Podíl investic do vědy a výzkumu na HDP roste pomalu, soudí šéf Akademie věd
EURO: Může země jako Česko dělat základní výzkum v plné šíři? PAČES: Jde o to, co si představujete pod pojmem plná šíře. Když se po politických změnách v roce 1989 začalo s transformací Akademie věd, říkalo se, že budeme v akademii a vlastně i na celostátní úrovni podporovat jen ty obory, které jsou excelentní, protože nejsme dost velcí na to, abychom dělali všechno. V té době se akademie navíc zredukovala oproti stavu před rokem 1990 na polovinu, dvaadvacet ústavů se zrušilo. Neznám jinou instituci, která sama, zevnitř, našla sílu transformovat se tak tvrdým způsobem. Samozřejmě včetně způsobu řízení. Tehdejší předseda akademie Rudolf Zahradník řekl: Když budeme na světové úrovni dělat například orientalistiku, budeme podporovat orientalistiku, když nějaký obor nebude kvalitní, podporovat ho nebudeme. To se ale uskutečnilo jenom částečně, protože jsme si začali uvědomovat, a to je i můj názor, že stát jako Česká republika by měl být připraven na to, aby přinejmenším mohl ve vědě zachytit nový vývoj. A ten může být nečekaný a přijít z kterékoli strany, v kterémkoli oboru. Akademie věd je instituce, která by měla pokrýt víceméně veškerou vědu. Samozřejmě ne v absolutní šíři, to si dneska mohou dovolit snad jen Spojené státy. Měli bychom ale vždycky mít jádro odborníků, kteří budou schopni zachytit nástup nějakého nového oboru.
EURO: To nemohou zajistit vysoké školy? PAČES: Vysoké školy jsou vždycky z principu konzervativnější, protože musejí učit všechny základní obory a nemohou tak rychle a pružně měnit své výukové, a tedy i vědecké programy. Akademie věd by se naopak měla takovou pružností vyznačovat. Upřímně řečeno, je to jedna z věcí, které mi dělají starosti.
EURO: Když jsme u té šíře výzkumu, co dělá například Slovanský ústav Akademie věd? PAČES: Slovanský ústav má pohnutou historii. Byl rušen, začleňován do jiných ústavů, nyní se znovu osamostatnil. Já jsem v něm shodou okolností nedávno byl na takové v uvozovkách inspekční návštěvě a zjistil jsem, že dělá velmi kvalitní práci. Češi tradičně měli velký vliv ve slovanských zemích a na ten bychom měli navazovat. Studium dějin, kultury, jazyků slovanských zemí je k tomu nezbytný předpoklad. Vždyť například státy bývalé Jugoslávie jsou dnes nejživějšími místy Evropy. Jsem rád, že máme například i Orientální ústav. Tyto ústavy mají významnou úlohu v tom, že nejen navazují na tradice vzájemných vztahů a rozvíjejí je, ale vědeckou prací i prohlubují vzájemné poznání. To má velký význam i pro hospodářské vztahy.
EURO: Co dělá Národohospodářský ústav, když máme Vysokou školu ekonomickou (VŠE) a řadu dalších ekonomicky zaměřených akademických pracovišť? PAČES: VŠE se zaměřuje hlavně na praktickou ekonomiku, kdežto ústav na teoretické bádání v ekonomice. Vy jste ekonomický časopis a víte, co to znamená. Obecně platí, že hodně dobrého základního výzkumu se dělá na vysokých školách, kde je ovšem hlavní činností výuka. Ale stát musí mít instituci základního, vyhledávacího výzkumu, v níž je tento výzkum hlavní činností. Tak je to v každé civilizované zemi. Velmi se to týká například přírodovědných oborů. Jsou oblasti bádání, v nichž práci nelze podřizovat ničemu dalšímu, třeba výuce. Je to například práce na vývoji moderních metod v medicíně – to je tak konkurenční záležitost, že je třeba se jí věnovat na sto procent. V biologii nemůžete mít osmihodinovou pracovní dobu. Když vám narostou buňky v jedenáct v noci, tak prostě pracujete v jedenáct v noci. Když děláte na výzkumu, při němž musíte odebírat vzorky každé tři hodiny, tak prostě v ústavu spíte a nemůžete si odskočit dělat něco jiného.
EURO: Zásadní reorganizace Akademie věd, o které jste mluvil, už byla dokončena? PAČES: Ano, hlavní úkol, který teď máme před sebou je převedení výzkumných ústavů k 1. lednu 2007 ze státních příspěvkových organizací na veřejné výzkumné instituce. To mimo jiné znamená, že na ústavy bude převeden majetek, se kterým budou za dohledu volených orgánů samy nakládat. Budou moci také volněji disponovat se mzdovými prostředky, pochopitelně v závislosti na výsledcích práce. Co se týče státních prostředků na vědu, ty budou nadále rozdělovány přes rozpočtovou kapitolu Akademie věd, která je z tohoto pohledu ústředním orgánem státní správy. Výzkumné ústavy ale budou mít širší možnosti a pravomoci spolupracovat například s podnikatelskou sférou a opatřovat si prostředky i tímto způsobem.
EURO: Vy jste při přípravě tohoto zákona vyjadřoval obavy, aby podnikatelská stránka ve veřejných výzkumných institucích nepřekryla stránku vědecko-výzkumnou. Máte je pořád? PAČES: Měl jsem spíše obavy z toho, že když ústavy získají majetek, například budovy, bude obtížnější měnit jejich strukturu na základě potřeb a vývoje vědy. Akademie věd je soustava ústavů, které si demokraticky volí své vedoucí orgány, a ty budou muset mít nástroje právě k rychlým změnám. Ředitelům ústavů říkám, že vlastnictví majetku neznamená, že ho ústav má na věky. Dle vědeckého výkonu a potřeb a vývoje vědy se ústavy budou zvětšovat, zmenšovat, zanikat a nové vznikat. Také bude třeba stanovit přesná pravidla pro to, aby se nepodnikalo za státní prostředky.
EURO: Čili zabránit konfliktu zájmů. PAČES: Konflikt zájmů je problémem všude na světě. V některých zemích je dokonce povoleno, aby akademický pracovník, například profesor na univerzitě, měl firmu v oboru, v němž bádá. V Česku tato oblast není zákonem přesně ošetřena. Na druhé straně je jisté, že vědec je povinen pokusit se dostat výsledky své práce ven z laboratoře, aby, nadneseně řečeno, sloužily lidem. A výhoda statutu veřejných výzkumných institucí je v tom, že to usnadňuje. V USA se to často řeší tak, že člověk, který přišel s nějakým nápadem, se stane konzultantem firmy, kterou pomáhá založit, aby jeho nápad uskutečnila. Ze tuto činnost má například můj kolega na univerzitě v Chicagu větší plat než za profesuru. Tak nějak bych si to představoval i v Česku, i když vím, že hranice mezi použitím státních prostředků na výzkum a komerční využití výsledků výzkumu se obtížně stanoví. Důležité je to, aby se v ústavech akademie nic nevyrábělo a pokud bude jasné, že výsledky lze prakticky využít, aby se tato činnost jasně a průhledně oddělila. Stále vidím Akademii věd primárně jako instituci, která má zajišťovat kvalitní základní výzkum. Vědec pracuje nejlépe, když si sám řekne, na čem chce dělat, a v soutěži s jinými projekty na to získá peníze nebo ne. Na to máme poměrně dobré mechanismy. To nejcennější, co instituce jako Akademie věd může společnosti dát, je právě invence jednotlivých odborníků.
EURO: Jak jako prezident Akademie věd hodnotíte státní politiku podpory vědy a výzkumu? PAČES: Státní politika podpory vědy by neměla spočívat ve stanovení nějakých prioritních oborů, všelijakých těch nano, bio a infotechnologií. Nikdo přesně ani neví, co to vlastně je a někdy se za to schovává zastaralý výzkum. Soudím, že státní politika podpory vědy by měla umožnit vytváření infrastruktury a prostoru pro rychlý převod výsledků základního výzkumu, řekněme z ústavů Akademie věd, do praxe. Jsou to zejména dobrá legislativa, různé typy odpisů z daní, podpora budování vědecko-technologických parků, podpora mezinárodního patentování, snížení byrokracie ve financování, zavedení rozumných metod hodnocení vědecké práce a na to navazující podpora excelence a podobně. Společnost má prostřednictvím státních orgánů dostatek nástrojů na to, aby ovlivňovala prakticky orientovaný, takzvaný aplikovaný výzkum. Jsou to cílené programy jednotlivých ministerstev. Tak by se ale neměla řídit základní věda.
EURO: Mluvíte o tom s těmi, kteří mají možnost směr státní politiky podpory vědy ovlivnit? PAČES: Samozřejmě. Byl jsem takzvaným stálým hostem Rady pro výzkum a vývoj. To je důležitý vládní orgán, který udělal pro českou vědu mnoho dobrého. Ale některá rozhodnutí této rady jsem se snažil (zpravidla neúspěšně) zvrátit. Bývalý místopředseda vlády Martin Jahn najmenoval do této rady především lidi z průmyslové sféry, kteří samozřejmě chtěli, aby se podporoval hlavně aplikovaný výzkum. Ukazuje se ale, že mnoho prostředků určených jakoby pro vědu a výzkum bylo použito na jiné účely.
EURO: To snad neznamená, že byste na změnu stavu rezignoval. PAČES: Jistě že ne, snažím se prosazovat rozumné změny stále. Ale nezapomeňte, že jsme poměrně malá instituce, která stále musí zdůvodňovat svou existenci. Základní výzkum totiž přináší jen velmi výjimečně okamžité praktické výsledky a je obtížné přesvědčit politiky a veřejnost, že se investice do základního výzkumu v dlouhodobé perspektivě vyplatí víc než cokoli jiného. A vezměte si například obrovské lobby různých podnikatelských a průmyslových odvětví, která také usilují o státní podporu a peníze. Přitom vláda má především krátkodobou vizi: když do něčeho dáme peníze, tak ať se to pokud možno vrátí, dokud jsme ještě u moci.
EURO: Antonín Holý je dnes tak trochu používán jako výkladní skříň české vědy. Čím se ještě můžete pochlubit? PAČES: Jeho práce je velmi důležitá a je o ni velký zájem, protože jde o léčiva, a to se vlastně týká každého. Ale vynikajících výsledků je v Akademii věd samozřejmě víc, jsou publikovány v prestižních vědeckých časopisech, což širší veřejnost sice příliš nevnímá, ale vnímá to mezinárodní vědecká komunita, a ta je vlivná. Například americký prezident má poradní sbor pro vědu a jeho předseda je jeden z mála lidí, kteří mají k prezidentovi přímý přístup.
EURO: Vy nemáte přímý přístup k prezidentovi? PAČES: V Česku je to jiné. Když jdu k nějakému ministrovi, tak se musím objednávat, vzít čepici do ruky a uctivě děkovat za přijetí. To se bude ještě dlouho měnit.
EURO: Splnila dosavadní vláda svůj slib růstu prostředků vkládaných do rozvoje vědy a výzkumu? PAČES: Prostředky vkládané státem do vědy a výzkumu rostou. Nemohu říct, že by na to vlády nedbaly. Ale co roste velice pomalu, je podíl těchto prostředků na hrubém domácím produktu. Už na začátku devadesátých let se slibovalo, že to bude 0,7 procenta HDP. To dodnes není splněno.
EURO: Dokáže Akademie věd objektivně změřit využití peněz, které od státu dostane, tedy výsledky práce jednotlivých ústavů a jednotlivých pracovišť? PAČES: Dokáže. Všechny naše ústavy procházejí periodickými evaluacemi komisemi, v nichž jsou zahraniční odborníci. Z evaluace se vyvozují závěry o kvalitě projektů a výkonu skupin i jednotlivců. Například v Ústavu molekulární genetiky, jehož jsem býval ředitelem a v němž stále působím, hodnotíme výkonnost pracovních skupin vždy za rok a za tříleté období. Nejčastější vědecké výstupy jsou publikace v mezinárodních časopisech. Ty mají různou vědeckou úroveň vyjádřenou takzvaným. impaktovým faktorem. Nejprestižnější světové časopisy mají například impaktový faktor pětadvacet, některé naopak jen 0,2. Impaktový faktor časopisu, ve kterém je otištěna publikace, se dělí celkovým počtem autorů a násobí počtem autorů z té které skupiny, protože často se na článku podílejí vědci z různých skupin nebo institucí. Kromě toho se více hodnotí ještě první a poslední autor, kteří mají dle přijatého úzu v autorském kolektivu nejdůležitější pozici. Poté se to sečte a dělí mzdovými prostředky, které ústav do skupiny dává. A na základě takto měřené výkonnosti se do jednotlivých skupin přidělují mzdové prostředky. Upozorňuji, že v Akademii věd platí ústavy zaměstnancům mzdy, financují běžný provoz, ale prostředky na samotnou práci si vědečtí pracovníci musejí zajistit sami, především z grantů. Akademie věd byla první institucí, která založila svou grantovou agenturou. Dnes je ovšem daleko větší a významnější celostátní Grantová agentura ČR. A důležité jsou zahraniční granty.
Václav Pačes (66)
se v roce 1959 vyučil lisařem-svářečem v ČKD Vagónka Tatra Smíchov a získal doporučení ke studiu na vysoké škole. V roce 1965 absolvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, obor biochemie. V letech 1965 až 1968 vystudoval aspiranturu v Ústavu anorganické chemie a biochemie (ÚACHB) ČSAV. V následujících dvou letech pobýval na studijních pobytech na univerzitách ve Spojených státech a v Kanadě. Od roku 1970 pracoval v ÚACHB, v letech 1977 až 1986 v Ústavu molekulární genetiky ČSAV. V Ústavu molekulární genetiky Akademie věd ČR působí od roku 1986, v letech 1999 až 2005 byl jeho ředitelem. V roce 1988 obhájil doktorskou disertaci, v roce 1994 byl jmenován profesorem na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Loni v březnu byl zvolen předsedou Akademie věd ČR, jejímž místopředsedou byl v letech 1994 až 1997. Je vědcem mezinárodního věhlasu a jedním ze zakladatelů československé molekulární biologie. V současné době se zabývá genomikou, jejímž předmětem je rozluštění dědičmé informace celých organismů a její využití k základnímu i prakticky orientovanému výzkumu.
Manželka Magda Pačesová pracuje na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, synové Jan a Ondřej v Akademii věd. Starší Jan je bioinformatik, mladší Ondřej je chemik.