Tisíce klientů žalují pojistné domy kvůli neoprávněnému krácení pojistného plnění. Hrozí další zdražení pojištění?
Loni na jaře řídil Petr Kadlec ve Strakonicích svůj vůz a řidič jedoucí do křižovatky mu nedal přednost zprava. Přivolaná policie označila viníka a Kadlec byl uveden jako jednoznačně poškozený. „Vozidlo jsem odvezl do servisu, který využívám už několik let.
Vůz opravili, jenže pojišťovna odečetla od celkové škody částku ve výši 36 926 korun jako amortizaci,“ popisuje Kadlec, který se obrátil na právníky. „S jejich pomocí mi pojišťovna doplatila zbytek,“ říká se zadostiučiněním.
Běžná praxe Počet klientů, kterým pojišťovna odmítla proplatit celou výši škody a kteří se nebojí ozvat, přibývá. A mají úspěch. „Případy krácení pojistného plnění se neustále opakují a pojišťovny zatím nehodlají na této praxi nic měnit. V současné době máme nové případy úspěšných soudních rozsudků. Nyní je studuji, včetně předběžných statistik k této problematice,“ říká vedoucí právní poradny občanského sdružení spotřebitelů Test Lukáš Zelený.
„Mnohé pojišťovny jednoduše spoléhají na to, že poškozený se s nimi nebude o finanční prostředky soudit či nezákonnost vůbec namítat,“ doplňuje šéf právního oddělení Kanceláře pro ochranu práv poškozených (KOPP) David Bascheri, který zastupoval i pana Kadlece. Podobně jako se jiní právníci angažují v boji o navrácení bankovních poplatků za vedení úvěrového účtu, zastupuje KOPP klienty, kterým pojišťovny nevyplatily celou škodu, ač na to měli právo. Bude hůř KOPP vznikla teprve loni v lednu a už nyní má slušné výsledky. Pro své klienty se jí už podařilo zpět získat zhruba 13 milionů korun.
„Stále se ale jedná o zlomek poškozených, denně se stane zhruba tisíc pojistných událostí a krácení pojistného plnění je běžnou praxí pojišťoven,“ zdůrazňuje Bascheri. Dosud se na KOPP obrátily téměř 4000 klientů tuzemských pojišťoven a další rychle přibývají.
„Počet ukončených případů, které zamířily k soudu anebo byly vyřešeny mimosoudním vyrovnáním, máme zhruba 1100. Z toho pouze čtyři případy dopadly v neprospěch poškozeného. Jinak musely pojišťovny doplatit celou škodu,“ dodal Bascheri.
Dalších 2,5 tisíce žalob leží u soudů po celé České republice. Žádat lze přitom až čtyři roky zpětně. Průměrná nezaplacená škoda je dle KOPP 11,9 tisíce korun, ale nejvyšší suma, o kterou pojišťovna snížila pojistné plnění, činila 75,5 tisíce korun.
Ke krácení pojišťovny přistupují v desítkách procent případů. Nejedná se přitom jen o pojistné plnění u povinného ručení, podobně krátí pojišťovny také plnění například u majetkového pojištění. KOPP uvádí jako zářný příklad následující příběh jedné paní, kterou soused vytopil. Kromě jiného poškození nahlásila také zvlhlou plovoucí podlahu. Pojišťovna proplatila jen asi čtyři metry čtvereční, kam dle fotodokumentace natekla voda, podlahu přitom opraváři museli vyměnit v celém pokoji.
Pojišťovny ročně vyplatí za škody zhruba 80 miliard korun. Pokud by docházelo ke krácení v průměru jen o deset procent, znamenalo by to, že celková výše pojistného plnění by vycházela na 88,9 miliardy korun. O téměř devět miliard by tudíž klienti přišli v důsledku krácení. V tom by však bylo zahrnuto i oprávněné snižování, jehož podíl lze odhadovat jen těžko.
Ve jménu amortizace Zjednodušeně lze říci, že pojišťovny vycházejí z logiky, že například při opravě auta servis použije nové díly, čímž se vozidlo zhodnotí.
Proto odečítá opotřebení jako takzvanou amortizaci. „Jenže poškozený má nárok na uhrazení škody v plné výši, i kdyby si poškozené auto neopravil. Navíc nehodou se jeho auto znehodnotí, i kdyby ho opravil, takže by vlastně měla pojišťovna zaplatit i toto znehodnocení,“ vysvětluje Bascheri.
Jeho tvrzení potvrzuje i rozsudek Nejvyššího soudu z roku 2007, který řešil, zda opravou dojde ke zhodnocení či znehodnocení vozidla. Jeho verdikt byl jasný - pojišťovny musejí škody z povinného ručení hradit v plné výši a zakázal mechanické uplatňování amortizace formou paušálního procenta z ceny náhradních dílů.
I přes tak zásadní soudní rozhodnutí pojišťovny stále pojistná plnění krátí. Podobnou kauzou se přitom zabýval i Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) už v roce 1999, kdy udělil za podobné praktiky pokutu České pojišťovně ve výši deset milionů korun. Pojišťovna totiž nepřiznávala klientům částku za znehodnocení vozidla opravou automaticky, ale jen těm, kteří o to požádali, píše se v rozhodnutí. Navíc prováděla odpočet za zhodnocení vozidla opravou i z těch vyměněných dílů, které nemají na zhodnocení vozidla vliv. Také měla vnitřní směrnici, která jasně upravovala, jak a v jakých případech se pojistná plnění mají krátit.
My nic, to oni Pojišťovny se nařčení brání. Přiznávají, že sice přistupují ke krácení pojistného plnění, ale že jde o odůvodněné a nikoli paušální krácení. „Obecně se může jednat o krácení plnění z důvodu spoluviny poškozeného za vznik škody, z důvodu toho, že třeba u nákladů na opravu vozidla jsou uplatněny položky, které s poškozením z příslušné dopravní nehody nesouvisí,“ vyjmenoval Jakub Hradec, výkonný šéf České kanceláře pojistitelů.
Mezi další oprávněné důvody pro krácení pak pojišťovny zmiňují i nepřivolání policie, prošlou technickou kontrolu, letní pneumatiky namísto povinných zimních anebo použití nepřiměřeně drahých náhradních dílů při opravě.
Každou nehodu posuzujeme individuálně, hájí se pojišťovny. „Pokud majitel auta prokáže, že poškozené vozidlo bylo pravidelně servisováno a opravováno před vznikem pojistné události s využitím nových značkových náhradních dílů, tak by k žádnému krácení nemělo dojít,“ tvrdí Václav Bálek, mluvčí Allianz pojišťovny, která každý rok na pojistném plnění vyplácí miliardy. Pojišťovna prý v současné době vede s klienty asi 300 soudních sporů. V drtivé většině je ale důvodem pře údajně pojistný podvod.
Česká pojišťovna zase na dotaz týdeníku Euro bez dalších podrobností uvedla, že soudních sporů, kdy klient požaduje doplatit korekci materiálu při likvidaci škod, je „rok od roku méně“.
Krácení pojistného plnění nevylučuje ani Kooperativa. „V případě poškození některých rychle opotřebovávaných dílů, jako jsou brzdy, výfuková soustava, tlumiče, akumulátor, můžeme pojistné plnění odpovídajícím způsobem snížit. Pokud nám klient doloží, že měl zmíněné díly v nedávné době vyměněné, plnění mu bude poskytnuto v plné výši,“ upřesnil mluvčí Kooperativy Milan Káňa.
Největším zdrojem informací o praxi pojišťoven při likvidování škody jsou samotní likvidátoři pojistných událostí, kteří smluvně pracují pro více pojišťoven. Jejich seznam eviduje Česká národní banka. Týdeník Euro se jich několik snažil oslovit, jenže oficiálně se nikdo vyjadřovat nechtěl. „Vyplácení pojistného plnění je vždy obchodní rozhodnutí.
Někde je nařízení paušálně krátit, jindy zase přijde rozhodnutí: Teď vyplácejte všechno, pokud si pojišťovna chce vylepšit image,“ uvedl jeden z nich pod podmínkou anonymity.
„Vždycky se krátí, a jen pokud se klient ozve, pak už je přesné nařízení, co dělat,“ dodal jiný. Kreativní statistiky Situace je nejdramatičtější u pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Takzvané povinné ručení totiž není dobrovolné a ze zákona ho musí mít každý majitel vozu. Poslanec Jeroným Tejc (ČSSD) před několika týdny ve sněmovně prohlásil, že by povinné ručení měla vybírat pouze jedna státem vlastněná pojišťovna.
Argumentoval tím, že soukromé finanční domy mají z tohoto produktu obrovský byznys, a oháněl se statistikami. Podle nich v roce 2010 pojišťovny na povinném ručení vybraly od majitelů vozidel přes 22 miliard korun a z toho pouze něco přes deset vyplatily zpět na škodách. Vysloužil si tím ostrou kritiku a ze svého plánu později v tichosti vycouval s tím, že netušil, jaký rozruch způsobí.
Výše vyplaceného pojistného plnění totiž není relevantní údaj, celkové náklady na pojistná plnění vyplývající z povinného ručení jsou mnohem vyšší, říkají pojišťovny. Tejc argumentoval tři roky starými čísly, protože aktuálnější statistiky neexistují.
Česká asociace pojišťoven (ČAP) se rozhodla změnit metodiku vykazovaní výsledků hospodaření, aby čísla „reálněji zobrazila situaci na pojistném trhu“. Takže zatímco ve výroční zprávě za rok 2010 uváděla přesnou výši pojistného plnění vyplacenou na škodách hrazených z povinného ručení, tedy zmiňovaných deset miliard korun, ve výroční zprávě za rok 2011 už tento údaj není. Lze tam nalézt pouze celkové náklady na výplatu pojistného plnění z povinného ručení, které ČAP vyčíslila na 20 miliard korun, zatímco na pojistném vybrala rovněž 20 miliard. Rozdíl je roven nule a pojišťovnám prý z povinného ručení nic nezbude. Čísla tak lépe dokládají jejich argumentaci, že povinné ručení není ziskový produkt a musí zdražit.
„V tabulkách došlo ke změně, protože velmi často docházelo k přímému srovnání vybraného pojistného a vyplaceného pojistného plnění a následně k chybné interpretaci rozdílu jako zisku pojišťoven,“ vysvětluje mluvčí asociace Marcela Kotyrová. Nově prý číslo zahrnuje také rezervy na dlouhodobé škody na zdraví vyplácené i desítky let po nehodě a dalšími technickými náklady spojenými s povinným ručením, tedy nejen fyzicky vyplacené plnění, upřesňuje ČAP.
Hra s čísly Podobně reálnější obraz však chtěla asociace nasadit i u čísel ukazující celkový objem vybraného pojistného. Do této sumy nově započítává z toho, co pojišťovny vybraly na jednorázovém životním pojistném, jen jednu desetinu. Takže když například ČSOB Pojišťovna zveřejňovala výsledky za rok 2012, uvedla, že na pojistném vybrala reálně 13,7 miliardy korun, ale dle nové metodiky ČAP jen 7,8 miliardy.
„Z důvodu reálnějšího zobrazení vývoje pojistného trhu započítáváme v životním pojištění pouze deset procent z celkové hodnoty předpisu jednorázového pojistného. Přepočet na bázi jedné desetiny byl zvolen s ohledem na průměrnou délku trvání smlouvy s jednorázově placeným pojistným, která činí deset let,“ upřesnila za ČAP Kotyrová.
Takže dle nové metodiky vypadají celkové statistiky následovně: reálně pojišťovny vybraly na pojistném v roce 155 miliard korun, píše se ve výroční zprávě za rok 2011. O kus dál v témže dokumentu je však tabulka, kde ve stejné kolonce je uvedeno pouze 117 miliard korun. Výroční zpráva za loňský rok ještě není. ČAP jen uvedla, že pojišťovny loni vybraly 121,9 miliardy korun. Reálně tedy dle propočtu vybraly asi 146 miliard.
Přísně tajná data Zmiňovaná ČSOB Pojišťovna patří (například ještě s Kooperativou) k výjimkám, jež se nebojí zveřejnit, kolik vloni vyplatily na pojistném plnění. A je rovněž důkazem, jak zátěž v podobě vyplaceného pojistného plnění narůstá. Loni vyplatila ČSOB Pojišťovna 9,6 miliardy korun, což je o 2,8 miliardy více než v roce předcházejícím.
Poslední tři roky vybírají tuzemské pojišťovny na pojistném zhruba 150 miliard korun ročně a na pojistném plnění vyplácejí necelou polovinu (viz Hubený byznys). Jelikož lidé šetří, tlak na cenu je obrovský a pojišťovny musejí čelit obrovskému konkurenčnímu tlaku. Objem vyplácených prostředků přitom roste a pojišťovny hledají, jak tento růst přibrzdit.
„Rozdíly v pojistném plnění mezi jednotlivými pojišťovnami jsou obrovské, podobně jako i v sazbách pojistného. Likvidace pojistných událostí, jehož výsledkem bývá pojistné plnění, je nejdůležitějším kritériem při výběru pojišťovny. Zda jste dobře pojištěni, poznáte až ve chvíli, kdy nastane pojistná událost,“ zdůrazňuje Petr Beneš, odborník v oboru a také bývalý obchodní šéf ČSOB Pojišťovny.
„Bohužel neexistuje žádné nezávislé hodnocení nebo žebříček pojišťoven podle jejich schopnosti likvidovat pojistné události. Vodítkem však může být údaj o podílu předepsaného pojistného a vyplaceného pojistného plnění. Je dobré, když tento poměr není ani příliš vysoký, blížící se hranici sta procent, ani příliš nízký, pod 50 procent. V případě vysokého poměru pojišťovna bojuje se ziskovostí, a tudíž má sníženou ochotu dobře plnit. Pokud je poměr dlouhodobě nízký, pojišťovna programově plní málo,“ vysvětluje Beneš.
Máslo na hlavě Zda zmiňované soudní spory vyprovokují další tlak na zvýšení ceny, není jasné. Pokud ovšem pojišťovny budou u soudů prohrávat, jejich výnosy zase o něco zhubnou, takže logicky půjde o další silný argument pro zdražení.
Třeba pokud jde o povinné ručení, pojišťovny si stěžují už dlouho. Tvrdí, že tento produkt musejí dotovat. Poslední kapkou byla nedávná novela zákona, podle níž by motoristé již od příštího roku měli odvádět tři procenta z vybraného povinného ručení na financování hasičů. Asociace pojišťoven okamžitě prohlásila, že zdražení by v takovém případě mohlo být i větší než uvedená tři procenta.
V případě doplatků na pojistném plnění a jejich dopadu na ceny však pojišťovny zatím mlčí. Do právníků, kteří pro klienty vymáhají doplatek za zkrácené pojistné plnění, se sice obouvají nevybíravě, ale neoficiálně.
Tvrdí, že jde o pochybné firmy napojené na agresivní crash huntery a jde jim zejména o zisk. Například KOPP se ale netají tím, že nepracuje zadarmo. Zdarma poskytuje jen konzultace, kde zájemci sdělí, zda má na odškodnění nárok. Klient si o doplatek může požádat sám.
Otázkou však je, zda je nutné, aby to docházelo tak daleko. Odpověď znají jen pojišťovny
10 mld. Kč je rozdíl mezi částkou, kterou v roce 2010 pojišťovny vybraly na pojistném z povinného ručení a vyplatily zpět na škodách
Graf
Hubený byznys Kolik pojišťovny vybraly na pojistném (v mld. Kč)
Pozor, vyplácíme Kolik pojišťovny vyplatily na pojistném plnění a jaké byly celkové náklady na jeho vyplacení (v mld. Kč)
Miliardy ze zákona Kolik pojišťovny vybraly a vyplatily na škodách z povinného ručení
O autorovi| Petra Pelantová, pelantova@mf.cz
