuje tak často, že jej lidé bezpečně poznají. Veřejnost o něm ale vlastně nic neví. A to přestože Rada ČT pod jeho vedením špatným výběrem generálního ředitele zapříčinila politickou krizi v ČR s negativními mezinárodními důsledky.
Miroslav Mareš (26) pochází z učitelské rodiny (otec je ředitel zdravotní školy a matka učitelkou na gymnáziu), je svobodný a má jednoho staršího bratra. Cílevědomě se vydal na akademickou dráhu. Vystudoval politologii na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (1997), Právnickou fakultu téže univerzity (1999) a začal pracovat jako odborný asistent na katedře politologie Fakulty sociálních studií MU. Zde se seznámil s osobnostmi kolem brněnské politické a kulturní revue Proglas, která je obhájcem stranického pojetí politiky, opoziční smlouvy a Václava Klause. S aktivní politikou se spojil v roce 1998 jako řadový člen Mladých konzervativců (de facto mládežnické organizace ODS). Společně s Františkem Mikšem, šéfredaktorem Proglasu, vstoupil v roce 2000 do Rady ČT.
Mareš přiznává, že neměl žádné jiné zkušenosti než krátký pobyt v akademickém světě. Jak na něj ODS přišla, si sám není jist. „Myslím, že to může být tím, že znali některé mé články, a také jsem dělal nějaké přednášky pro sdružení Cevro (Cevro je občanské sdružení „pro celoživotní vzdělávání a rozvoj osobnosti lidí z ODS – pozn. red.). Od vzniku Cevra mě asi třikrát oslovili, a tak jsem pro ně několikrát přednášel, říká Mareš. Ve svých článcích se věnuje především problematice politických stran, a nikoliv médiím. V roce 1999 publikoval například „Novou zahraničněpolitickou koncepci ODS nebo společně se svým šéfem Petrem Fialou „Politické strany a zahraniční politika .
Kromě práce pro ODS se Mareš věnuje intenzivně studiu extremistických stran. Proděkan Fakulty sociálních studií MU Ladislav Rabušic mladého asistenta chválí: „Je to velmi chytrý a schopný člověk s bohatou publikační činností. Jednoznačně dobrý kolega.
Jako dobrého kolegu jej naopak rozhodně nevnímá student Filozofické fakulty Petr Koura. Na demonstraci na Kavčích horách 28. prosince 2000 veřejně vypověděl, že byl s Marešem před třemi lety na politologické exkurzi v Hamburku a že tam slyšel Mareše zpívat nacistické písně. „V Hamburku jsem byl se skupinou studentů z Karlovy univerzity, a jestli mezi nimi byl i někdo jménem Petr Koura, si nepamatuji. Už mi asi čtrnáct dnů chodí anonymní e–maily a sms zprávy, že pokud nerezignuji, tak zveřejní, že jsem tam zpíval nacistické písně. Nevím, za jakých okolností jsem tam měl zpívat nacistické písně. Vůbec si to nepamatuji. Možná jsem tam zanotoval Deutschland, Deutschland über alles. Nevím, jestli je to nacistická píseň. Uráží mě, když o mně někdo říká, že jsem nacistický skin, protože jako soudní znalec jsem posuzoval, zda projevy právě skinheadů jsou, či nejsou rasistické, a užil jsem si pak od nich své. Jestli jsem někdy sarkasticky zanotoval slova nějaké jejich písně, abych naopak shodil tento extremismus, tak to je něco úplně jiného, než se mi nyní podsouvá, uvedl k tomu Mareš. Jeho slova potvrzuje webová stránka extremistické Národní aliance, které jeden jeho soudně–znalecký posudek leží v žaludku.
Oborům, jako je extremismus nebo systém politických stran, jistě rozumí. Má na to kvalifikaci a osvědčil to řadou publikací. Ale podle čeho poznal manažerské schopnosti Jiřího Hodače, kde vzal jistotu, že je kompetentní i ve vybírání řídících pracovníků? „V jeho kariérním životopise bylo uvedeno, že absolvoval nějaké manažerské kursy. A některé z nás v radě přesvědčily i jeho koncepce, které vypracovával v době, kdy byl ředitelem zpravodajství. Proč si na pomoc při výběru generálního ředitele nenajali nějakou head–hunterskou firmu, která na rozdíl od něj má s výběrem řídících pracovníků zkušenosti? „Jednak proto, že si rada důvěřovala, a potom také proto, že jsme ředitele chtěli vybrat v rychlém časovém termínu. Situace s Chmelíčkem byla neudržitelná a rozpočet jsme chtěli projednávat již s novým ředitelem. Vybrali jsme člověka, kterému jsme věřili, a není naše vina, že nedostává možnost prokazovat své schopnosti v normálním chodu, odpověděl. S ostrou negativní reakcí na Hodačovo jmenování prý počítal, ale nečekal, „že by byly takto nesmyslně blokovány prostory . „Očekával jsem, že pokud je někdo nespokojený s novým vedením, tak tam bude chvíli pracovat a přesvědčí se o tom, jaké je. Ale nenapadlo mě, že ihned vyhlásí neposlušnost. Samozřejmě jsme nečekali, že celá televize bude jásat, ale pro nás je důležité, aby se ta televize změnila, a ne aby zůstala zakonzervována.
Prací v Radě ČT se Mareš viditelně spojil s ODS, s poslední stranou, jež se nepostavila za vzbouřené redaktory. Pro mnoho lidí se stal jedním z hlavních viníků krize v ČT. Přesto své rozhodnutí přijmout nabídku na práci v radě i dnes hodnotí spíše pozitivně: „Bezesporu je to pro mě užitečná zkušenost. Přes všechno, co se kolem celého případu rozpoutalo, toho nelituji.“
