V horských partiích Šumavy se dřevo netěží z principiálních i ekonomických důvodů
Na Šumavě je kůrovec a bezpochyby víc než dříve. To je fakt, na kterém se s Tomášem Jirsou (EURO 44/2009) shodneme a jejž nezpochybňuje ani správa Národního parku Šumava (NPŠ). Ta na jaře připravila tři scénáře vývoje kůrovce. Její odhady se potvrdily spíše k pesimističtějšímu scénáři. Kůrovce je na Šumavě hodně – stejně jako v jiných českých lesích. Celá střední Evropa totiž dnes kvůli orkánům Kyrill a Emma čelí největší kůrovcové kalamitě za posledních 50 let.
Výhrady
Pokud jde o kůrovcové těžby, asi nemá smysl se přít o čísla, neboť jsou veřejně dostupná. Nejoptimističtější scénář počítal opravdu s vynucenou těžbou zhruba 130 tisíc metrů kubických. Scénáře předkládá správa NPŠ ministerstvu životního prostředí na jaře a výslednou realitu ovlivňují především faktory, které nikdo nedokáže ovlivnit – především počasí v daném roce. Letošní teplé a suché léto kůrovci svědčilo, proto se kůrovcové těžby přiblížily až k onomu pesimistickému scénáři. Abych však byl přesný – vytěženo bylo 263 tisíc metrů kubických. A k těžbě je vyznačeno dalších asi deset tisíc metrů kubických. To odpovídá ploše přes sedm set hektarů. Nelze však souhlasit s údaji o bezzásahové zóně, v níž je evidováno 185 tisíc metrů kubických souší. To odpovídá 460, nikoli osmi stům hektarů lesa.
S Tomášem Jirsou se určitě rozcházím v pohledu, jak se chovat v unikátním území, jako je Šumava. NPŠ se podstatně liší od hospodářských lesů. Účelem tu není pěstování stromů na těžbu, suché stromy jsou součástí cyklu postupné obnovy pralesa. V místech, kde část starých stromů uschla, vzniká zdravý zelený les. Tento režim byl v NPŠ ustaven s vědomím, že přírodní procesy mohou vést k postupné nebo náhlé fázi rozpadu lesa, ale s následnou přirozenou obnovou. Aktuální monitoring zjistil, že na Šumavě v průměru roste 2540 mladých stromků na hektar. Místy je to méně, ale někde je hustota těchto stromků až 34 tisíc na hektar. Samozřejmě že bude chvíli trvat, než dorostou. Vysazené sazeničky však neporostou o nic rychleji, protože bez ochrany a živin od odumírající předchozí generace lesa často hynou, a musejí se proto opakovaně dosazovat.
Volba
Bezzásahový režim platí zhruba na pětině území, především v nejvýše položených, původních horských smrčinách. Na 70 procentech NPŠ – v nejvíce pozměněných smrkových monokulturách – se uplatňuje standardní, mnohdy intenzivní lesnický management. Dokonce i v zásahovém území, kde vzniklo zmíněných zhruba sedm set hektarů vytěžených ploch, je míra přirozené obnovy natolik intenzivní, že za „holiny“ můžeme označit jen zhruba 280 hektarů, na nichž bude nutné les dosazovat. Zbytek je už dnes reálně mladým lesem s dostatečným množstvím nových, zčásti již dokonce odrostlých stromů.
Důvody, proč se na Šumavě v nejvíce exponovaných horských partiích dřevo netěží, jsou nejen principiální – kde jinde než v národním parku můžeme dát přírodě prostor? – ale i ekonomické. Zalesňování holin je obtížné a nákladné. V nejvyšších partiích Šumavy nevolíme mezi zeleným lesem a uschlými stromy. Volíme mezi kácením a následně obtížně zalesnitelnými holinami, na kterých se za cenu obrovských nákladů možná podaří udržet stejnověký nestabilní les, a procesem, na jehož konci bude rozrůzněný a odolnější les.
Žádný neověřený experiment
Na Šumavě nejde o žádný neověřený experiment. Princip bezzásahovosti není naším vynálezem. Platí pro všechny parky, které nejprestižnější světová organizace ochrany přírody (IUCN) zařazuje do druhé kategorie, tedy národní. V Evropě se uplatňuje na mnoha místech včetně smrkových lesů jako na Šumavě. Deset nebo jedenáct evropských parků nese dokonce certifikát PAN Parks, tedy bezzásahové divočiny na souvislé ploše nejméně deseti tisíc hektarů.
Bezzásahové parky nejsou jen na boreálním severu, ale i v Itálii, na Slovinsku, v Polsku a v Portugalsku. Všechny německé parky – nejen bavorský na druhé straně hranice – mají z principu zakotvena bezzásahová území, dle stavu v různé fázi naplnění. Nejdál jsou na bavorské straně Šumavy a v národním parku Berchtesgaden. Kritikům NPŠ parku vřele doporučuji výlet do něj.
Reakce
Diskusi o Národním parku Šumava se týdeník EURO věnoval už v minulosti (EURO 49/2007, 1/2008, 7/2008, 10/2008, 13/2008). V současné diskusi na článek Čestmíra Klose Smrku klinká umíráček (EURO 41/2009) zareagoval příspěvkem Šumavě klinká umíráček (EURO 44/2009) senátor Tomáš Jirsa (ODS). K němu se vyjádřil ministr životního prostředí Ladislav Miko.
