V kolosu si teď můžete za necelých 13 milionů korun koupit 3+1 s vůní Baltu a vzpomínkou na třetí říši. Pohled na komplex je dnes velmi rozporuplný. Běloskvoucí omítka luxusního hotelu vybudovaného v jednom z bloků a další opravené části ostře kontrastují s temnými místy, kde se zastavil čas. Konec komplexu je ještě z minulosti nedostavěný, část je novým staveništěm, na fasádě jiné budovy ještě visí reklamy na diskotéku Miami odhadem z 90. let. Z výšky to všechno musí vypadat jako zdechlina obrovského praještěra, která tlí vyplavená na břehu moře a kolem ní se pohybují jako mravenci lidé a stavební stroje.
Proru z obou stran obklopuje vysoký borovicový les. Člověk jím musí projít, aby se dostal k pláži, která už dávno není přeplněná turisty, i když je právě vrchol sezony. I přímo u moře jsou architektonické prvky, jakési betonové zálivy, které s ideálem dovolené v Proře kdysi souvisely.
Dnes jsou ale nepřístupné. Z pláže samotné kvůli lesu a nižší poloze na komplex vidět není. Dostat se na ni ale není lehké. Jde to jen sítí několika písčitých pěšin pokrytých střepy. Komplex Prora samotný je pro návštěvníky pláže neprostupnou hrází.
Trampoty se sídlem Schwarzenbergů: o využití vídeňského paláce se vede rodinný spor
Pár lidí tuhle syrovou a strach vyvolávající část zvědavě obchází, klopýtá přes právě budované obří parkoviště a nakukuje špinavými okny dovnitř. Je to zvláštní, ale uvnitř zanedbané části se svítí. Je to ta, která mohla být někdy před dvaceti lety bizarní diskotékou. Možná někdo jen zapomněl zhasnout, možná se tam děje něco zvláštního.
Proč se pořád svítí
Až pohledem z druhé strany se ukáže důvod. Nenápadný otevřený vchod a za ním pár schodů do patra otevírá vstup do dokumentačního střediska. Takové připomínky bolavých ran tohoto místa. Výstava představuje na fotkách a dobových dokumentech odborovou organizaci Kraft durch Freude (Radostí k síle), která původně pro veřejnost komplex budovala, architekta Clemense Klotze a jeho tým, různé studie původní zástavby, využití Prory v nacistické propagandě, vojenskou historii místa, vyvrací mýty o smířlivé sociální politice třetí říše a jde někdy až do velkých detailů.
Vše se pak odehrává v autentických kulisách 80. a 90. let. Na stěnách chodeb jsou ještě kresby vyobrazující mládež v plavkách, které měly zřejmě povzbudit atmosféru diskotéky. I v sále, kde se tančilo, část výstavy probíhá. Těch historických vrstev, které se tu dají odkrýt, je až nečekaně mnoho a vytvářejí prazvláštní pocit. Vedlejší součástí staré Prory je pak i mládežnická ubytovna.
Skvělé jídlo je všude. Užijte si cesty po světě prostřednictvím lokálních chutí a vůní
Oproti tomu zrenovovaná část, kde rostou byty, je příkladem preciznosti. V přízemí každého bloku je obchůdek nebo stylová kavárna se stolky, kolem roste krátce střižený trávník a naleštěná okna čekají na nové nájemníky či vlastníky.
Rozpor je dán tím, že část komplexu koupili soukromí investoři a část stále patří do rukou státu, potažmo regionu. Není divu, že se stát chtěl objektů zbavit. Jen zabezpečení Prory stálo ročně milion eur.
Jako první koupil a přestavil takzvaný blok 1 berlínský podnikatel Gerd Grochowiak. Na aukci za danou část Prory zaplatil 2,75 milionu eur. Postavil tam 166 bytů a 144 hotelových apartmánů, konferenční prostory, kanceláře či bar. Mimochodem, blok 1 pro vojáky a jejich rodiny jako hotel sloužil už předtím. Celkově pak Prora může poskytnout až tisícovku bytů, další bloky se opravují nebo dokončují právě v této sezoně. Jen tak na okraj, tu schůzi SVJ by bylo jistě zajímavé vidět.
Nechte to být!
Jako každý rozdíl, tak i tenhle vyvolává emoce. Zatímco noví obyvatelé se dívají na zanedbanou část s dávkou despektu a nechtějí zachovávat další pomník připomínající éru nacismu, tak ti, kteří chtějí zachovat ducha místa, kritizují naopak developery, že svým projektem historii gumují. Jakoby prý ani neexistovala.
Proto se prý nesmí stát zbytku areálu zbavit, aby měl nad připomínkou historie kontrolu. Jenže investice jsou spočítány přibližně na pět milionů eur, což se týká jen erárního bloku 5. Na opravy by se tady musela spojit místní municipalita, státní rozpočet i Unie.
Vzpomínky na minulost. Cesta k moři je pro obyčejné návštěvníky nepříjemná. Musejí projít staveništěm a poškozenými pozůstatky původní výstavby.
Pohledem na plány projektu Neues Prora to nicméně opravdu vypadá, že o historii místa by se někdo starat mohl. Byty jsou podle vizualizací zařízené jako hotelové pokoje. Mají třeba umělé ohniště v obýváku, vše včetně nábytku bílé, prostory architektonicky čisté se spoustou slunečních paprsků. Developeři odkazují na to, že historii dodržují, protože architekta Klotze inspiroval Le Corbusier, v jehož duchu se prý projekt dále nese… Hlouběji se do toho raději nepouštějme.
Každopádně 100metrový mezonet je k mání za 528 360 eur, tedy nějakých 13,7 milionu korun, pětipokojový byt (188 metrů čtverečních s balkonem a zahradou) dokonce za 36 milionů. Levnější kategorie bez výhledu na moře a balkonu je pak za přibližně 13 milionů. Žádná láce, chtělo by se říct. Ale Rujána je dávno cenově někde jinde než za časů socialistické NDR. Je to místo, kde bohatí němečtí senioři tráví týdny na zotavenou v lázních, jako je nedaleký Binz. Podnájem prázdninového bytu 2+1 na týden tam vyjde zhruba na 15 tisíc korun, a to mimo oblast moře a promenády.
Radostí k síle
Podívejme se blíže na historii místa, kterým kráčely moderní dějiny 20. století. Plány na mamutí rekreační areál začaly vznikat v roce 1935. Stálo za nimi již zmiňované Kraft durch Freude, což bylo národně socialistické společenství, které mělo za cíl organizovat volný čas německé populace. Objektů jako Prora mělo vzniknout v Německu více, začal se ale stavět jen jediný své velikosti. Ubytování v něm mělo najít 20 tisíc hostů a architekt Klotz si za něj odnesl z odborné přehlídky v Paříži v roce 1937 grand prix.
Zanzibar, Hvar či Maledivy: bohatí Češi investují do turistiky pro radost i pro peníze
Když ale Německo vstoupilo do války, vůdce Adolf Hitler rozhodl pro vojenské využití areálu, který se tehdy stavěl druhým rokem, a definitivně tím skončil sen o národně socialistickém dovolenkovém areálu. Začal druhý, válečný život tohoto místa. Poté, co práce na budování v roce 1939 ustaly, dělníci byli přesunuti na stavbu raketové základny v Peenemunde. V Proře byl zbudován lazaret pro raněné vojáky z fronty, vznikla tu policejní škola, své vzdělávací centrum tu mělo i námořnictvo.
Ke konci války sem pak přišli lidé bez domova z vybombardovaného Hamburku, ještě později němečtí utečenci z východu Evropy. Po válce tu sídlila krátce sovětská armáda, která jednu z budov dokonce odpálila do povětří. Pak přišel rozkaz k rychlému stažení a na místo sovětů nastoupila armáda tehdejšího východního Německa. Objekty začaly sloužit jako kasárna a částečně byly dobudovány. V 90. letech ale armáda Proru opustila a podobně jako v jiných případech v Česku pro takový kolos nebylo využití. Respektive nikdo jiný neměl tolik lidí, techniky a peněz, aby mu k něčemu byl.
Krásné nové domy. Jako by tu ani žádná historie nebyla, zlobí se místní nad moderními opravenými domy. Bytů v nich vznikne přibližně tisícovka a jejich ceny jsou i na německé poměry hodně vysoké.
Vzniklo pak několik studií, které doporučily smíšené využití pro ubytování, cestovní ruch, vzdělání, kulturu a sociální péči. Zatím ale vítězí spíše bytová výstavba. Byty nejsou určeny ani tak místním, ale bohatší klientele z Hamburku či Berlína, která je ochotna vysoké ceny zaplatit. Nepočítá se s tím, že by v bytech bydleli nastálo (v zimě trvá den na Rujáně zhruba čtyři až pět hodin). Byty mají sloužit jen na prázdninové pobyty, případně jako investice pro další pronájem turistům.
Prora není jediným stavebním dědictvím nacismu, nad kterým si dnes Němci lámou hlavu. Příkladem může být olympijská vesnice z roku 1936 v obci Elstal ležící asi 14 kilometrů na západ od berlínského olympijského stadionu. Ze 140 na tehdejší dobu luxusně vybavených domků (měly sprchu i telefon) se dnes dochovalo něco přes 20, opraven je jen pokoj, kde bydlel legendární černošský americký atlet Jesse Owens. Autorem vesnice i velkého stravovacího komplexu se 40 jídelnami byl Werner March, podle jehož návrhu byl také vystavěn olympijský stadion. Za války objekty využívala vojenská pěchota, po ní komplex obsadila sovětská armáda a tajné služby.
Přepych v Dalmácii: miliardář Vítek investuje v Chorvatsku půl miliardy
Dále čtěte:
Pivní mafie na Dunaji: Vídeň trápí černý prodej piva na náplavce
Lidé z Jezerního Města. Vídeň staví ekologické sídliště budoucnosti
Pražská inspirace Vídní a Berlínem? Úplně mimo
