Státní financování výzkumu v uplynulých pěti letech významně posílilo. Každoročně plyne na činnost akademických ústavů, vysokých škol a dalších institucí včetně firem kolem 28 miliard korun. Efektivita využití těchto prostředků a hodnocení výzkumných pracovišť je předmětem letitých sporů. O způsob hodnocení ústavů, z něhož by se odvozovalo honorování jejich práce, se vedou ostré hádky akademiků, lidí ze škol i ze státní správy.
Stranou pozornosti pak zůstává – až na drobné výjimky potvrzující pravidlo – nedostatečné komerční využití výstupů výzkumných projektů k posílení rozpočtů vědeckých organizací.
A i u těch, které mají významný komerční potenciál, dochází velmi často ke ztrátám z důvodu nedostatečné ochrany duševního vlastnictví. Česká věda tak může přicházet o miliardové sumy.
Miliardy do výzkumu
Vyplývá to ze zkušeností a čerstvých analýz Technologické agentury ČR (TAČR), která se už více než pět let zaměřuje na financování projektů, v nichž se spojují výzkumná pracoviště s komerčními subjekty.
Agentura ročně rozdělí kolem dvou a půl miliardy korun a z toho devadesát procent směřuje právě do této oblasti. TAČR přitom financuje tyto výzkumné projekty zpravidla pouze z poloviny.
Druhou polovinu dodávají privátní firmy. Ve financování tohoto takzvaného kolaborativního výzkumu má agentura výsadní postavení. Některé resorty mají sice své programy financování výzkumu, ale na tento typ komerční spolupráce uvolňují jen desítky či maximálně nízké stovky milionů korun.
Problém vzniká z toho, že výzkumníci v Česku, na rozdíl od zahraničí, často nedokážou posoudit komerční hodnotu své práce, tvrdí místopředseda TAČR Martin Bunček. A líčí případ, kdy jedno výzkumné pracoviště spolupracovalo s firmou zaměřenou na export do Číny.
Příslušného výzkumníka oslovil čínský výzkumný ústav a on se s ním bezelstně rozdělil o poznatky získané při práci pro onu firmu, která si pak rozhořčeně stěžovala na ztrátu obchodní příležitosti. Podle jeho slov nejde o výjimku. A připouštějí to podle něj i vedoucí vědečtí pracovníci při konkrétních jednáních.
Dochází i k tomu, že někteří výzkumníci vynášejí výsledky práce z ústavů do privátních firem, na nichž mají nějaký skrytý podíl
Někdy je také výsledek komerčně využitelného výzkumu přímo publikován v mezinárodních vědeckých časopisech či ho výzkumníci sami z vlastní iniciativy prezentují na konferencích, čímž ztrácí šanci na patentovou ochranu.
Jenže ústavy většinou peníze na patentovou ochranu nemají a podle počtu a kvality publikací jejich práce, měřené takzvaným impakt faktorem, jsou pak financovány ze státní kasy. Ale nejde vždy jen o „svaté vědecké nadšení“ a potřebu rozdělit se o svůj objev s kolegy ve světě, což je běžné u základního výzkumu, i když u komerčně využitelných inovací je to nepochopitelné.
Dochází i k tomu, že někteří výzkumníci vynášejí výsledky práce z ústavů do privátních firem, na nichž mají nějaký skrytý podíl, a ty pak státem financované řešení patentují a realizují z něj komerční zisk nebo ho za úplatu předají nějaké zahraniční firmě. V tomto případě nejde zdaleka o české specifikum. S takovými úniky know-how se potýkají i ústavy ve většině vyspělých zemí. Tam s tím ale dávno bojují.
Podle Bunčeka lze odhadnout, že těmito způsoby přicházejí výzkumná pracoviště až o dvacet procent možných výnosů z komerčního uplatnění své práce. Nemusí k tomu docházet jen v kolaborativním výzkumu. Tam se ale podobné případy objevují nejčastěji, protože poškozené firmy se ozývají.
Černé ovce
Potom se často zjišťuje, že v minulosti nebyly dobře připraveny smlouvy a ani ústavy se moc dobře nedohodly s partnerskými firmami na svých podílech z využití objevů a technických řešení. Vědci občas svou práci při dobývání světské slávy nedoceňují, ale na druhé straně se ve smlouvách domáhají nepřiměřených podílů na zisku.
TAČR nyní mění své postupy. Přísně posuzuje smlouvu o financování a podepisuje ji teprve poté, co jsou uzavřeny dohody mezi výzkumnou organizací a komerční firmou tak, aby bylo důkladně chráněno duševní vlastnictví. V případě potíží při jednáních se snaží hrát roli mediátora. To samozřejmě ovlivní budoucí příjmy z projektů, které se teprve začínají řešit, takže finanční efekt se dostaví až za pár let.
Je ale realitou, že dobré smlouvy stačit nebudou a podstatnou podmínkou je, aby si duševní vlastnictví hlídala více samotná vědecká pracoviště a tvrdě postihovala i své černé ovce parazitující na státem financovaných projektech.
Čtěte také:
Česko bude mít vědecké diplomaty, první zamíří do Izraele
Kritika vysokoškolského zákona sílí. Nespokojeni jsou politici i akademici
