Náležitě vybavený odborník

Kapitola VIII

Narcisové a Soutěživec * Markantova imunita * Manažerská matematika

Narcisové a Soutěživec Ministr zdravotnictví David Rath, kterému by nejvíce slušela přezdívka Největší narcis ve vládě, povede do voleb pražské sociální demokraty. Podpořila ho nejen drtivá většina delegátů krajské konference, ale i premiér Jiří Paroubek. ČSSD do tohoto „talentu“ vkládá velké naděje a hlavně v Rathově politickém stylu vidí přínos. Svoji radost neskrývá ani premiérův poradce pro makroekonomiku a obecné politické otázky Prof. Ing. Valtr Komárek, DrSc. „Je to takový malý sociálnědemokratický Klaus, a to není z hlediska voleb špatné,“ řekl televizi Prima.
I kdybychom souhlasili s teorií pětasedmdesátiletého poradce, který již zapomněl na politický styl jistého Dr. Sládka, že Rath je malý Klaus, tak by mohlo jít o opravdu hodně, ale hodně malého Klause. Protože Klaus s Rathem kromě toho, že oba jsou politici z Prahy, nemají společného vůbec nic. Ani narcismus, který byl Klausovi tolikrát neprávem přiřčen. Podle známého psychoanalytika Jana Poněšického narcisté spojují moc s vlastní potřebou slávy a obdivu. „Spíše než za narcistu ho (Václava Klause – poznámka redakce) považuji za typického soutěživého člověka, který všude rivalizuje a láká ho překonávání překážek. To narcis nedělá, ten to chce mít bez práce, jen na základě toho, jaký je. Klaus dokonce hledá výzvy k soupeření. Když se zdálo, že je naprosto nepravděpodobné, že by se mohl stát prezidentem, tak kandidoval,“ řekl Poněšický nedávno v rozhovoru pro Hospodářské noviny. „Narcismus je často sud beze dna. Je to jako droga. Trochu jí podlehl s těmi fanfárami na Pražském hradě i Václav Havel, což asi vyplývá i z jeho divadelní minulosti,“ tvrdí psychoanalytik.
Když už, tak Komárek – pro pořádek - měl spíše říct, že Rath je takový malý Havel. To pro ČSSD z hlediska voleb také není špatné, hlavně v době, kdy se Paroubek a Havel stali velkými kamarády (dokud je Čína nerozdělí), které spojuje společný cíl: Porazit Klause.

Markantova imunita Další politický talent s narcistickými sklony, bývalý ředitel televize Nova a současný europoslanec Vladimír Železný, který čelí obvinění z poškozování věřitele a krácení daně, prohlásil, že jeho půl roku stará strana s obskurním názvem Nezávislí demokraté (předseda V. Železný) chce volební kampaní šokovat. Přičemž už samotný fakt, že Železný jde do voleb, je šokem pro českou politiku. „Tato mladá strana má jediný identifikační markant, jak se říká, a to je jméno Železný. Jiný do voleb nestihneme vybudovat,“ říká europoslanec, jehož letos v říjnu Evropský parlament zbavil imunity.
Slovo markant se používá téměř výhradně v kriminalistice. Podle slovníku se jedná o „specifické vlastnosti (objektů) mající pro svůj nahodilý výskyt důležitý význam při identifikaci“. O markantech v tomto čísle týdeníku EURO (na straně 52) hovoří i Tomáš Těthal, ředitel firmy Optaglio, která vyvíjí bezpečnostní prvky k ochraně originálních výrobků před padělateli. Podle něj markant může být i záměrná chyba, kterou ale uvidí pouze náležitě vybavený odborník. Patří mezi náležitě vybavené odborníky šéfové dvou největších českých politických stran Mirek Topolánek a Bohuslav Sobotka? Odpověď široké veřejnosti poskytli oba pánové předminulý víkend sami před televizními kamerami. Když se novináři po prohlášení Železného o šokující volební kampani zeptali předsedy ODS, zda novou stranu považuje za možného koaličního partnera, odpověděl, že „je to samozřejmě potenciální partner“. Mirek Topolánek mnohdy rychleji mluví, než myslí. Mnohem lépe na tom je úřadující předseda ČSSD, ministr financí a náležitě vybavený odborník Bohuslav Sobotka, který na stejnou otázku zareagoval takto: „Nemyslím si, že Železný má nějaký program, který bychom mohli porovnávat s naším programem. Jeho hlavním cílem je získat poslaneckou imunitu a na tom se neshodneme.“

Manažerská matematika Jistá významná stavební firma získala ve výběrovém řízení několikamiliardovou zakázku na výstavbu nového sídla ještě významnější společnosti. Tendr vyhrála hlavně díky tomu, že šla pod reálnou cenu. Firma věděla, že zakázka jí žádný zisk nepřinese, pouze jí naroste objem obratu, který musí vykázat matce v daleké cizině.
Náměstek, jenž měl celou transakci na starost, se dobral k úvaze: „Firma, kde pracuji, na této zakázce stejně prodělá, ale právě proto existuje možnost, abych na ní vydělal alespoň já.“ Šel tedy k jednomu subdodavateli a řekl si o provizi ve výši několik desítek milionů korun za to, že subdodavatel vyfakturuje jeho firmě fiktivní dodávky za sto milionů. Podnik tohoto chytrého náměstka už na zakázce i bez této transakce prodělával asi 300 milionů. „Když tam budu mít minus 300, tak to navýším o další stovku a polovinu z toho si nechám. Když před svým šéfem ustojím minus 300, ustojím i minus 400? Asi přijdu o odměny, ale dostanu bokem 50 melounů. Když to neustojím, tak mě maximálně vyhodí za to, že jsem prostě nezvládl rozpočet velké zakázky, ale doma na stolečku těch 50 mít stejně budu,“ pomyslel si.
Počítal dobře. Nepočítal ale s tím, že ne všichni subdodavatelé jsou zkorumpovaní. Ten, komu špinavý obchod se stomilionovou fiktivní fakturou nabízel, poslal oficiální udání do firmy dotyčného manažera. A co se ním stalo? V zásadě nic, čím by dopředu nepočítal. PR manažeři společnosti připravili velice pozitivní tiskovou zprávu v tom smyslu, že tato dlouholetá opora odchází po dohodě. Podniku, který ho v budoucnu zaměstná, přejme hodně vydařených zakázek.