Situace se výrazně zhoršila v posledních třech letech. Časová shoda s nástupem Andreje Babiše do čela ministerstva financí nebude náhodná. Druhý nejbohatší obyvatel Česka a současně šéf hnutí ANO se proslavil mimo jiné výrokem, že „všeci kradnú“. V souladu s těmito slovy přistupuje Finanční správa vedená Martinem Janečkem ke každému plátci daní jako ke sprostému podezřelému.
O nepřátelském, až predátorském přístupu úřadů otevřeně hovoří daňový poradce David Hubal, který je jedním z pěti zakladatelů Unie daňových poplatníků ČR. „Česká Finanční správa se bohužel neinspirovala v západní Evropě, kde se úřady chovají jako skuteční správci a poskytují pomoc, ale inspiraci hledá hlavně na východě kontinentu, kde jde o to, občana či firmu nachytat a potrestat,“ říká Hubal. Diplomatičtější výrazy volí Martin Felenda, řídící partner pražského zastoupení poradenské firmy Schafier & Partner. „Finanční správa se posouvá od priority vybrat daň ve férové a správné výši k prioritě vybrat na dani co nejvíc,“ zdůrazňuje Felenda. Další oslovení pak nechtěli o citlivém tématu hovořit vůbec, nebo jen pod podmínkou anonymity.
Horší než EET
Z výroků oslovených vyplývá, že mediálně propíraná elektronická evidence tržeb ani kontrolní hlášení k DPH nejsou často tím nejhorším, s čím se velké a střední podniky musejí v praxi potýkat. Skutečným „zabijákem firem“ je uplatňování odpovědnosti za daň neodvedenou obchodním partnerem.
Zřejmě nejznámějším takovým případem je osud českobudějovické firmy Elektra PV, provozující internetový obchod Levneelektro.cz. Úspěšný podnik, který v minulosti získal třeba ocenění Štika českého byznysu, skončil po zásahu finančního úřadu v polovině loňského roku. Jeho jediným prohřeškem bylo, že odebral část zboží od dodavatele, který státu neodváděl DPH.
Podle Davida Hubala se podobných případů odehrály už stovky, možná tisíce. „Za nimi jsou zničené životy několika tisíc podnikatelů, kteří přišli o všechno - o firmu a někdy i o vlastní majetek. Finanční správa neumí chytit skutečného pachatele podvodu, tak se vrhne na toho, kdo nezmizel, protože nic nespáchal,“ dodává Hubal.
Martin Felenda upozorňuje, že se změnilo zacílení pozornosti daňových kontrolorů. Zatímco dříve se zaměřovali na firmy s lajdácky vedeným účetnictvím a se zjevnými nedostatky v dokumentech, v posledních letech cíleně kontrolují úspěšné a ziskové podniky.
Přečtěte si:
14 důvodů, proč by Andrej Babiš neměl být ministrem financí
Vděčným terčem jsou hlavně společnosti náležící do mezinárodních firemních skupin. „Právě podniky, které platí daně řádně a včas, jsou dnes opakovaně kontrolovány. Finanční úřady mají pocit, že doměřenou daň lze v jejich případě snadno vybrat a že se tyto firmy z reputačních důvodů nebudou soudně bránit,“ říká Felenda.
Finanční úřady často zpochybňují výši transferových cen - například nacenění dodávek výrobků či dílů z českého závodu do mateřské společnosti v Německu. Nastala už i situace, kdy úřednici na základě sporu o výši transferových cen odňali firmě nárok na dříve přislíbené investiční pobídky -a ještě ji za tento „prohřešek“ pokutovali.
Karuselová obsese
Novým postrachem byznysu se stávají také zajišťovací příkazy. Ještě před pár lety je finanční úřady používaly jen v čistě kriminálních kauzách, dnes se jedná o běžný postup. A to poměrně brutální. Firma se proti takovému zásahu nemá jak bránit.
Jak zajišťovací příkaz v praxi vypadá? Úředníci odhadnou daň, která bude splatná v budoucnu, a vyžádají si úhradu v řádu několika dnů. Pokud se tak nestane, strhnou si peníze z účtu postižené firmy. Pokud nemá dost hotovosti, přijde na řadu zajištění pohledávek či majetku. Vedle finanční ztráty je pro oběť takového zásahu nepříjemná i diskreditace před obchodními partnery.
Statistiky, které ve zprávách o své činnosti zmiňuje Generální finanční ředitelství, dokazují rostoucí užívání tohoto nástroje. Zatímco v roce 2012 finančáky použily zajišťovací příkaz v 269 případech, v loňském roce už jich bylo skoro šestkrát tolik.
K výše řečenému lze přičíst neochotu finančních úřadů registrovat nové plátce daně z přidané hodnoty. Tím fakticky podlamují budoucí růst české ekonomiky a omezují konkurenci na trhu. Podle oslovených odborníků je za tímto postupem nutné hledat Andreje Babiše ajeho obsesi takzvanými karuselovými obchody, jejichž motivací je okrást stát na DPH. Získat registraci k této dani je dnes časově a administrativně náročný úkol. „Musíte úředníkům předložit dostatečně silný svazek dokladů včetně byznys plánu a předběžných dohod s odběrateli a dodavateli. Po zavedení kontrolních hlášení jsou tyto obstrukce zcela zbytečné,“ říká Martin Felenda.
Reakce Generálního finanční ředitelství (GFŘ) na výhrady k výběru daní je poměrně strohá. „Zdůrazňujeme, že přístup Finanční správy je naprosto konzistentní a řídí se zákony a právními předpisy,“ uvedla mluvčí GFŘ Petra Petlachová a jako důkaz vstřícnosti správců daní uvedla možnost požádat o prominutí až tří pokut za chyby v kontrolních hlášeních.
Tato reakce přichází v souvislosti na kritiku za neúměrně přísné postihy. Třeba i za pouhou chybu ve variabilním symbolu faktury a následné zmeškání pětidenní lhůty k nápravě dostávají firmy třicetitisícové pokuty.
Janečkův kombajn
Pochybností okolo výběru daní se však objevilo více. Je tomu rok, co média prvně informovala o metodickém pokynu šéfa Finanční správy Janečka s názvem Kombajn. Fakticky se jedná o návod, jak „vymlátit“ co nejvíc peněz z firem, které se dopustí i nepatrných chyb a překlepů v kontrolním hlášení k DPH nebo vykazují nadměrné odpočty daně.
David Hubal proto s jistou nostalgií vzpomíná na časy, kdy měl jako daňový poradce potíže s několika konkrétními úřady a kdy k nápravě situace stačilo odvolat se. Dnes již odvolání nepomůže - Finanční správa své lidi vždy podpoří.
„Společenská změna došla tak daleko, že zcela stejné postupy a myšlenkové modely používají i správní soudy a orgány činné v trestním řízení,“ dodává Hubal.
V podobných kolejích zřejmě bude Finanční správa pokračovat, dokud ji někdo nezarazí. Například soudy. První malé záblesky naděje se již objevují. Vedle rozhodnutí v konkrétních kauzách lze připomenout loňský výrok soudce Nejvyššího správního soudu Karla Šimky. „Soukromí a informační autonomie jednotlivce dostávají na frak způsobem, který se zcela vymyká ústavním principům přiměřenosti,“ uvedl soudce k tématu EET a kontrolních hlášení.
| Mlčeti zlato. Nebo paragraf? |
|---|
| Tažení Babišova ministerstva financí proti domnělým neplatičům daní jde někdy až za hranu ústavního pořádku a dodržování základních lidských svobod. S tímto silným tvrzením přichází Česká advokátní komora (ČAK), k níž se přidala Komora daňových poradců.
Advokáty a daňové poradce doslova „zvedl ze židle“ návrh novely daňového řádu. „Novela pod záminkou transpozice směrnice o přístupu daňových orgánů k informacím pro boj proti praní peněz zásadním způsobem prolamuje povinnost mlčenlivosti advokátů, daňových poradců a notářů,“ varuje ve svém vyjádření ČAK. Mimořádné povinnosti, které jmenovaným profesím ukládá zákon proti praní špinavých peněz, by totiž mohly finanční úřady používat i při běžném výběru daní. A to mimo soudní kontrolu. „Omezování mlčenlivosti může být z hlediska státu kontraproduktivní, neboť podnikatelé a občané se nebudou obracet na odborníky, což výrazně zvýší úmyslnou i neúmyslnou chybovost v jejich konání,“ dodávají advokáti. Advokátní komora dále upozorňuje, že ministerstvo financí fakticky zneužilo zmíněnou směrnici k posílení pravomocí Finanční správy. Předmětem novely směrnice bylo zlepšit komunikaci mezi daňovými úřady členských zemí, nikoli omezit práva advokátů a daňových poradců. Babišovo ministerstvo svůj návrh novely daňového řádu hájí tím, že vychází ze směrnice Rady EU schválené v loňském prosinci. Jejím cílem je zlepšit pozici daňových orgánů v boji s praním špinavých peněz. „Pro advokáty, stejně jako pro notáře, auditory a daňové poradce je na rozdíl od ostatních povinných osob zajištěn speciální režim, který jejich informační povinnost významně zužuje,“ tvrdí ministerstvo. Pozoruhodná je argumentace ministerstva financí v závěru oficiální reakce na kritiku advokátů a daňových poradců. Správu daní prý nelze dělit na běžnou a kriminální. „Cílem správy daní je vyhledávat daňové úniky bez ohledu na to, zda jejich příčinou bylo podvodné jednání či nikoli,“ tvrdí ministerstvo. |
