Noví majitelé hodlají vybudovat čistě rodinný podnik
Pro toho, kdo je z manažerského prostředí zvyklý na strojené úsměvy a škrobené chování, může být setkání s novými majiteli třeboňského pivovaru Regent zcela novým, obohacujícím zážitkem. Bratři Staskové – Ferdinand (52) a Václav (51) – kteří se ujali vlastnických práv 7. srpna, si na bonton a distingovaný projev nepotrpí. Zvláště Ferdinand překvapí svou nevázanou přímočarostí. Kamarádské tykání hned při podání ruky a oslovení „nazdar, náčelníku nepřipravenou návštěvu trochu šokuje. Když ale příchozí zjistí, že náčelníkem je pro Ferdinanda i každý druhý zaměstnanec, s udělenou hodností se smíří. V podnikatelově okolí se říká, že jde o pozůstatek jeho někdejšího působení v armádě. Akciová společnost Jihočeské pivovary, do níž Regent spolu s budějovickým Samsonem a protivínským Platanem ještě donedávna patřil, ohlásila prodej části majetku již začátkem února 1999, tedy před rokem a půl. Nejdříve firma neuváděla, kterého provozu se hodlá zbavit. Brzy ale vyplulo na povrch, že právě Regent by měl přijít na řadu první, později byl nabídnut i Platan. Akcionáři si mysleli, že prodej bude hračkou, ale narazili s cenou. Neoficiální zdroje hovořily o tom, že v první fázi chtěli Jihočeši za třeboňský závod 580 milionů korun. Tuto evidentně přemrštěnou částku nikdo neakceptoval. Postupem času nabídka spadla až k hranici 200 milionů korun, ale vzhledem k neustálému snižování výstavu se pro Regent stejně kupec nenašel. O pivovar založený roku 1379 mělo v posledních měsících vážný zájem město Třeboň (EURO 13/2000), ale i jemu se cena zdála stále vysoká. Několik měsíců s koupí váhalo a nakonec couvlo. Ferdinand Stasek pro lavírování nemá příliš pochopení. „Je to stádo pitomců. Běhají od ničeho k ničemu. Buď to chci a zaplatím, nebo to nechci a jdu od toho, neskrývá své názory na jednání konkurenčních uchazečů. Staskovi se ke koupi rozhodli přesně 29. června. „Já jsem si počkal a Jihočeské pivovary jsem navštívil až po ukončení prvního vyjednávacího kola, vysvětluje svůj postup. A 4. srpna 2000 byla podepsána kupní smlouva, výsledná cena je předmětem obchodního tajemství. Majetek pivovaru oficiálně získala akciová společnost Bohemia Regent. Ferdinand Stasek je v ní předsedou a Václav místopředsedou představenstva. V orgánech společnosti sedí i další příbuzní. Staskovi by totiž chtěli z pivovaru udělat klasický rodinný podnik. Václav je nyní ředitelem a má na starosti výrobu, Ferdinand o sobě říká, že se bude starat o obchod, hovoří i o exportu a importu. V obchodním rejstříku lze Ferdinanda Staska nalézt celkem v sedmnácti firmách. Vlastníkem většiny z nich je akciová společnost Skloform, Ferdinand je jejím jediným akcionářem. Staskova skupina, sídlící v Suchdole nad Lužnicí, se zabývá v převážné míře výrobou sklářských forem, a to jak pro lité, tak i pro foukané sklo. „Tři čtvrtiny objemu našich výrobků jde na export. Vyvážíme do Izraele, Egypta, Íránu a dalších zemí, uvádí majitel. Do konglomerátu patří i zemědělská farma (s chovem dobytka a zhruba 1800 hektary půdy) a zdravotní středisko v Suchdole. Byznysmen získal i suchdolský areál Jihočeských dřevařských závodů. Ke koupi pivovaru se Stasek odhodlal prý i proto, že nechce být pro sklárny jen dodavatelem, ale i odběratelem výrobků – pivních lahví. „Ferdinand Stasek se původně věnoval pouze výrobě sklářských forem, říká jeden z jeho bývalých zaměstnanců. Podnikat prý začínal v Nové Vsi nad Lužnicí, v bývalém Sklostroji. Místní výrobní závod, v němž předtím působil jako ředitel, privatizoval spolu s dalšími dvěma osobami. Později údajně partnery vyplatil a stal se jediným majitelem. „Kdyby u toho zůstal a věnoval se pouze výrobě forem na sklo, tak je dnes za vodou. Tím, že na sebe nabalil další všemožné činnosti, si určitě ekonomicky nepolepšil, míní jeho někdejší podřízený. Shánět informace jinde je nezbytné hlavně proto, že schůzka s Ferdinandem Staskem co do délky a zejména informační hodnoty původní očekávání zdaleka nenaplňuje. Na každou druhou otázku odvětí majitel pivovaru pouze oblíbenou frází „vo tom nedejchej, náčelníku , případně „vo tom nedejchej ani minutu . Bratr Václav zase vůbec není puštěn ke slovu. A tak nakonec nezbývá než na původní záměr rezignovat a přijmout navržený náhradní program v podobě degustace kvasnicového piva. „Řekli jsme si s bratrem, že v pracovní době nebudeme chlastat, zdůrazňuje Ferdinand, že popíjení v půl jedenácté dopoledne je zcela výjimečnou událostí. Třeboňský mok je chutný, v kombinaci s nádhernou kulisou starobylého pivovaru a svérázným projevem nového majitele dokáže evokovat nefalšovanou postřižinskou romantiku, včetně strýce Pepina. „Přijedu za vámi do Prahy. Na rozhovor se pořádně připravím, ukážu vám naše smlouvy, náš plán, všechno… slibuje Ferdinand a předčasně odchází na jednání s Technoexportem. K další schůzce už nedojde. Nevyjde mu ani druhý termín, ani třetí, ani čtvrtý… Ferdinand Stasek je muž, se kterým se asi nikdo nenudí. Podle deníku MF Dnes (8. srpna 2000) bratři Staskové stovce zaměstnanců pivovaru slíbili, že budou usilovat o zastavení poklesu odbytu a obnovení distribuční sítě. Ještě letos chtějí vystavit 170 tisíc hektolitrů piva (za první pololetí to bylo jen 65) a příští rok zvednout produkci na 200 tisíc hektolitrů. Skalní příznivci značky Regent vo tom radši ani nedejchaj.