Náhlá smrt

8. 10. 2012

Drábkova rezignace nikoho nevykolejila.

Vláda si už totiž nevěří

Tak nám padla už desátá ministerská hlava. To je poměrně vysoké skóre, vezmeme-li v úvahu, že Nečasova vláda je u moci teprve něco přes dva roky. Důvody předchozích odvolání a rezignací byly různé - od vnitrostranických či vnitrokoaličních sporů přes údajnou premiérovu nespokojenost s prací daného ministra až po podezření, či dokonce prokázání korupčního jednání.

Vláda se při těchto mnohdy dramatických výměnách ministrů mnohokrát chvěla tak, že se její další setrvání zdálo nemožné. Přežila, byť s poněkud pošramocenou pověstí sebestředného adolescenta, který má co dělat především sám se sebou.

O to více zaráží klid doprovázející rezignaci Jaromíra Drábka (TOP 09), který se po třech dnech otálení, kdy neshledával „relevantní důvody“ pro své odstoupení, rozhodl „zvednout zdejší laťku politické kultury“, jak nám vysvětlil jeho stranický kolega Miroslav Kalousek. Vláda sice kvůli tomuto případu v přímém ohrožení nebyla, ale z reakcí ministrových spolustraníků je zřejmé, že kauza spojená s jeho odchodem je nikterak nevykolejila. Vlastně ani nepočítají s tím, že by současná vláda mohla pokračovat.

Drábek se rozhodl setrvat v úřadu do konce měsíce a jeho strana s hledáním nástupce vůbec nespěchá. O tom, zda taková námaha vůbec stojí za to, prý rozhodne říjnová schůze Poslanecké sněmovny. Na ní by mělo dojít k přehlasování prezidentova veta, jímž Václav Klaus zablokoval přijetí zákona o druhém pilíři důchodové reformy.

Kdo stojí za rebelujícími poslanci ODS, kteří o budoucnosti vlády rozhodnou, se všeobecně ví. Je přitom překvapivé, za jak silného soupeře představitelé koaličních stran dosluhujícího prezidenta považují. O tom, že tomu tak skutečně je, nepochybně svědčí nedávná premiérova slova o módním „dalajlamismu“ a „pussyriotismu“, která pronesl na strojařském veletrhu a jimiž se nepochybně snažil Václavu Klausovi zavděčit. Důkazem může být i prakticky okamžité odvolání poradce Romana Jocha, strefujícího se do „ufňukanosti“, které dal prezident volný průchod v médiích po takzvaném „atentátu“ v Chrastavě.

Reakce TOP 09 zase napovídá, že svému koaličnímu partnerovi nevěří, že vlastní neposlušné poslance přesvědčí. Vláda tedy možná opět padne kvůli „přeběhlíkům“, byť ti současní zatím stranický trikot nezměnili.

Nechme se překvapit, zda se tak stane až poté, kdy současnému prezidentovi vyprší mandát a bude mít volné ruce pro založení vlastní strany, nebo zda se „starší tatínek“ vrátí, aby převzal stranické kormidlo ODS, potácející se nyní kvůli „slabým a neschopným“ vůdcům ve zrádných vodách, které ji každou chvílí mohou stáhnout ke dnu.

Příběh Jaromíra Drábka s sebou nese minimálně dvě sdělení. Tou špatnou zprávou - kterou začneme, abychom mohli alespoň částečně optimisticky skončit - je, že malé a nové strany, do kterých voliči před dvěma lety vkládaly velké naděje, zklamaly. Tragikomedie, která doprovázela vládní angažmá Věcí veřejných, vrcholí děním na ministerstvu kultury v posledním roce a skandálem na ministerstvu práce a sociálních věcí.

TOP 09, která se vždy prezentovala tím, jak obezřetně nabírá nové členstvo, prokázala, že se od ostatních stran nijak zásadně neliší. Že by se český volič, opakovaně poučen chováním „nových a nezkorumpovaných“, ještě někdy dokázal nadchnout pro malé strany, které chtějí nastolit zcela novou politickou kulturu, je vysoce nepravděpodobné. Pravděpodobnější je, že k příštím volbám dorazí zase o něco méně právoplatných voličů.

Ale dobrá zpráva nakonec. Policie v této zemi pokračuje ve své práci a zdá se, že bez ohledu na politické zájmy. A to i po výměně policejního prezidenta. K obviněným politikům a vysokým úředníkům minulý týden přibyli dva další, a nepotvrdily se tak předpoklady škarohlídů, kteří tvrdili, že od slibně nastoupeného kurzu bude co nevidět upuštěno. Doufejme, že to tak zůstane i po pádu vlády, který si predikují sami vládnoucí.