Ekonomická teorie se s oblibou zabývá vnějšími šoky. Trh ponechaný sám sobě podle ní přirozeně tíhne k rovnováze. A může být rozkolísán zejména špatnou vládou, revolucí, válkou…
Foto: Profimedia.cz
Dlouho platil předpoklad, že volný trh dokáže zcela samostatně vrhnout společnost do krize, přestože – nebo právě proto – se investoři zcela racionálně snaží maximalizovat zisk. Nicméně i teoretikové systémových vad neregulovaných trhů nemohou popřít, že například obě světové války měly takříkajíc zvenčí vliv na globální organizaci výroby, směny, rozdělování a spotřeby. I události menší intenzity – například revoluce v muslimských zemích, evropské hnutí „rozhořčených“, či dokonce norský masakr protiislámského „křižáka“ Anderse Breivika – mohou významně ovlivnit atmosféru a investiční apetit. Natož takové drama, jakým je déle než rok trvající „zachraňování Řecka“ a celé eurozóny.
Na největší vnější šok rozměrů světové války aspirovaly však minulý týden Spojené státy, postižené neschopností dohody o novém zvýšeném zastropování státního dluhu mezi demokratickou administrativou prezidenta Baracka Obamy a republikánskou opozicí, která má většinu ve Sněmovně reprezentantů. Bez ohledu na to, zda se do uzávěrky tohoto čísla obě strany (ne)dohodly, samotný průběh debaty, přetřásané černé scénáře, nejasnosti kolem specifik „řecké“ situace v USA a selhání tamních politických elit v její nápravě zůstanou potenciálním dynamitem pod nosnými pilíři našeho světa.
Příliš velké, aby padly…
Federální dluh USA se za posledních pět let téměř zdvojnásobil a dosáhl už v polovině května zákonem stanoveného stropu 14 bilionů 294 miliard dolarů (9 bilionů 880 miliard eur), který do konce roku bude prolomen o dalších více než bilion dolarů (na 15 bilionů 476 miliard). Ve skutečnosti nejde o to, že by se bez navýšení stropu Spojené státy ocitly v platební neschopnosti formálně už 2. srpna, fakticky to bude někdy mezi 10. a 15. srpnem. Jde o to, co by znamenala tato platební neschopnost USA pro svět. Jde o to, k čemu by doopravdy vedlo, kdyby „domácí“ americké ratingové agentury Moody’s a Standard & Poors způsobily naplněním pohrůžky, že jádro světového systému zbaví prestižní známky AAA. A co myslela nová šéfka MMF Christine Lagardeová prohlášením, že neschopnost Spojených států dostát svým závazkům vůči věřitelům „by mohla mít vážné následky na celém světě“.
Nejen bujaří optimisté s růžovými brýlemi, ale i ostřílení mazáci finančního zprostředkování totiž upozorňují na fakt, že trh s americkými dluhopisy je podivně klidný a úrokové sazby si rozhodně na řecký způsob nevyskakují. Jako by makléři nevěřili, že první ekonomika světa – počítáno podle HDP na hlavu – je či by mohla být jakkoli ohrožena. Důvod je však jiný: Není už, kam jinam se vrtnout, kam ustoupit, do jakého jiného bezpečí se uchýlit. Jeden z makléřů popsal situaci po lopatě: „Investoři do amerických pokladničních poukázek nespěchají s jejich prodejem z jednoho prostého důvodu: Neexistuje žádná náhrada za americká aktiva, která by byla stejně bezpečná a ve stejném množství.“
Zkrátka a dobře, o Spojených státech platí mnohem důrazněji to, co se říkalo o četných bankách: „Příliš velké, aby padly.“ A navíc – pokud jde o USA – naprosto jedinečné v roli poslední varty systému. Opustit Spojené státy znamená zahynout. Koneckonců mají dluh ve vlastní měně, a tak si ji v nejhorším prostě natisknou v nějakém novém „kvantitativním uvolňování“. A bude vymalováno.
… a zprava příliš zastropované
Jenže už v samotném tištění peněz vězí problém. Americká ekonomika nekvete. Míra nezaměstnanosti od jara zase stoupá, index spotřebitelské důvěry (spotřeba se tam podílí na HDP 70 procenty) naopak klesá a inflace už stejně vyskočila. Představa, že se americké problémy „vypláchnou“ další inflační vlnou, přiměla profesora Bostonské univerzity Igora Lukeše v nedávném rozhovoru ke vzpomínce na dvě historické události: hyperinflaci na Balkáně v 90. letech (s následnou občanskou válkou) a vývoj německé „výmarské republiky“ 20. let (s následným nástupem Adolfa Hitlera k moci). „Máme co dělat nejen s krizí ekonomickou, ale i politickou,“ zdůraznil profesor Lukeš.
Dalo by se říci, že v USA teď máme co dělat s dalším vnějším šokem, který otřásá ekonomikou. Republikáni vlastně už minulý týden Baracka Obamu na hlavu porazili, protože živá duše tam už nemluví o zvyšování daní, ale jen o škrtech. „Ale (republikánští) radikálové vůbec žádný kompromis nechtějí. Chtějí snížit výdaje i za cenu vládního bankrotu. Z jejich hlediska je to v pořádku,“ poznamenal Lukeš. Jde o radikály z hnutí Tea Party, které tvrdí, že Obama hodlá v USA „zavést socialismus“, a tak prostě musí být smeten bez ohledu na konkrétní důsledky pro jeho i jejich zemi a celý svět.
Vražedný Nor Anders Breivik přejal mnoho frází těchto republikánských „ultras“. Pro něj to byla inspirace. Pro Ameriku je to však politický strop, který nikdo jen tak lehce hlavou neprorazí.
