Snaha deníku Financial Times odhalit důsledky současné krize dosud řešení nepřinesla
Konečně! Po roce a půl trvání současné hospodářské krize! Dosud se objevilo jen málo článků, které by se zabývaly jejími možnými důsledky pro kapitalismus. Jako by si s ní nikdo nevěděl rady. Tuto mezeru se pokusil zaplnit britský deník Financial Times a předminulý týden (9. až 13. března) začal otiskovat každý den dva až tři články na téma budoucnosti kapitalismu – celkem patnáct. V redakčním komentáři pak napsal, že by mu tato snaha měla vydržet několik týdnů.
Změna po 30 letech
V úvodním textu 9. března Timesy napsaly, že úvěrová krize zničila víru v ideu volného trhu, která jednu generaci ovládala západní ekonomické myšlení. A položily otázku: Co ji nahradí? Odpovědi na ni by měli sdělovat redaktoři deníku, významní světoví politici a ekonomičtí myslitelé. Příští den noviny uvedly seznam padesáti významných světových osobností – od politiků přes bankéře a manažery až po ekonomické myslitele – které by měly utvářet diskusi o budoucnosti kapitalismu.
První článek napsal hlavní ekonomický komentátor a zástupce šéfredaktora listu Financial Times Martin Wolf. Jeho hlavní tezí je, že se poroučel další ideový bůh – idea volného trhu, jež vládla v posledních třiceti letech, náhle vypadá stejně zastaralá jako myšlenka revolučního socialismu. Tato idea reagovala na selhání smíšené ekonomiky, keynesiánskou ekonomickou teorii, dle níž se svět řídil od padesátých do sedmdesátých let 20. století.
Posun k volnému trhu byl spojený se zvolením Ronalda Reagana americkým prezidentem v roce 1980 a nástupem Margaret Thatcherové do funkce britské premiérky o rok dříve. Dnes se svět v důsledku globální finanční krize opět mění. Finanční systém tvoří jádro tržní ekonomiky. Pokud však potřebuje takovou obrovskou finanční pomoc na svou záchranu, co zůstalo z Reaganova odmítnutí vládních intervencí? Pokud finanční systém selhal, jak silná zůstává víra v trh?
Úsilí vyrovnat se s krizí posílí politickou kontrolu nad trhy. Tento posun k politice způsobí odklon od globálního k místnímu trhu. To je již vidět ve finančnictví. Největší dopad bude mít krize na rozvojové země. Schopnost Západu a zejména USA ovlivňovat světové události poklesne. Zhroucení západního finančního systému bude znamenat konec „unipolárního“ světa. Západní politici sice vyvíjejí velké úsilí, aby zvládli krizi, ale jejich důvěryhodnost je malá. Integrace ekonomiky, která se odehrávala několik desítek let před první světovou válkou, nakonec zkolabovala. To se může zopakovat, píše temně na konci článku Martin Wolf.
Živočišné pudy
Druhý článek napsal profesor ekonomie na Yaleově univerzitě Robert Shiller, společně s Georgem Akerlofem autor knihy Živočišné pudy (viz s. 78). Současná krize oživila zájem o Keynesovu ekonomiku z doby Velké hospodářské krize. Dle něho Keynesův význam spočívá mimo jiné v tom, že upozornil na psychologické motivace lidí, které makroekonomové často opomíjejí. Keynes je nazval živočišnými pudy a domníval se, že hrají významnou roli, pokud jde o ochotu lidí riskovat. Shiller tvrdí, že ekonomická teorie týkající se chování kapitalistických společností a příčin jejich krizí, dle níž by ničím neomezovaný a neregulovaný kapitalismus měl za všech okolností přinášet pozitivní výsledky, je chybná. Nebere totiž v úvahu vliv živočišných pudů na ekonomické chování lidí.
Do diskuse přispěl i brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva. Abstraktní teorie ho příliš nezajímají. Netrápí ho, jak se bude nazývat ekonomický a společenský řád, který se objeví po krizi. Zajímá ho především člověk. A dodává, že dnes nikdo nedokáže předpovědět budoucnost kapitalismu.
Zástupkyně šéfredaktora deníku Financial Times Gillian Tettová tvrdí, že v posledních dvaceti letech začalo být moderní finančnictví mimořádně složité a neprůhledné. Mnoho inovací změnilo fungování finančních trhů. Tyto inovace však byly natolik komplikované, že je většina běžných bankéřů, neřkuli regulátorů, nedokázala pochopit.
Na hodnotách záleží
Nositel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 1998 Amartya Sen napsal, že krize nakonec pomine, ať už dnes vypadá jakkoli nezvládnutelně. Problém budoucích ekonomických systémů však přetrvá. Měli bychom usilovat o „nový kapitalismus“, který nebude mít konkrétní kapitalistickou formu? V 18. století si ji kladl i zakladatel moderní ekonomie Adam Smith. Ten v knize Bohatství národů hovořil o významu hodnot pro lidské chování a jednání institucí. Přesně před 250 lety pak vydal knihu Teorie mravních citů, ve které zkoumal sílu neziskových hodnot. Tvrdí v ní, že „moudrost“ je „ctnost, která člověku nejvíce pomáhá“ a že „lidskost, spravedlnost, velkorysost a veřejný duch jsou lidské vlastnosti, které jsou nejužitečnější pro ostatní lidi“.
Dle Sena si dnešní ekonomické problémy nežádají nějaký „nový kapitalismus“, ale bezpředsudečné pochopení starých idejí, jež se týkají dosahu a mezí tržní ekonomiky. Potřebujeme dobře pochopit fungování různých institucí. A jak tyto instituce trhu i státu mohou přispět ke vzniku lepšího ekonomického světa.
V tomto duchu pokračuje Richard Layard z London School of Economics. Záleží na hodnotách, které ovlivňují naše teorie. Nepotřebujeme společnost vycházející z darwinovské soutěživosti lidí, ale lidštější kapitalismus založený nejen na lepší regulaci, ale i hodnotách.
Redaktorka Timesů Chrystia Freelandová se zabývá dopadem krize na USA. Tam se sice příliš nemluví o dvacátém výročí pádu berlínské zdi, navzdory tomu však zhroucení komunismu určuje diskusi o největší krizi kapitalismu za posledních osmdesát let. Během Velké hospodářské krize totiž někteří pokrokoví Američané vzhlíželi k Sovětskému svazu a ptali se, zda socialismus není jejím řešením. Dnes však podobně nikdo neuvažuje.
Internetový obchodník John Thornhill se pak věnuje vlivu krize v Evropě a v závěru svého článku cituje nizozemského ministra financí a šéfa Strany práce Woutera Bose: „Poprvé v dějinách po druhé světové válce máme generaci, která pochybuje, zda ta následující se bude mít lépe než ona.“
Velká čtyřka
Profesor historie na Yaleově univerzitě Paul Kennedy doporučuje politikům přečíst si knihu Roberta Heilbronera Světoví filozofové. Život, doba a ideje velkých ekonomických myslitelů. V ní se totiž mohou něco dozvědět o zakladateli ekonomie a prvním obhájci volného trhu Adamu Smithovi. Dále o Karlu Marxovi, pronikavém kritikovi nedostatků kapitalismu, jehož předpověď nevyhnutelného konce tohoto systému se však nenaplnila. A také o skvělém rakouském ekonomovi Josephu Schumpeterovi, který sice nebyl žádným zapřisáhlým nepřítelem kapitalismu, ale varoval před jemu vlastní nestabilitou. Dalším významným ekonomickým myslitelem pak byl John Maynard Keynes, který se ve druhé polovině své kariéry snažil zachránit volný trh před naprostým zničením.
Současný narušený kapitalistický systém navzdory všem Marxovým předpovědím nenahradí naprosto rovnostářská komunistická společnost. S budoucí politickou ekonomií by však asi měl Smith problém, protože do trhu bude více, než je přípustné, zasahovat stát. Schumpeterovi a Keynesovi by však tato nová kapitalistická politická ekonomie zřejmě vyhovovala. V tomto systému se bude více dohlížet na živočišné pudy. Homo economicus bude sice značně omezen, ale kapitalismus v této upravené formě nezanikne. Bude sice mít vážné chyby, ale všechny ostatní systémy jsou horší.
Snaha listu Financial Times zabývat se budoucností kapitalismu je určitě chvályhodná, první týden však lze zhodnotit bonmotem: Články byly pravdivé i objevné. Ty pravdivé však nebyly objevné. A objevné zase nebyly pravdivé.
Především však byly málo invenční. Vzato z tohoto hlediska, čeká nás dlouhá krize – dokud někdo nepřijde s nějakým novým kreativním řešením. Snad některý z článků ve druhém týdnu takové řešení přinese.
