Nadějná růžová

V Ligurii jsou vinařské tratě lokalizovány

Co do velikosti je Ligurie nevýznamná oblast, podílející se necelou polovinou procenta na italské produkci. Malé, bumerang připomínající území, které se vine podél mořského pobřeží oběma směry od Janova, nepatřilo doposud k významným producentským centrům ani co do kvality. Lehká, svěží bílá vína z nedostupných teras nad Cinque Terre se ale těší stále větší oblibě. Opravdu nadějná jsou zdejší růžová. Svěží barvy, podmanivé vůně a lehké, pikantní chuti po ovoci mají ambice stát se hledanými reprezentanty tohoto malého kousku vinařské velmoci. Vinařské tratě jsou v Ligurii lokalizovány v obou rozích domnělého bumerangu. Na západě se soustřeďují okolo města Ventimiglia, na straně východní potom mezi místy Monterosso a La Spezia. Na strmých svazích se nejvíce pěstují bílé odrůdy Trebbiano a Vermentino, z modrých zde nalezneme Ormeasco, Pigato, Dolcetto a Barbera. Posledně jmenovaná sorta zde však nevyzrává do kvalit, které by byly předpokladem vzniku velkých vín. Z necelého půlmilionu hektolitrů litrů produkce tohoto regionu je jen minimální část zařazena do kategorie D. O. C. – přesněji řečeno se nejedná ani o dvě procenta. To ale neznamená, že by ve většině vín, deklarovaných jako stolní, neexistovali kvalitní zástupci. Objevíme mezi nimi celou řadu takových, která jsou ideální pro pití v letních vedrech. Lehká, osvěžující a podmanivá, suchá či polosladká.
Dnešní vzorek není ale z uvedené oblasti, sáhl jsem pro něj do nabídky společnosti Neubauer & syn. Vracíme se do Piemontu, kde nedaleko Alby sídlí vinařský podnik Ceretto.
Monsordo ´98, Ceretto, Alba. Tmavá láhev neobvyklého kuželovitého tvaru, impozantního aristokratického zjevu dává tušit velké víno. Název Monsordo není na etiketě, ale zajímavým způsobem vyveden přímo na skle způsobem, který nápadně připomíná Braillovo písmo. Elegantní, drobný bílý nápis označuje jméno producenta. Víno, které je uvnitř, dělá čest svému hávu. V barvě temně rudé až fialové, s působivou jiskrou a podmanivou, výrazně ovocitou vůní. Na výrazném buketu se podepsal i věk, ležení na lahvi prokreslilo vůni do mnohotvárného, obsažného a hlubokého výrazu. Chuť hýří ovocem, tmavými bobulovinami a švestkovým nádechem, v konci drhne trochu příliš. Konzumentovi červených vín naší produkce nepřijde možná hořčinkovo-taninový „kartáč“ v dochuti nijak mimořádně výrazným, nicméně na jižní víno s poměrně dlouhým ležením mohl být mravnější. Barikový kabát, do kterého ho navlékl sklepmistr, měl snad být utkán s větší jemností. Je ovšem možné, že víno potřebuje k dokonalé harmonizaci delší čas, než jsem mu dopřál. Toto víno dokáže pozvednout jídlo z masa černé zvěře, byť bylo připraveno sebepikantnějším způsobem. Vyšší alkohol a ona zmíněná drsnost dávají každému doušku razanci, kterou jen máloco dokáže zastřít. Bylo by jistě zajímavé okusit toto víno za další dva tři roky a seznat, jak dalece se podařilo urovnat všechny dominanty do přijatelné, neznásilňující harmonické řady.