Společnosti z ČLR už utratily třicet miliard dolarů za zahraniční podniky
Když byla slavná automobilka MG Rover v roce 2005 na prodej, utkali se o ni ve finále dva soupeři ze stejné země: nejstarší čínský producent vozů Nanjing Automobile a největší čínská automobilka Shanghai Automotive Industry. Britský podnik nakonec „pořídila“ společnost Nanjing Automobile za 87 milionů dolarů. Asijským úspěchem skončil i prodej divize osobních počítačů, kterou IBM v roce 2004 prodalo za 1,75 miliardy dolarů čínskému gigantu Lenovo. Spoluzakladatel společnosti Liou Čchuan-č´ po uzavření smlouvy poznamenal: „Tato akvizice umožní čínskému průmyslu znatelný pokrok v cestě ke globalizaci.“ Praxe ukazuje, že se Liou nemýlil.
Kapsy plné peněz.
Zmíněné obchody jsou zlomkem z dlouhého seznamu, na němž figurují významné mezinárodní značky, jejichž vlastníky jsou čínské podniky. Čína tak již není místem, kam proudí kapitál jen ze zahraničí, ale je i jeho významným exportérem. Ještě před několika lety přitom končila aktivita asijských podniků na hranicích země. Nyní už Číňané ovládají umění, jak obchodovat v cizině, pohybují se po světě s kapsami peněz a také zpracovanými due diligence od předních poradenských firem. A čínské podniky budou v roli kupců zahraničních aktiv vystupovat stále častěji, předpovídají analytici.
Na sklonku loňského roku oznámil čínsko-hongkongský konglomerát Citic Group, že se mu podařilo dokončit akvizici společnosti Nations Energy, jež disponuje rozsáhlými ropnými aktivy v Kazachstánu. Cena? Necelé dvě miliardy dolarů. Přibližně ve stejnou dobu China National Petroleum Company - největší čínský producent ropy - získala za více než čtyři miliardy dolarů kanadskou společnost PetroKazakhstan. Tato transakce představuje vůbec největší čínský nákup v zahraničí. Tamní média označila převzetí za významný krok v diverzifikaci ropného byznysu, neboť do té doby zaměřovaly čínské firmy svůj zrak k těžařským polím na Středním Východě a v Africe.
Bez politiky to nejde.
Ne vždy jsou ale čínské podniky ve svých zahraničních aktivitách úspěšné. A ne všechny akvizice se Číňanům vyplatily. Například společnost TCL získala divizi mobilních telefonů ve firmě Alcatel. Založila joint venture. Během prvních tří měsíců však projekt odepsal 45,7 milionů dolarů - prodalo se totiž jen šest milionů přístrojů, přičemž odhady slibovaly, že se jich prodá kolem dvaceti milionů kusů.
V některých případech nestály za neúspěchem chybné předpovědi. Společnost China National Offshore Oil Corporation (CNOOC) kupříkladu v roce 2005 nabízela 18,5 miliardy dolarů za největší americkou nezávislou ropnou společnost Unocal. Zamýšlenou akvizici vzápětí hodnotili komentátoři jako test americko-čínských vztahů a obavy Washingtonu z možné čínské expanze v tak strategicky důležitém oboru vedly k tomu, že Unocal byl nakonec prodán za nižší cenu americkému Chevronu.
Zmařený kontrakt vedl dle některých analytiků pekingskou vládu k odvetným opatřením vůči zahraničním společnostem v Číně. Vládní kabinet se navíc poučil. Většinou se vyhýbá sledovaným a politicky citlivým tendrům v západních zemích. Číňané se raději zaměřují na relativně menší nákupy, hlavně v méně rozvinutých zemích, což v Nigérii prokázal CNOOC, jenž v loňském roce podepsal kontrakt se společností South Atlantic Petroleum Limited. Podíl na ropném poli stál čínského investora více než dvě miliardy dolarů.
Čínské podniky - alespoň dle údajů časopisu BusinessWeek - předloni „napumpovaly“ do nákupu zahraničních firem přes devět miliard dolarů, zatímco v roce 2004 to bylo pouhých 3,8 miliardy. Tamní ministerstvo obchodu odhaduje, že v příštích pěti letech se bude objem čínského kapitálu, který je určen na zahraniční akvizice, ročně zvedat minimálně o 22 procent. V roce 2010 by celkové prostředky využité na koupi podniků v cizině mohly dosáhnout 60 miliard dolarů. „Až dosud se Číňané soustřeďovali hlavně na pořízení společností, jež se zabývají těžbou ropy a zemního plynu, high-tech technologiemi a telekomunikacemi,“ říká Ruby Chang, partnerka čínské konzultantské společnosti CBA International. „Vzrostly ale také akvizice v oblasti automobilového průmyslu, chemického průmyslu a domácích elektrospotřebičů,“ řekl týdeníku EURO Li Siao-ming, partner pekingské kanceláře mezinárodní advokátní firmy White & Case. „Číňané nakupují hlavně v Asii, Latinské Americe a Africe,“ říká Li. Nicméně dodává, že v budoucnu se zájem společností z východu přesune i do rozvinutějších států.
Rekord a větší zálusk.
„Letošek bude zřejmě představovat další rekord v objemu zahraničních akvizic. Zaznamenáme větší a smělejší počiny čínských firem jak v zahraničí, tak na domácím trhu,” domnívá se analytik John Bailey ze společnosti Standard & Poor's. “Nejúspěšnější podniky hledají možnost diverzifikace a častěji vstupují na zahraniční trhy. Na druhou stranu mnoho z nich přijímá zahraniční investice, aby si zajistily růst a konsolidaci na stále konkurenčnějším domácím trhu,“ dodává Bailey.
Důvodů, proč čínské firmy aktivně nakupují své cizozemské konkurenty, je několik. I přes rychlý hospodářský růst Číny mají Spojené státy, Evropa a Japonsko stále náskok v oblasti moderních technologií, k nimž se díky akvizicím mohou Číňané dostat. Například Huawei, jedna z největších čínských IT firem, koupila od roku 2005 dva producenty optických vláken a minoritní díl drží i v dalším výrobci.
Čínské firmy, které se rozhlížejí po světě s kapitálem v pomyslné kapse, se někdy snaží vyhnout domácím restrikcím, zajistit si dlouhodobé a spolehlivé dodávky surovin a energií, získat mezinárodní distribuční síť nebo zlákat školenou pracovní sílu a schopné manažery. Díky zahraničním nákupům si Číňané zlepšují také svou pozici v oborech, které předtím podceňovali. Takovým příkladem budiž marketing a práce na budování značky.
Vláda je zahraničním akvizicím nakloněna. „Budeme podporovat úspěšné podniky, aby se uplatnily v globálním měřítku, investovaly, řídily nadnárodní podnikání v souladu s mezinárodními praktikami. Aby budovaly řídicí a výzkumná centra a zákaznické sítě,” řekl čínský premiér Wen Ťia-pao na loňském zasedání parlamentu. Nezůstává jen u slov. Společnostem, jež se chtějí uchytit v cizině, poskytuje Peking zvýhodněné úvěry.
Od roku 1986 dosáhly celkové zahraniční nákupy aktiv zhruba 30 miliard dolarů. To je sice jen zlomek HDP, ale podle ekonomů jde pouze o začátek firemní expanze z nejlidnatější země světa. „Čínské podniky čelí mezinárodní konkurenci doma i v zahraničí. Je pro ně nezbytné získat zkušenosti a renomé v řízení dalších akvizic,“ vysvětluje Li Siao-ming z White & Case. To je však jen jeden z důvodů, proč má trend pokračovat. „Současný ekonomický rozvoj je náročný ve spotřebě energie a Čína má nyní nedostatek přírodních zdrojů. Aby jich získala více, musí uzavírat v zahraničí více akvizic,“ domnívá se Li. Proti svým rivalům, kteří pocházejí z rozvíjejících se trhů (například z Indie), mají nakupující čínské firmy dvě nesporné výhody - podporu své vlády a také dostatek peněz.
