Kauza rakouského vicekancléře definitivně potvrdila, že žijeme v éře, kdy mají podivné informace neznámého původu schopnost shodit vládu.
Rakouský vicekancléř Heinz Christian Strache skončil. To je jenom dobře, na čemž se jistě shodně ta část společnosti, jejíž smýšlení není zabarveno odporně do hněda. Okolnosti Stracheho pádu však zůstávají tajemstvím. Může se přitom jednat o první z náznaků převratné změny v šíření a vstřebávání informací. Nejde o snadno vyvratitelné fake news typu „zpráv“ o migrantech beroucích Česko útokem na střechách vlaků, jejichž účelem je prostě lhát. Už proto, že Stracheho případ vylhaný není.
Jak známo, Strache se nechal před dvěma lety natočit v luxusní vile na španělském ostrově Ibiza, jak domnělé neteři ruského oligarchy slibuje státní zakázky výměnou za podporu v politické kariéře. Kdo byla ona neteř, kdo léčku nastražil, s jakým záměrem a proč ho zveřejnil až nyní, netušíme.
Přečtěte si:
Proč Fake News vítězí? Evoluce neodměňuje chytré, ale mazané
Falešná kapela na turné: podvodník se vydával za hvězdu, nakonec se jí stal
Podezření padlo na německého satirika Jana Böhmermanna, který však autorství videa vehementně popírá. Böhmermann totiž už v dubnu naznačoval, že o videu ví. Tehdy jeho zmatená slova byla interpretována jako úlet šíleného komika, až po zveřejnění videa začal být patrný jejich pravý význam.
Böhmermann je člověk, proti kterému je tuzemský Kazma jen slabým odvarem. Nejvíce se proslavil tím, že tureckého prezidenta Erdogana nazval kozom*dem, čímž vyvolal mezinárodní skandál. Přihlásil se také, že údajně zmanipuloval video, na kterém někdejší řecký ministr financí Janis Varufakis ukazuje Německu prostředníček. To pravděpodobně neudělal, video bylo nejspíš pravé (všimněte si slov “pravděpodobně” a “nejspíš” v předchozí větě, ty definují nástup nového trendu více než cokoliv jiného).
Böhmermann také podobně jako Kazma vpašoval herce do německých reality show. Tím odhalil, jak komerční televize bezskrupulózně zneužívají poněkud slaboduché jedince pro výrobu rádoby senzačních pořadů. Tady už nešlo o pouhou zábavu, ale o jakýsi nový způsob investigativní žurnalistiky. Böhmermann je tedy nejen schopný manipulátor, ale i člověk, který dokáže originálním způsobem přispět k odhalení nešvarů.
A do podobné kategorie lze zařadit i odhalení prodejného rakouského vicekancléře. Háček je v tom, že si nemůžeme být jistí. Podobných, byť ne identických, případů se přitom objevilo několik i u nás. Vzpomeňme na twitterový účet Julius Šuman, který svého času chrlil nahrávky premiéra Andreje Babiše. Podle premiérových odpůrců jde o důkaz prolhanosti premiéra. Příznivci nejspíše věří jeho slovům, že nahrávky jsou zmanipulované. Nebo záběry prezidenta Miloše Zemana, jak ztratil rovnováhu v Maďarsku nebo pomohl stařence v Číně, které se ukázaly být falešné.
Každý z těchto případů se liší, jedno však mají společné. Nevíme, kdo za akcí stojí (nebo se jen domníváme) a jaký byl jeho cíl, což interpretaci značně ztěžuje nebo spíš úplně znemožňuje. Jde jen o podivnou formu legrace, upřímnou snahu odhalit nepravosti nebo snad spiknutí iluminátů? Netušíme, zvykejme si však.
