Dějiny si občas uzpůsobil k obrazu svému, dělal je trochu zábavnější
„Jakkoliv moderní historie na křižovatce dějin, to jest tady u nás, byla často víc než dramatická, otřesná a někdy opravdu zbavovala člověka jakýchkoliv iluzí, tak na konci svého života musím říct, že jsem strašně rád, že jsem se narodil tady.“ Tahle věta věčně usměvavého a pozitivního Zdeňka Mahlera dokonale vystihuje. Většina lidí si vybaví jeho vlídný tón, kterým přibližoval z televizních obrazovek naše dějiny i životy těch, kteří se do nich významně zapsali. Vyprávěl zábavně a občas si k realitě něco přidal.
Říkal, že tak vyplňuje černé díry.
Narodil se 7. prosince 1928 v Batelově na Vysočině, ale brzy se s rodiči přestěhoval do Prahy, kde prožil většinu svého života. Vystudoval Učitelský ústav a pokračoval studiem češtiny a angličtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Po škole nastoupil do Československého rozhlasu, učil na AMU a pět let pracoval jako tajemník ministra školství Františka Kahudy. V té době už byl ale zároveň dramaturgem Laterny magiky a po ukončení své úřednické dráhy v roce 1960 odešel na volnou nohu a začal si vydělávat tím, co dělal nejraději a nejlépe. Psal knihy a divadelní hry, ale měl problém uživit rodinu.
Jeho soused a kamarád z Kampy Miloš Forman mu poradil, ať se pustí do psaní filmových scénářů. To mu přineslo nejen peníze, ale i slávu.
S Milošem Formanem pracoval na oscarovém Amadeovi jako jeho odborný poradce, nakonec si ve filmu střihl i malou roli kardinála. Děj filmu sice ne zcela odpovídá realitě, ale na to se přece historie neptá. Jako scenárista nebo spolu autor scénáře se podepsal pod řadu slavných filmů, jako jsou Nebeští jezdci, Božská Ema nebo Lidice. „My často nejsme hodni toho, co nám bylo dáno. Nezasloužíme si to. Dokonce si nezasloužíme ani svou vlastní minulost,“ říkal sice, ale celý život přibližoval minulost a její slavné osobnosti divákům i čtenářům. Jeho vášní byla také hudba, a tak psal i o jejích autorech Smetanovi, Dvořákovi nebo Mozartovi. Nezapomněl ani na svého předka Gustava Mahlera.
Od ministra kultury Pavla Dostála obdržel v roce 2003 medaili Artis Bohemiae Amicis za trvalý přínos pro českou kulturu. Medaili Za zásluhy v oblasti kultury, výchovy a školství dostal 28. října 2013 i od prezidenta Miloše Zemana.
Poslední roky prostonal a trávil doma.
Říkal, že opět začal vnímat ty nejobyčejnější věci: „Poslouchám ticho. A koukám se na bochník chleba, který se po staletí dělá stejným způsobem. Lidi mě můžou rozčarovat, ale chleba se mi nikdy nepřejedl.“ Zdeněk Mahler zemřel 17. března po dlouhé nemoci.
„My často nejsme hodni toho, co nám bylo dáno. Nezasloužíme si to. Dokonce si nezasloužíme ani svou vlastní minulost,“ říkal sice, ale celý život přibližoval minulost a její slavné osobnosti divákům i čtenářům.
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
