Sladit všechny právní předpisy tak, jako diskžokej rovná tempo na několika skladbách, nebude jednoduché
S příchodem roku 2014 mnozí předpovídali obdobně apokalyptické výjevy, které se objevovaly už při fenoménu Y2K. Stejně jako v roce 2000 nevybuchly kalkulačky při přetočení letopočtu z 99 na 00, tak nedošlo 1. 1. 2014 s novým občanským zákoníkem ke konci soukromého práva v České republice ani k legálnímu vyvlastňování, když některé stavby splynuly s pozemkem.
Je přitom zajímavé sledovat, jaké vášně tento nový právní předpis vyvolává. Ale nikoli co do svého množství, nýbrž obsahu. Proto se můžeme dočíst, že starostové musejí nově uzavírat závěti občanům obce (což není tak docela pravda) nebo že má každý právo brát se za vlastní štěstí (což dle mého názoru zase až tak špatně není).
Objevují se kritici nového občanského zákoníku, kteří jako gramofonová deska stále dokola mluví o tom, že se jedná o právní předpis, který je archaický a jeho mluva zastaralá.
Pokud pominu konkrétní výtky s rozumnou argumentací, které mají například Petr Čech s Robertem Pelikánem, ostatní se stále vracejí k tomu, proč je v novém občanském zákoníku něco o pronásledování roje včel a pojem pacht. No, tak prostě je a právní stát se kvůli tomu nezboří. Faktické problémy tohoto předpisu jsou úplně jinde.
ZAHLCENÁ SPRAVEDLNOST S příchodem nového občanského zákoníku se na tento předpis nabalily související novely, které nejsou tak častým terčem útoků, ale o to častějším zdrojem komplikací. Jednou z nich je změna občanského soudního řádu.
Prakticky veškeré obchodní spory ze smluv se přesunuly automaticky na okresní soudy ze soudů krajských a těm zůstala jen vybraná agenda. Aniž bych tím chtěl říci, že krajským soudům ubude práce, je nutno si uvědomit, že okresní soudy tuto novou agendu jednoduše nebudou stíhat. Soud prvního stupně, který provádí prakticky kompletní procesní agendu i pro odvolací soudy, bude zavalen další administrativou, nehledě na nové spory nevšední složitosti.
A tak se od 1. 1. 2014 jednoduše děje to, že se ještě výrazněji zpomalil už tak zdlouhavý proces vymáhání pohledávek. Do toho se navíc s nástupem nové vlády objevila poslanecká iniciativa, která požaduje, aby advokátům nenáležela odměna z vymáhání částek do deseti tisíc korun. Články hovořily o tom, že se z vymáhání pohledávek stal výnosný byznys a exekutoři používají nekalé metody pouze za účelem výnosů z nákladů vymáhání.
Poněkud se ale opětovně (stejně jako vždy v minulosti) pozapomíná na to, že k tomu, aby se vymáhaly dluhy, nejdřív musí někdo něco dlužit. A to zřejmě také není společensky žádoucí, stejně jako predátorské vymáhání pohledávek. Kdyby nebyly dluhy, nebylo by vymáhání pohledávek.
Rovněž se opomíjí, že před uzákoněním soukromých exekutorů byla efektivita vymáhání exekučních nároků naprosto minimální a že právo na právní pomoc plyne z čl. 37 Listiny základních práv a svobod. Platí, že každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, a všichni účastníci jsou si v řízení rovni.
Pokud ovšem dojde ke zrušení náhrad za vyhrané soudní řízení, jednoduše tím uzákoníme, že se faktury do deseti tisíc prostě nemají platit. Prostě proto, že věřitel odvede práci, musí podat žalobu, své nároky u soudu obhájit a prosazovat a na dlužníkovi je jen to, aby nedělal vůbec nic a čekal, jak to celé dopadne. Případně ještě namítl, že nárok neuznává, aby to měl věřitel složitější a řízení bylo delší. Zřejmě opravdu žijeme ve společnosti, kde chce mít každý práva, ale nikdo žádné povinnosti.
OHRANÁ DESKA O napětí mezi účely práva hovořil už samozřejmě Gustav Radbruch. Nyní je však samozřejmě nutné se ptát, zda opravdu chceme omezit právo na právní pomoc, nebo bude lepší cestou odstranění některých excesů a omylů, které se nevyhnou žádné oblasti, ve které funguje člověk. Zapomíná se na to, že se stále dokola mění hmotně i procesněprávní předpisy a laik nebo malá ? rma jednoduše nemají na to, aby sledovali veškeré změny práva a pružně na ně reagovali.
Nutno si uvědomit, že pohledávky nevymáhají jen obrovské společnosti, ale i malí živnostníci, drobné závody a občané.
Aby to celé nebylo jednoduché, další poslanecká iniciativa zase požaduje kompletní změny v novém občanském zákoníku, protože je prý plných chyb. A opět gramofonová deska. I změny legislativy se totiž stále točí v kruhu, který se ne a ne uzavřít.
Aniž bych byl přesvědčen o bezchybnosti nového kodexu, nejsem si jist, zda se najde diskžokej, který by byl schopen zacházet dostatečně umně s gramofonovými deskami zákonů a udělat kompletní remix nového občanského zákoníku tak, aby to nenarušilo nastolený demokratický právní směr. Sladit všechny předpisy tak, jako DJ rovná tempo na několika skladbách, prostě nebude jednoduché. Na novém občanském zákoníku totiž pracovaly prakticky všechny české právní osobnosti a další jména nebude snadné najít.
Navíc nutno zopakovat, že problém není v tomto konkrétním předpisu, ale pouze v tom, že se neustále dokola modi? kují související normy a běžný uživatel už je ani není schopen sledovat, natož aplikovat. Proto se točíme v kruhu stejně jako vinyly na gramofonech, aniž by se ustálily alespoň dvě skladby, natož jejich kompletní sbírka (čti Sbírka zákonů).
O autorovi| JAKUB DOHNAL advokát
