Většina manažerů neví, má-li se Jan Zahradil stát českým vyjednavačem
Domníváte se, že Jan Zahradil má být hlavním vyjednavačem za ČR o evropské ústavní smlouvě?
- Ano 22 %
- Ne 30 %
- Nevím 48 %
Český premiér Mirek Topolánek nedávno určil vyjednavačem o evropské ústavě europoslance a známého euroskeptika Jana Zahradila, vláda jej však zatím oficiálně nejmenovala. Není také jasné, zda by otázky spojené s tímto dokumentem neměl mít na starosti vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra. K problematice Evropské unie se vyjadřuje i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a prezident Václav Klaus. Neprůhlednost našich zahraničně politických struktur je možná také jedním z důvodů, proč čeští občané zaujímají k problémům EU spíše neutrální postoj. Projevil se i v odpovědích manažerů na naši otázku. „Nevím“ odpovědělo 48 procent z nich.
I tento respondent: „Je mi to jedno. Nemám ambici zasahovat do složení vyjednavačů za ČR ani znalosti, abych mohl hodnotit schopnosti lidí. Jde-li o tolik diskutovaný odpor Jana Zahradila k evropské ústavě a EU obecně, s tím problém nemám, protože ho sdílím. Již pár let si myslím, že Evropská komise by měla předložit jasnou vizi cíle a kroků včetně časového harmonogramu, jak se k němu dostat. Tato strategie by měla projít referendy ve všech členských zemích, aby byla zřejmá její podpora občany. A dokud nebude schválena, nemá smysl činit dílčí kroky. Jedním z jejích základních bodů by mělo být stanovení toho, má-li se budoucí EU podobat jednomu státu či federaci (jako USA).“
Skepse vůči EU je znát i z odpovědi manažera, který se jmenováním Jana Zahradila kvůli jeho názorům nesouhlasí: „Myslím si, že Jan Zahradil je sice odborník, nicméně patří k takzvaným 'euroskeptikům'. Již v předvolební kampani ODS se profiloval jako politik, kterému chybí dostatečná flexibilita, co se týká takzvaných 'měkkých' dovedností, a naopak svým chováním a vystupováním vykazuje spíše rysy úřednické rigidity. Nikdy jsem snad od něho neslyšel realistické pochopení situace, že bychom mohli, protože ČR nedisponuje surovinovým bohatstvím, nabídnout EU především naše jiné kvality, například lidské zdroje.
Evropské unii chybí jednotné a konzistentní vedení. Jednotlivé státy se sice střídají v předsednictví, ale celkově se zdá, že se EU v posledních letech po odchodu výrazných politiků devadesátých let chová jako tělo bez hlavy. Není to však žádná cizí Evropa, ale naše Evropská unie, jejímiž jsme členy. Proto bychom měli spíše přispět k jejímu fungování vysláním zástupců, kteří jsou touto myšlenkou nadšeni a chtějí pro její zdar něco udělat.“
Zcela opačně vidí europoslance Zahradila tento respondent: „Jan Zahradil je velmi schopný politik. Prosazuje však jedno krajní uspořádání Evropy států. V tomto modelu není žádné ústavy třeba, neboť vztahy mezi členy spolku se řídí bilaterálními a multilaterálními smlouvami. Druhým krajním uspořádáním je Evropa občanů. V tom je ústava nutná, protože musí popsat práva Evropanů a způsob, jakým je vykonávají - to znamená, která delegují na národní a která na nadnárodní úroveň. Současná EU se nachází někde mezi těmito mantinely, obávám se však, že v ní neexistuje síla ani vůle posunout se jakýmkoli směrem. Evropská identita je velmi slabá a zájmy celku nikoho nezajímají. Vnější nepřítel, SSSR, zmizel a současná hrozba - ztráta konkurenceschopnosti Evropy v globální ekonomice - se zdá být velmi vzdálená. Bývalé evropské velmoci ještě nezjistily, že jsou pouhými 'velmocičkami' a že se svět dramaticky změnil. Není to pouze problém politiků, ale stav mysli většiny Západoevropanů. Je to velká škoda, protože historická příležitost vybudovat velké, hospodářsky, politicky i vojensky silné společenství, kterou nyní Evropa má, se už nemusí opakovat.“
Rozpaky se odhalují v této odpovědi: „Pro mě není problémem, kdo za ČR o evropské ústavní smlouvě vyjednává, ale ona sama. Evropská ústava z fragmentované a dodnes silně nacionalistické Evropy jednotný kontinent neučiní. To by totiž musely politické reprezentace jednotlivých zemí vysvětlit obyvatelstvu, proč je sjednocená Evropa fungující jako jeden homogenní celek v dnešním světě nezbytná. Musely by však nejprve přiznat, že kvůli své omezenosti a zaměření na úzké partikulární zájmy dokázaly v uplynulých desetiletích zlikvidovat konkurenceschopnost Evropy v globální ekonomice a výrazně omezit i její mocenský vliv.“
O řešení zmiňovaných problémů usiluje tento manažer: „Proč ne? Proč neudělat kozla zahradníkem? Může to být užitečné pro všechny zúčastněné.“
Odpovídalo 100 manažerů
