Nedaleko odtud je možné vidět zejména mladé lidi, kterak sviští po bobové dráze. Málokoho z nich - pokud vůbec někoho - napadne, že se prohánějí po historickém pozemku. Již asi od dvanáctého století se totiž v těsné blízkosti rozkládala jedna z viničních poloh pražských – vinice Máchalka. Nevím, zda si svůj název nese od těch časů, vím ale, že je odvozen od někdejší významné hospodářské usedlosti v těchto místech situované. Ta se jmenovala Máchalka nebo také, kdoví proč, Pečová. Nicméně dnes po ní nezůstala ani stopa, jen jméno obnovené vinice připomíná její existenci.
Vinohrad prožíval v historii periody slavné i ty méně slavné stejně jako celé vinohradnictví na území hlavního města. Někdy na počátku minulého století byla réví vyklučena a plocha osázena ovocnými stromy. Sad zde se střídavě pečlivou údržbou existoval až do druhé poloviny devadesátých let dvacátého století. Tehdy, přesněji v roce 1996, se skupina vinařských nadšenců spojila do družstva Svatý Václav a vytkla si za cíl obnovu historické viniční trati. Za významné podpory radnice městské části Praha 9 a s nezbytným elánem se věc podařila a vkrátku se na svahu nad Vysočanami vlnila zelená hříva hlav prvních keřů. V roce 1998 byla dokončena výsadba zhruba 7500 vinných keřů. Ty byly letos rozšířeny o několik řádků odrůdy Chardonnay.
Tím jsme se dostali k odrůdové skladbě vinice – vedle tradiční millerky zde nalezneme Muškát moravský, Rulandské bílé a Rýnský ryzlink, modré odrůdy reprezentují Portugal, Rulandské modré a Svatovavřinecké. Zajímavostí je také založení takzvaného genofondu, kdy se při okrajích vinice vedle cest pro návštěvníky (vinice je po dohodě s družstevníky přístupná veřejnosti) objevují tradiční dějinné révy pro oblast historické pražské vinařské oblasti typické. To ale není vše, „svatováclavští“ počítají s dalším rozvojem naučného vinařského programu a chtějí nabídnout zájemcům ukázku toho, jak asi vypadala vinařská Praha ve světlých časech svého bytí.
Hrozny z necelých dvou hektarů Máchalky se zpracovávají a vína slouží k prezentačním účelům, je však možno si je i zakoupit přímo na vinici.
Ukázkou vinařské produkce družstva je Rulandské bílé z panenské sklizně ročníku 2000. I. Vysočanské, jak je také nazýváno, je víno časem již poněkud potemnělé barvy tónů předvečerního slunce. Bohatá kytka nabízí škálu vůní, kde dominuje odrůda a typický hroznovito-chlebovitý výraz. V chuti ale víno nesleduje nadějnou stopu vůně zcela věrně. Doušek zanechá na patře výrazný nádech hořčinek, které téměř dokonale zakryjí čistý a příjemný charakter sorty. Opulentní ovocitá příchuť se tak dostane ke slovu jen v samém závěru a na mžik kratší než krátký. Poté se vlády opět ujmou amaretní tóny a ke škodě vína znovu nesmlouvavě opanují poměrně dlouhý dozvuk.
