Zaměstnanci, jejich firma je v konkurzu a dluží jim mzdu i za několik měsíců, se mohou obrátit na Úřad práce s žádostí o vyplacení náhrady. Ta může dosáhnout až dlužné mzdy za vybrané tři měsíce.
Foto: Profimedia.cz
Podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele má zaměstnanec v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem právo na uspokojení splatných mzdových nároků nevyplacených mu jeho zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti, a to náhradní výplatou od úřadu práce.
Vedle toho, že zaměstnavatel neuspokojil všechny splatné mzdové nároky svých pracovníků, musí být splněna ještě druhá podmínka, a to, že na zaměstnavatele byl podán insolvenční návrh u příslušného soudu v ČR, resp. na něho bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení.
Návrh na zahájení insolvenčního řízení může podat i zaměstnanec dlužníka. Na rozdíl od ostatních věřitelů je zvýhodněn v tom, že spočívá-li jeho splatná pohledávka pouze v pracovně-právních nárocích, pak mu jakožto insolvenčnímu navrhovateli insolvenční soud nemůže uložit, aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení. Nikdy ale nestačí existence jen jednoho věřitele. Dlužník musí mít více věřitelů, z povahy věci nejméně dva.
Mzdové nároky může u úřadu práce uplatnit zaměstnanec, který má sjednán se zaměstnavatelem pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti, na základě kterých mu vznikly - v tzv. rozhodném období - mzdové nároky nevyplacené zaměstnavatelem. Rozhodné období trvá tři měsíce před a tři měsíce po měsíci, kdy soud vyhlásí moratorium nebo rozhodne o zahájení insolvenčního řízení. Takové právo mají i zaměstnanci, jejichž pracovně-právní vztah v tomto období skončil a u zaměstnavatele již nepracují, pokud nevyplacené mzdové nároky spadají do rozhodného období.
Pracovníci nebo bývalí zaměstnanci mohou žádat nejen o běžnou mzdu, ale také o odstupné nebo náhrady ušlé mzdy nebo platu, např. za dobu překážek v práci na straně zaměstnavatele, jakož i odměnu nebo její náhradu, která zaměstnanci náleží podle dohody o pracovní činnosti.
Neposkytuje se ovšem náhrada za nevyplacenou odměnu z dohody o provedení práce, ani náhrada škody způsobené pracovníkovi, či cestovní náhrady.
Nevyplacené mzdové nároky nemůže uplatňovat zaměstnanec insolventního zaměstnavatele, který byl v rozhodném období statutárním orgánem nebo členem jeho statutárního orgánu a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně poloviční majetkovou účast. Vychází se z toho, že takový vedoucí pracovník mohl neúspěch podniku a jeho insolvenci zavinit, a tak nemá mít nároku na peněžitou pomoc.
Příště: Náhrada nevyplacené mzdy: Kde žádat o pomoc
