Pojištěnost v České republice je ve srovnání s Evropskou unií velmi nízká. Trh je tedy neobyčejně perspektivní, a tak se očekává nejen spojování už působících pojišťoven, ale i vstup nových subjektů. A to přesto, že tady už čtyři desítky pojišťoven fungují.
Česká Kooperativa a Moravskoslezská Kooperativa právě ohlásily fúzi. Tento krok možná předznamenává velké změny, které čekají na český pojistný trh.
Tempo, s jakým v uplynulých letech rostl počet pojišťoven, se už zřejmě opakovat nebude, ale počet pojišťoven pomalu nadále poroste. Ovšem po vstupu do Evropské unie nastanou na českém pojistném trhu změny skutečně výrazné. Dokazuje to třeba příklad srovnatelně velkého Rakouska. Před jeho vstupem do EU tam působilo bezmála osmdesát pojišťoven, další tři stovky však zde nyní fungují v rámci svobodného ekonomického prostoru. V Holandsku si klient může vybrat dokonce mezi pěti sty ústavy.
Na druhou stranu větší počet pojišťovacích institucí musí zostřit konkurenci a je velice pravděpodobné, že některé pojišťovací ústavy situaci nezvládnou. Mnozí experti se domnívají, že pokud mají malé pojišťovny vůbec přežít, budou se muset velice specializovat.
Počet pojišťoven na našem trhu
Podíl pojistných částek ze životního pojištění na obyvatele za rok 1996 v některých evropských zemích (v ECU)
Posilování kapitálu
Trh majetkového pojištění očekává silný náraz v podobě dlouho slibované liberalizace povinného pojištění odpovědnosti z provozu motorových vozidel. Tento segment trhu představuje ohromný byznys, který si nechce žádný pojistitel nechat ujít, tím spíš, že jako součást této pojistky by jistě nabízel havarijní pojištění vozidla. Protože stát při poskytování licence na povinné ručení bude určitě od pojistitele vyžadovat značnou finanční sílu, všechny ambiciózní pojišťovny se snaží posilovat své finanční zázemí. Zvláště malé ústavy s výhradně tuzemským kapitá- lem se bez ochrany silného partnera neobejdou. Typickým příkladem je Chmelařská pojišťovna, která před dvěma týdny ohlásila vstup strategického partnera - belgické bankovní a pojišťovací skupiny KBC. I její vedení tvrdí, že se bude o licenci na povinné ručení ucházet.
Po fúzi České a Moravskoslezské Ko-operativy vznikne subjekt se základním kapitálem osm set padesát milionů korun a není vyloučeno, že hlavní akcionář - Wiener Städtische - v květnu příštího roku finanční prostředky ještě více posílí. Nový subjekt, o jehož jménu zatím není rozhodnuto, bude ovládat čtrnáct procent trhu a zaujme zatím druhou příčku na žebříčku domácích ústavů. Přijaté pojistné společnosti dosáhne na konci roku sedmi miliard korun, a před dosud třetí největší IPB pojišťovnou tak dostane slušný náskok okolo čtyř miliard korun.
V poslední době se diskutuje také o jistém druhu propojení mezi největším domácím pojistitelem - Českou pojišťovnou - a Investiční a Poštovní bankou. Zdá se, že banka a pojišťovna by mohly nalézt společnou holdingovou střechu. Jakkoliv obě instituce tvrdí, že všechno je teprve v etapě předběžných jednání, není pochyb o tom, že právě tímto směrem se ubírá světový vývoj. Přednosti propojení jsou nesporné, o čemž svědčí zkušenosti řady světových skupin, nabízejících všechny finanční služby, hlavně právě bankovní a finanční.
Na startu
Ačkoliv tuzemský pojistný trh vykazuje rok co rok slušné nárůsty předepsaného pojistného, je zatím v porovnání s rozvinutými zeměmi v plenkách. V poměru k hrubému domácímu produktu tvoří přijaté pojistné v tuzemsku 2,9 procenta, průměr evropské patnáctky je však dva-apůlkrát vyšší. A například v Lucembursku dosahuje tento podíl dokonce téměř jedné čtvrtiny, ve Velké Británii a v Holandsku je okolo deseti procent.
Příčiny uvádějí odborníci shodně: dědictví jiného politického režimu, který preferoval převážně majetkové hodnoty, nynější nepříznivá ekonomická situace země a především to, že veřejnost - a možná i politici - nechápou dostatečně, co pojištění v ekonomické situaci jedince, rodiny i státu představuje.
Zatím jsou v zemi pojištěny jen dvě pětiny domácností, proti havárii je zabezpečeno pouze 13,5 procenta aut. Příznivější je situace snad jenom u pojištění budov a staveb občanů.
Krušně vyznívá srovnání České republiky především v životním pojištění. V něm tuzemsko Evropané předbíhají dokonce pětapůlkrát. Chabá situace v životním pojištění obráží jednoznačně pozůstatky komunistického režimu. Občané byli zvyklí spoléhat se na stát.
Počet smluv životního pojištění - přes pět milionů - sice není nízký, ale nemá příliš vypovídající hodnotu. Na jednu smlouvu totiž připadají pouhé dva tisíce korun pojistného ročně. Nemalou měrou zde figurují pojistky, které byly uzavřeny již před rokem 1990, a tedy v patřičně nízkých cenách, které už vůbec neodpovídají dnešní realitě a potřebě: k čemu je někomu životní pojištění zaručující v daném období výplatu pár desítek korun měsíčně?
Pojišťovací odborníci poukazují na další fakt: životní pojištění narozdíl od penzijního připojištění či stavebního spoření stát vůbec nepodporuje. Přitom právě ohromné finanční sumy, které se během let hromadí na fondech životního pojištění u pojišťovacích institucí, představují ve fungujících ekonomikách značné kapitálové zdroje. Proto také - mimo jiné - ve většině zemí OECD existuje některá forma zvýhodnění životních pojistek.
Impotentní dozor
Aby pojistný trh mohl dobře, a tedy především spolehlivě fungovat, musí stát zajistit jeho účinnou kontrolu. Zatím se v tomto směru stát český příliš nevyznamenal. „V současných podmínkách má státní dozor spíš funkci instituce, která se zabývá pojistně technickou situací pojišťovny, soudí František Vacek z Chmelařské pojišťovny. Podle Thomase Münkla z Allianz tráví dozor zbytečně mnoho času byrokracií a nezbývá mu čas ani kapacity na kontrolu finančního zdraví pojišťoven.
Bezzubost státního dozoru potvrdil i vývoj v Pojišťovně Morava, které byla v květnu odebrána licence. Ministerstvo financí totiž o jejích vážných potížích s hospodařením a určité nekorektnosti vědělo nej-méně dva roky, a sledovalo ji dokonce už od roku 1994. Tehdy totiž Morava dosáh-la ztrátu blížící se polovině základního jmění.
Nakonec na liknavost dozoru a děravé zákony doplatilo čtvrt milionu klientů, mezi nimi tisíce lidí postižených loňskými katastrofálními povodněmi.
Naštěstí se připravuje novela zákona, která bude obsahovat dostatek nástrojů a pravomocí, aby státní dozor mohl hlídat i ekonomickou stabilitu pojišťoven, a předešel tak katastrofám. Podle ministerstva financí má být návrh novely předložen vládě do konce letošního roku, a tak by mohl snad platit od konce září 1999.
ČLÁNKY DO MAILU