Nájemné je již několik tisíciletí v celém světě i podle našeho Občanského zákoníku (§ 671) "úplata za dočasné užívání bytu s přihlédnutím k jeho ceně". Jeho výše na trhu s vyrovnanou nabídkou a poptávkou se přitom pohybuje kolem 7 % z tržní ceny bytu ročně.
T o je dáno kapitálovými náklady, odpisy, dlouhodobými náklady na údržbu, daněmi, pojištěním apod. Není prostě co vymýšlet. Na počátku devadesátých let se však na Ministerstvu financí ČR vytvořila skupina, jejíž jedinou inspirací v bytové oblasti jsou někdejší OPBH, tedy Obvodní podniky bytového hospodářství. Pro ty je dodnes nájemné „cena za službu užívání bytu“. Je-li nájemné službou, stačí pak na její zaplacení v podstatě libovolně nízké nájemné, neboť údržbu domů lze odkládat po desítky let. Tomu odpovídají i výsledky šetření MF ČR prováděné v letech 1998-2002. Regulované nájemné se nyní pohybuje od zhruba 10 do 37 Kč/m 2 měsíčně. Přesto bylo „zjištěno“, že nájemné nejen pokrylo náklady, ale přinášelo i zisk. Přitom jen pouhé ekonomické odpisy jsou vyšší než regulované nájemné. Připomeňme si, co ve skutečnosti byly OPBH. Byly to podniky, které dostávaly na provoz bytů zhruba 2 Kčs dotací na 1 Kčs tržeb z nájemného, pracovaly v zásadě v „neziskovém“ režimu a jejich ekonomická rozvaha byla omezena běžným kalendářním rokem. Byly samozřejmou součástí kontroly života lidí ve službách KSĆ. Zbyly po nich celé zdevastované čtvrtě. Na každé dva byty, které stát postavil, byl jeden byt zbourán, většinou díky nedostatečné údržbě ze strany OPBH - ty tak stály v pozadí chronické bytové krize. Byly zároveň semeništěm korupce a příkladem neefektivity. Oprávněně byly zrušeny. Styl myšlení „made in OPBH“ však bohužel přežil. Na čí straně je MF ČR, lze nejlépe dokumentovat na nejnovějším, údajně velmi liberálním zákonu o nájemném z jeho dílny. V nejpříznivějším případě bude moci v průběhu let vzrůst reálné regulované nájemné o zhruba 20 %, a pak bude zmrazeno. Do nájemného byly jako za časů OPBH opětně zahrnuty ceny některých služeb, na které pak úředníci rovnou stanovili velmi nízké cenové stropy. A to bez ohledu na skutečnost, že na dodavatele těchto služeb žádná regulace uvalena nebyla. Pokud bereme v potaz investiční náklady, které si vynutí přizpůsobení normám EU ve výši cca 100-200 tis. Kč na bytovou jednotku, mnohonásobné zvýšení daně z nemovitostí, zvýšení DPH z 5 na 17-20 % a ztráty spojené s novou regulací cen služeb, pak se finanční postavení pronajimatelů zhorší. Obdobně je to s nálezem Ústavního soudu o zrušení stávající regulace nájemného. Podle výkladu MF ČR bude vše podle ústavy, jestliže bude regulace na pronajimatele uvalena formou zákona. Z národohospodářského hlediska je regulace nájemného katastrofou, neboť brání mobilitě pracovní síly a nezanedbatelně se podílí na celkovém růstu nezaměstnanosti. Současně se podepisuje na nízkých investicích do údržby a modernizací domů, které v moderní společnosti tvoří 50-70 % všech investic do bydlení. Přitom stát na přímých a nepřímých podporách do bydlení vydává 37 mld. Kč ročně. I díky regulaci se však většinou jedná o vyhozené peníze. Celkové škody, které České republice ročně způsobuje regulace nájemného, se odhadují na minimálně 1 % HDP, tedy asi na 20 mld. Kč ročně. Zbývá odpovědět ještě několik otázek. Kdy budeme mít normální trh? Z MF ČR se dočkáme jediné odpovědi: dokud jsme zde my, tak nikdy.
FOTO - Do udržování bytového fondu se u nás dlouho investovalo málo. Abychom se dostali do shody s příslušnými normami EU, bude nutné investovat 100 - 200 tis. Kč na jednu bytovou jednotku. Regulace nájemného v mnoha případech takové investice vylučují.
