Britští vědci z Univerzity v Cambridgi odhalili nový design míšního implantátu vhodný pro léčbu vleklých a silných bolestí zad, které na probíhající terapii nereagují. Jedná se o malé nafukovací zařízení, které je součástí sestavy míšního stimulátoru (SCS), tedy terapie, která prostřednictvím implantovaných elektrod přivádí do míchy člověka mírné elektrické výboje. Ty pomáhají blokovat signály bolesti, které směřují přes míchu do mozku.
„Stimulace míchy je léčbou poslední instance pro ty, jejichž bolest je tak silná, že jim brání v každodenních činnostech,“ říká pro Science Alert klinický neurolog Damiano Barone z Univerzity v Cambridgi. Oproti aktuálně dostupným zařízením představuje nový implantát o poznání šetrnější alternativu. „Účinné zařízení, které nevyžaduje invazivní chirurgický zákrok, by mohlo přinést úlevu mnoha lidem,“ doplňuje.
U aktuálně používaných implantátů je do páteře člověka potřeba zavést elektrody a položit je přes tvrdou mozkomíšní plenu, tedy vazivový obal, který obklopuje centrální nervstvo. Přestože má zařízení jen několikamilimetrové rozměry, není snadné jej přes kostěné obratle dostat. Aby mohli chirurgové nejúčinnější implantáty zavést, musí nejprve odstranit malý kus obratle a zařízení jím provléknout. Existují sice menší alternativy, které lze zavést pomocí velké duté jehly, ta se ale ukázala být méně účinná.
Skoro jako epidurál
Nové nafukovací zařízení má podle vědců představovat kombinaci toho nejlepšího z aktuálně používaných nástrojů. Jeho velkou výhodou je, že ho lze srolovat do průměru dvou milimetrů, což umožňuje zavedení pomocí duté jehly, která je o něco málo silnější než ta, jež se používá pro epidurální anestetika.
Jakmile je přístroj na místě, rozvine se do tvaru pádla o tloušťce 0,06 mm, přičemž stačí jen malý střik vzduchu či tekutiny. „Tenkovrstvá elektronika není novinkou, ale naše zařízení je jedinečné svými tekutinovými komorami. Právě ty umožňují nafouknout je do tvaru pádla, jakmile je zavedeno do pacientova těla,“ vysvětlil inženýr Christopher Proctor, rovněž z University of Cambridge.
Tým vědců testoval zařízení na modelu páteře, aby zjistil, jak budou elektrody po zavedení a nafouknutí implantátu fungovat. Následně přistoupili k testování na zesnulých, jež byli poskytnuti vědě. „Záměrem bylo ověřit základní způsob fungování zařízení a otestovat jeho mechanické schopnosti,“ napsal tým ve své studii.
Inženýři se domnívají, že pomocí nového implantátu by mohli nejen snížit potřebu invazivních chirurgických zákroků, ale také zvýšit dostupnost obdobných zařízení pro budoucí aplikace. „Představujeme si zařízení, které by mohlo pokrýt mnohem větší oblast při zachování malé zaváděcí plochy, což nabízí nové paradigma pro rozhraní centrálního nervového systému,“ uzavírají.
