Ministr Mertlík připustil odvolání šéfa Műllera
Situace na Komisi pro cenné papíry, kterou zmítají osobní spory mezi jejími jednotlivými komisaři, se stala dále neudržitelná. Činnost regulátora, jenž bdí již rok a půl nad čistotou tuzemského kapitálového trhu, již značně znepokojuje i nejvyšší místa, především prezidenta republiky Václava Havla a ministra financí a místopředsedu vlády Pavla Mertlíka.
Ten v rozhovoru pro týdeník EURO dokonce nevyloučil řešení situace personálními změnami. „Pokud by nedobrá situace na komisi pokračovala a členové prezidia nebyli schopni se spolu domluvit, potom by zřejmě vláda musela sáhnout k návrhu na odvolání předsedy Jana Müllera, prohlásil doslova. Popřel však informace, že Müllerova hlava by měla padnou již letos na podzim.
Předseda Müller odmítá respektovat, že v čele komise stojí pětičlenný kolektivní orgán, a nikoliv on. Spor mezi ním a komisaři Tomášem Ježkem a Irenou Pelikánovou je již velmi vyhrocen. Podle zdrojů týdeníku EURO Mertlík dokonce o personálním řešení uvnitř komise hovořil i s premiérem Milošem Zemanem. Ten ale této variantě není nakloněn. Na Müllerově straně je kromě premiéra ještě Jaroslav Bašta, naproti tomu místopředseda vlády pro legislativu Pavel Rychetský společně s Pavlem Mertlíkem podporují spíše Tomáše Ježka a Irenu Pelikánovou.
Mertlík se zlobí.
Mertlík nepopírá, že se mu situace u regulátora kapitálového trhu skutečně nelíbí. „Nepracuje dobře a v prezidiu nepanují dobré vztahy. Tato situace vládu i mě osobně jako ministra financí znepokojuje. Na vládě se také objevila letos na jaře informace o stavu v komisi a o jejím vývoji, která obsahovala řadu znepokojivých informací, říká. Sám komisi vytýká především svérázný výklad zákonů. „Také proto již byla žalována různými účastníky řízení, kteří své spory vyhrávají, zdůrazňuje. Podle Mertlíka přitom nadále nelze tolerovat názor, že jde o dětské nemoci plynoucí z nedlouhého trvání komise. „Těžko komisi ještě po roce a půl existence tolerovat, že jí stále chybí štábní kultura. Bohužel, musím konstatovat, že za poslední půlrok nedošlo v těchto záležitostech k žádným pozitivním změnám. Situace se nestabilizuje, ba spíše naopak, uzavírá Mertlík.
„Ministr Mertlík nyní řeší obtížné dilema, zda větší škodu přinese další setrvání Müllera v jeho funkci, anebo spekulace po jeho případném odvolání. Na mezinárodní scéně by zřejmě nehodnotili příliš dobře, že po roce a půl fungování nezávislého dozoru nad kapitálovým trhem je jeho šéf odvoláván. Podle mých informací zatím spíše převládá názor, že odvolání by bylo větším zlem. Nicméně Mertlík již dal Müllerovi poslední varování, když s ním nedávno vážně promluvil, řekl týdeníku EURO zdroj blízký resortu financí. Jiné zdroje však tvrdí, že v říjnu bude Müller odvolán, nebo sám odstoupí.
Mertlíkův poradce Jiří Havel týdeníku EURO potvrdil, že se ministr financí před třemi týdny s předsedou prezidia komise skutečně sešel.
Müller porušuje zákon.
Situace na prezidiu komise, kdy proti sobě stojí na jedné straně předseda Jan Müller s Janou Pospíšilovou a na druhé Tomáš Ježek, František Jakub a Irena Pelikánová, se od února, kdy přímo ostudný boj především mezi Müllerem a Ježkem prosákl na veřejnost (Ježek byl tehdy křivě obviněn v kauze Čokoládoven a Müller s Pospíšilovou jej vyzvali, aby se neúčastnil rozhodování KCP), se příliš nezměnila. Ba naopak.
„Předseda Müller vytrvale porušuje zákon o Komisi pro cenné papíry tím, že nerespektuje, že v čele stojí prezidium jako kolektivní orgán. On chce vládnout sám. Například odmítá respektovat nový organizační řád schválený prezidiem a neplní úkoly, které mu prezidium svým usnesením zadá. Z toho vyplývá většina ostrých personálních střetů a další problémy, řekl týdeníku EURO komisař Tomáš Ježek. Další z členů prezidia František Jakub týdeníku EURO sdělil, že „pan předseda neinformuje prezidium ani o závažných věcech, které mohou ovlivnit činnost celé komise .
Tato situace vedla až k tomu, že Tomáš Ježek a Irena Pelikánová počátkem léta zaslali dopis o neutěšeném stavu na komisi přímo prezidentu republiky Václavu Havlovi. Hlavu státu jím požádali, aby Müllera odvolal. Havel jim odpověděl, že to on takto bez návrhu vlády nemůže učinit a dopis postoupil místopředsedovi vlády Pavlu Mertlíkovi.
„Prezident se o práci komise kontinuálně zajímá a potvrzuji, že dostal dopis od členů komise Ireny Pelikánové a Tomáše Ježka. Jelikož nešlo o první dopis na toto téma, prezident si vyžádal k problematice důkladnou analýzu, řekl v rozhovoru pro EURO ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta ČR Pavel Fišer. „Můžu rovněž potvrdit, že v této věci již došlo ke korespondenci mezi prezidentem Havlem a ministrem financí Pavlem Mertlíkem, dodal s tím, že prezident šéfa Komise pro cenné papíry pouze jmenuje na návrh vlády, tedy případné rozhodnutí o personálních změnách musí podle zákona učinit kabinet.
Dopisu komisařů již v lednu předcházel dopis několika pracovníků komise, adresovaný místopředsedovi vlády Pavlu Rychetskému. V dokumentu, který má týdeník EURO k dispozici, si celkem dvacet jedna zaměstnanců komise, kteří se z obav z Müllerovy pomsty rozhodli zůstat v anonymitě, stěžovalo na praktiky vedení komise.
„Z vnitřní sporů v prezidiu jsem dost překvapen. Müllera jsem měl v poradním sboru ministra. Již tehdy sice zastával razantní názory, ze kterých nebyl ochoten slevovat a bránil je velmi tvrdě, zdálo se ale, že právě takový ranař bude pro nově ustavenou komisi vhodným typem. Nyní se ale ukazuje, že Müllerovi chybějí diplomatické schopnosti pro nalezení konsenzu, které jsou pro práci kolektivního orgánu nezbytné, řekl týdeníku EURO bývalý ministr financí Ivan Pilip, který Müllera do funkce předsedy komise vybral.
Politicky krytá záda.
I když nyní mnozí volají po hlavě Jana Müllera, kterého vidí jako hlavní brzdu dalšího rozvoje komise, shodují se, že to nebude vůbec jednoduchá záležitost. Už vzhledem k Müllerově členství v ČSSD. Sociální demokracie si nepříjemnosti na další z klíčových státních institucí, které by mohly oživit i stranické spory, rozhodně nepřeje.
„Odvolání člena prezidia je problém, protože podle zákona vláda sice navrhuje prezidentovi jejich jmenování, ale jejich odvolání nikoliv. Odvoláni mohou být pouze tehdy, pokud poruší zákon a jsou za to odsouzeni. Je samozřejmě otázkou, zda takováto nezávislost není až příliš velká, ale nyní je faktem, řekl týdeníku EURO Mertlíkův poradce Jiří Havel, kterého si mimochodem někteří dokážou docela dobře představit na Müllerově židli.
„Jediným nástrojem, kterým ministr financí může komisi ovlivňovat, je rozpočet. Ale podle čísel, která jsem viděl, bych neřekl, že rozpočet komise by byl seškrtán více než rozpočty ministerstev, dodal Havel.
Áčka Ježka a Pelikánové.
Personální politika komise je Müllerovou nejslabší parketou. Nejúsměvnějším příběhem z tohoto soudku jsou neomluvené absence, které Müller vystavil kolegům z prezidia Ježkovi a Pelikánové. Tomáš Ježek má „áčka 14. a 15. června, kdy byl na pozvání USAID společně s profesorem Michalem Mejstříkem z Karlovy univerzity v Sarajevu, kde poskytoval konzultace finančníkům Bosny a Hercegoviny z oboru privatizace a regulace kapitálového trhu. „Jelikož se v Bosně připravuje kuponová privatizace inspirovaná českým modelem, považoval jsem za svůj hlavní úkol upozornit na možnosti, jak se vyhnout problémům, jimž čelil český kapitálový trh v postprivatizačním období, vysvětlil smysl své cesty komisař Ježek. Další „áčka dostal za 24. a 25. června, kdy dostal ve Švýcarsku cenu Crans Montana Forum, která byla udělena u příležitosti desetiletého výročí Fora osobám, jež se zasloužily o svobody, demokracii a transformaci společnosti po pádu komunismu. Význam dokládají i jména dalších oceněných: Viktor Černomyrdin, Aliya Izetbegovič, Ibrahim Rugova a Jesse Jackson. Prezidium komise bylo o těchto služebních cestách Tomáše Ježka informováno.
Irena Pelikánová získala jednodenní neomluvenou neúčast v době, kdy pobývala na zasedání legislativní rady vlády (10. 6.) a dvě „áčka za dny, kdy přednášela na Karlovarských právnických dnech (3.-4. 6.). Pikantnost absencím komisařky Pelikánové dodává skutečnost, že na Karlovarských dnech byla i komisařka Pospíšilová, které však Müller absence nenapsal. Předseda Müller navíc jednal natolik zbaběle, že postižené komisaře o udělených „áčkách“ vůbec neinformoval.
Vysoká fluktuace zaměstnanců, strach a nespokojenost těch, kteří ještě neodešli, prohrané soudní spory s těmi, které vyhodil. Tak by se daly stručně popsat výsledky Müllerova vedení lidí. Za dobu existence komise do úřadu nastoupilo 125 zaměstnanců, včetně dvaceti studentů a třiadvaceti pracovníků bez předchozí praxe, ale plných 82 lidí v té krátké době zase odešlo. Někteří byli vyhozeni, někteří odešli sami. Slušné rozvázání pracovního poměru s podřízenými je pro Müllera španělskou vesnicí, takže oznámení o výpovědi, či o výrazném snížení platu neoznamoval osobně, ale pouze elektronickou poštou a neváhal v některých případech i rovnou zablokovat dané osobě přístup do budovy.
Mobbing na komisi.
V posledních týdnech nechal Müller pocítit svůj diktát personalistce Zdeňce Fidlerové, která 9. srpna sdělila třem členům prezidia: „Nechala jsem se panem předsedou donutit k podání výpovědi. Ne násilím, pouze postupným snižováním platu až na úplné odebrání osobního příplatku po dobu zhruba sedmi měsíců. Do té doby by se našly další důvody pro snížení platu formou snížení tarifní třídy, a pokud by mě ani toto nepřinutilo, tak má pan předseda v zásobě výtky za nedostatky v práci podle Zákoníku práce a z toho vyplývající výpověď (po zkušenostech s prohranými soudy již nepřistupuje k okamžité výpovědi). To, co jsem nyní popsala, je přímo čítankový příklad mobbingu na pracovišti (to znamená šikana tak dlouho, dokud dotyčný zaměstnanec sám neodejde). Tento způsob, jak donutit zaměstnance k ukončení pracovního poměru, zde pan předseda aplikoval dlouhodobě a to je také významným důvodem velké fluktuace v komisi. Zdeňka Fidlerová proto podala výpověď. Tomáš Ježek ji nakonec přesvědčil, že ji má stáhnout, ale předseda Müller si již vybírá novou personalistku a Zdeňce Fidlerové odebral všechny spisy o zaměstnancích.
Skupina věrných, kterými se Müller obklopil a jejichž služeb využívá, silovost jeho přístupu potvrzuje. Kromě jeho poradce a burzovního komisaře Martina Fuchse jimi jsou šéfka vnitřního auditu komise Eva Tomášková a vedoucí bezpečnostního odboru Zdeněk Šváb. Jako vedoucího sekretariátu si vybral policistu Jana Tomáška, který dříve pracoval ve Službě pro odhalování korupce. Podle informací týdeníku EURO je Tomášek nejlépe placeným zaměstnancem komise (pokud odmyslíme členy prezidia) s měsíční mzdou převyšující čtyřicet tisíc korun hrubého.
Předsedovy obstrukce.
„Tato strašná personální politika pana předsedy vedla prezidium k tomu, že změnilo organizační strukturu a od poloviny července svěřilo personální politiku do mé kompetence, řekl Tomáš Ježek. Jenže Müller odmítl uznat platnost nového organizačního řádu a rozhodl se činnost komise blokovat.
Nejprve vůbec nesvolával jednání prezidia (skoro po dobu tří měsíců), poté odmítal podepisovat usnesení prezidia (případně je podepsal až po dvou měsících s tím, že dříve je neviděl) a zakázal řediteli bezpečnostního odboru Zdeňku Švábovi provádět bezpečnostní prověrky případných nových zaměstnanců, čímž zablokoval přijímání nových lidí na komisi.
Například v zápise z jednání prezidia Komise pro cenné papíry z 10. 8. 1999, které má týdeník EURO k dispozici, je napsáno: „Prezidium konstatuje, že datum uvedené u podpisu p. předsedy („obdržel a četl dne 7. 8. ) v zápisech z jednání prezidia konaných 7. 6., 9. 6. a 21. 6. 1999 není pravdivé, neboť p. předseda obdržel zápisy jako první z členů prezidia již koncem měsíce června 1999 (bohužel protokol o předávání zápisů byl ztracen v sekretariátě p. předsedy). Prezidium důrazně protestuje proti těmto manipulacím. Nejvyšší orgán KCP tak svého předsedu obvinil z lhaní.
Müller zbaběle mlčí.
Reakci předsedy komise Jana Müllera nebylo možné získat, neboť se s týdeníkem EURO odmítl setkat (čtrnáct dní neměl čas ani na patnáctiminutovou schůzku) a na písemné otázky po čtyřech dnech zareagovala tisková mluvčí komise Šárka Samková slovy, že předsedova časová zaneprázdněnost mu neumožňuje na ně odpovědět.
Od května platí na komisi nový organizační a podpisový řád, který byl ještě v červenci pozměněn. Právě nový organizační řád oslabil pravomoci předsedy a rozdělil je i mezi ostatní členy prezídia. Avšak Müller, když byl na prezidiu přehlasován, odmítl nový organizační řád uznat a podepsat. „Nejasnosti kolem organizačního řádu mohou pro činnost komise představovat vážná nebezpečí. Například jde o otázky personální politiky, ale zdaleka nejen o ně, přiznává komisař Jakub. Tomáš Ježek doplňuje, že problém způsobil mezi zaměstnanci komise chaos. V několika dnech dostali několik protichůdných informací o tom, jaký organizační řád platí a kdo je například jejich nadřízeným.
Schválený organizační řád třeba ze dvou oddělení udělal odbory. Müller však odmítl podepsat jejich ředitelům jmenovací dekrety, takže nyní jsou prvoinstanční rozhodnutí komise podepsána buď vedoucími již neexistujících oddělení, nebo ještě nejmenovanými řediteli nových odborů. Ať tak či onak, jejich zpochybnění například pokutovaným subjektem bude velmi snadné.
Mraky pokut a žádná vyhláška.
Personální třenice se samozřejmě promítají do činnosti komise a některé její zásahy jsou častým terčem kritiky.
Nutno objektivně přiznat, že pár věcí se komisi podařilo (například proces přelicencování či kvalitnější informování o emitentech) a že nikdo nemohl čekat, že během několika měsíců udělá komise na zaneřáděném kapitálovém trhu dokonalý pořádek. O tom, že nyní chybí komisi tah na bránu, hovoří ale nakonec i sám ministr Mertlík.
Nepodařené evergreeny typu neexistence jediné vyhlášky, třeba o odkupech, nesmyslné brzdění rozjezdu obchodů s deriváty, nevyjasněnosti v pravomocích, kdy komise může vyhlášku pouze napsat, ale konečné slovo má ministerstvo financí a nakonec i absence novely zákona o samotné komisi, která by chyby upravila, byly popsány mnohokrát. Terčem kritiky se však nyní stávají ještě donedávna vcelku pozitivně hodnocené věci.
Komise například tvrdí, že vysoké pokuty někdy až do výše tří milionů korun pro hříšný podnik, které udělila na přelomu roku osmi stovkám emitentů (nesplnily informační povinnost), vedly ke zvýšení transparentnosti trhu. Právníci jsou však poněkud jiného názoru. Někteří z nich dokonce tvrdí, že udílené pokuty jsou fiaskem, protože stovky správních řízení uvízly v odvolací instanci a komise si s nimi již několik měsíců neví rady.
Bude muset komise platit?
Navíc, podle některých právníků je stejně pochybné i rušení povolení k obchodování, které v posledních dnech postihlo řadu obchodníků s cennými papíry v rámci takzvaného přelicencování, od něhož mnozí dost očekávali a nejprve probíhalo velmi korektně.
Problematické je v procesu přelicencování právo na odvolání (rozklad) proti negativnímu rozhodnutí komise. Ačkoliv se řízení i samotné rozhodnutí týká ponechání, změny nebo zrušení povolení, v poučení obsaženém v rozhodnutí komise se v případě, že bylo povolení zrušeno, hovoří zřejmě zcela v rozporu se zákonem o odejmutí povolení a z toho se vyvozuje neexistence odkladného účinku odvolání. Avšak v případě, že se v rámci téhož přelicencování dospělo k rozhodnutí o ponechání nebo změně povolení, není v poučení ani zmínky o neexistenci odkladného účinku odvolání. Následky takového neodborného postupu komise představují pro dotčené obchodníky škody v řádech desítek milionů korun a je téměř jisté, že většina z takto postižených, kteří bojují o svoji další existenci, bude uplatňovat nárok na náhradu za způsobené škody vůči komisi, respektive státu, soudní cestou.
„Zákon znal termín odejmutí licence, při němž odvolání nemělo odkladný účinek. V souvislosti s přelicencováním přibyly paragrafy, které hovoří o zrušení licence. Nikde jinde se v případě rozhodování první instance o zrušení nemluví, takže komise vykládá pojem zrušení stejně jako pojem odejmutí. Chápu však, že jde o nejasnost v zákoně, která může vyvolávat pochybnosti, a pokud se nějaký subjekt odvolá nakonec k soudu, poznáme jeho výklad, řekl týdeníku EURO komisař František Jakub.
Atmosféra strachu.
„Musíme vás zklamat, nemůžeme odpovědět na vaše otázky, protože by to znamenalo pro naši firmu všechny záležitosti s komisí prohrát, uvedl jeden z účastníků trhu, který si nepřál být jmenován. V podobném duchu odpovídala drtivá většina dotazovaných.
Z několika lidí, na které se týdeník EURO obrátil, se nebál odpovědět pouze advokát Radek Bláha. Na otázku, jak hodnotí rok a půl činnosti Komise pro cenné papíry, uvedl: „Je pozitivní, že komise je trhem vnímána a stala se jeho výraznou součástí. Do současné doby však její fungování považuji za chaotické, názorově nesjednocené, málo komunikativní a z pohledu právníka za ne zcela odborné.
Na otázku, zda si nemyslí, že problémy mezi jednotlivými členy prezidia ohrožují akceschopnost celé komise, odpověděl: „Nejen akceschopnost, ale i její pověst. Vnitřní mechanismus vždy ovlivňuje své okolí a vydání několika rozhodnutí komise v téže věci s rozporným závěrem je toho příkladem. Bez zlepšení týmové práce prezidia a ostatních vedoucích pracovníků nelze očekávat ani kvalitnější výsledky, ani růst autority.
Zároveň bude třeba vyřešit nesoulad mezi komisí a odborem ministerstva financí, který má na starosti legislativu a jejž vede Jiří Špička. Komise ve spolupráci s mezinárodními poradci totiž například připravila návrhy na změny v legislativě kapitálového trhu, které jsou nutné z hlediska harmonizace s právem Evropské unie, ale legislativní odbor na ně nijak nereagoval. Není ani divu, když vyhrocené vztahy mezi Špičkou a prezidiem KCP jsou dnes již veřejným tajemstvím.
