Umělé svaly nejsou novinkou, přeměna elektrické energie na mechanickou je již desítky let jedním z pilířů robotického výzkumu. Dvojice konceptů, s nimiž přišel tým vědců z Texaské univerzity v Dallasu spolupracující s jihokorejskými experty, však ze zavedené praxe vybočuje.
Blížíme se éře, ve které umělé svaly pomohou vytvořit nadlidskou sílu? Nová řešení jsou podle vedoucího projektu Raye H. Baughmana velice podobná přírodním svalům - nepotřebují baterie. Fungují na základě reakce metanolu nebo vodíku smíchaných s kyslíkem. Umělé svaly v podstatě „dýchají“ a hodí se i pro dlouhodobé nasazení. Dosud používané baterie mají své limity, co se týče příkonu a výdrže, kyslíkový pohon je mnohonásobně výkonnější.
Silnější z obou typů umělých svalů přeměňuje chemickou energii v teplo, v důsledku čehož se začne stahovat slitina s tvarovou pamětí (Shape Memory Alloy). Do původní polohy se materiál opět vrátí po snížení teploty. Vyvinutá síla je obrovská - podle vědců dokážou aktuátory využívající tento princip uzvednout až stokrát větší zátěž nežli přírodní svaly, navíc fungují i při extrémních teplotách. Nejdiskutovanější je jejich využití v podobě speciálních skeletů pro hasiče či vojáky, které by jim dodaly sílu Titánů.
Druhá varianta svalů přeměňuje chemickou energii v elektrickou a teprve sekundárně v mechanickou. Při nečinnosti se ze zařízení stane palivový článek, popřípadě superkondenzátor schopný uchovávat energii. Díky těmto vlastnostem je tento typ umělých svalů vhodný kupříkladu pro tvorbu umělých orgánů. Podle expertů lze kovové části nahradit organickými a v blízké době by měly být k dispozici miniaturní svaly. Například budoucí náhradní srdce využívající těchto technologií by přirozeně zapadlo do krevního oběhového systému a mohlo by získávat energii ze standardní stravy.
