Naděje, nikoli jistota

Lidovci toho musejí ještě hodně dokázat, pokud chtějí hrát v politice „první ligu“

„Je to velký úspěch a také povzbuzení před sjezdem, který nás čeká, jde o bytí a nebytí křesťanské demokracie v České republice,“ pravila po komunálních a senátních volbách úřadující předsedkyně KDU-ČSL Michaela Šojdrová. Je asi hlavně její zásluhou, že se strana po „historickém“ zisku 4,39 procenta hlasů, vyřazení z Poslanecké sněmovny a rušném rozchodu s odstoupivším předsedou Cyrilem Svobodou nerozložila. „Velkým úspěchem“ je ale říjnový výsledek KDU-ČSL hlavně v porovnání s jarním debaklem. Ještě toho lidovci musejí hodně dokázat, pokud chtějí hrát v politice opět „první ligu“ jako v minulosti. Ta jejich se odvíjí od ledna 1919, kdy monsignor Jan Šrámek spojil několik menších, v Čechách převážně křesťansko-sociálních a na Moravě národně-katolických stran, čímž vznikla Československá strana lidová (ČSL). V parlamentních volbách 1925 získala téměř devět procent hlasů, ale během následujících deseti let klesla na sedm. V prostředí mnohačetných vládních koalic první republiky hrála i tak významnou roli. Pohybujíc se „nad středem“ (Šrámek), fungovala jako spojovací můstek mezi jinak programově neslučitelnými stranami. K této své roli se vrátila po listopadu 1989, avšak z devíti procent hlasů a 17 mandátů ve volbách v roce 1998 klesla do června roku 2006 na 7,22 procenta a třináct mandátů a letos v květnu na zmíněná 4,39 procenta bez mandátů. Po obdobné trajektorii se pohybovala i v komunálních volbách. Letos sice dokázala postavit přes sedmnáct tisíc kandidátů a získat v zastupitelstvech 3837 míst, nicméně od minulých „komunálek“ je to o třináct a od těch v roce 2002 o čtyřicet procent méně. Nedosti na tom! Zhruba devadesát tisíc členů, jež měla ČSL po listopadu 1989, se scvrklo na polovinu. Strana stárne, slábne, nedostává se jí „mladých kádrů“, a jak slábne, „couvá“ ze „světštějších“ Čech na Moravu, odkud vzešla a kde má stále zázemí v tamním katolickém prostředí. Na několika minulých sjezdech přitom zaznělo varování, že „couváním“ z Čech hrozí straně ztráta celostátního významu. Marně, nic se nezměnilo! Třeba se sebou teď KDU-ČSL něco udělá, když jarní volby potvrdily, že moravští katolíci už ji nad pětiprocentní „čáru ponoru“, a tedy ve sněmovně neudrží. Příležitost k tomu bude mít ve druhé polovině listopadu na sjezdu ve Žďáru nad Sázavou. V tomtéž Žďáru, kde koncem září roku 1990 převzal otěže strany, poznamenané donašečskou minulostí Josefa Bartoníčka, jistý Josef Lux. Nadcházející lidovecký sjezd by nejenže měl nalézt nějakého „nového Luxe“, ale zároveň rozhodnout, jakou vlastně stranou chce KDU-ČSL být. Už jen sama zkratková spřežka KDU-ČSL vystihuje podstatu problému: strana může být buď křesťansko-demokratická, anebo lidová, avšak stěží obojí současně. Křesťansko-demokratickou přeměnu zahájil spíše intuitivně Lux a uvnitř strany narazil. Později v ní jinak – s liberálními důrazy – pokračoval Miroslav Kalousek a narazil tak silně, že z KDU-ČSL odešel vybudovat TOP 09. Počínaje Čunkovým předsednictvím se strana stala fakticky opět jen „lidovou“, čili tradicionalistickou s dominujícími katolíky a jejich silně vyvinutým sociálním solidarismem. Ač Pražan, tento proud nyní zastupuje Jaroslav Orel, blízký spolupracovník Luxův a Svobodův, a tudíž žádná „nová tvář“. Představuje si KDU-ČSL jako stranu křesťansko-sociální, jež bude stát po boku těch, které vládní politika poškozuje. Orlovou vizí je, že KDU-ČSL zároveň vážně otevře frontu boje o dnešní voliče ČSSD. V praxi by to znamenalo zřetelný obrat KDU-ČSL doleva, čehož se ale někteří lidovci zaleknou. Jaké má Orel šance, uvidíme až na sjezdu, poněvadž spolu s ním zkříží kordy dosavadní místopředseda Jiří Carbol, dále orlickoústecký novopečený senátor Petr Šilar, jenž je „původem“ z US-DEU, a asi též jihomoravský exhejtman a od předminulé soboty senátor Stanislav Juránek. O post lídra může stát patrně i známý brněnský lékař Daniel Rychnovský a náchodský zvěrolékař Pavel Bělobrádek, pokud se nechají přesvědčit, že je nehendikepuje to, že „doma“ místo na radnicích skončili v opozici. Leccos o kvalitách kandidátů by mohlo naznačit už jejich „grilování“ týden před sjezdem i za účasti novinářů, k němuž se odhodlalo vedení Michaely Šojdrové. Lidé s detailním vhledem do nitra strany mají za to, že příštím předsedou bude Petr Šilar. Spolu s brněnským Juránkem, od něhož se to očekávalo, dopomohli KDU-ČSL v novém Senátu k pěti zástupcům, a tedy k nároku mít opět samostatný klub, o nějž KDU-ČSL loni přišla odchodem „topáků“. Těch namísto dosavadních devíti bude napříště v Senátu jen pět, což je pro lidovce velkým zadostiučiněním.