Evropská unie
Sotva by se dalo vymyslet něco, co by víc zkomplikovalo život německému kancléři Gerhardu Schröderovi, než hlučná demise Evropské komise týden před superdůležitým summitem, kterému bude v Berlíně předsedat. Jenomže stalo se.
Šéf bonnské vlády se tvářil ustaraně, když v úterý novinářům vysvětloval, že nemůže stran vystřídání Jacquesa Santera nic rozhodnout, dokud se neporadí s kolegy-státníky z členských zemí. K zapeklitému balíku reforem Agenda 2000 se tak přidružila ještě jedovatější příloha. Zatímco v prvním případě jde „jenom o peníze, ve druhém se bude jednat o lidech, funkcích a kariérách. Výbušná směs je připravena k explozi. Karty se mohou namíchat tak, že bariéry národníc h zájmů a pých nikdo nepřeleze.
Povinný optimismus
Inspirací byla nepochybně víkendová schůzka (13.-14. března) ministrů zahraničí „patnáctky v zámku Reinhartshausen na břehu Rýna, která skončila prohlášením německého Joschky Fischera o „podstatném pokroku . Jeho francouzský kolega Hubert Védr ine vzápětí před novináři utrousil, že takový optimismus „má předsednická země povinný , nicméně se nechal slyšet, že „kompromis v Berlíně nelze vyloučit .
Smyslem summitu je schválit finanční rámec na období 2000-2006. Tedy odkud do kasy unie poplynou peníze a v jakém množství. Dále jak se budou mezi členy rozdělovat - na subvence zemědělcům (50 procent rozpočtu) a na podpory zaostávajícím regionům (30 procent). Naposledy pak jaké bude saldo mezi příspěvky do rozpočtu a příjmy z něj - „čistí přispěvatelé v čele s Německem by rádi platili méně, „čistí adresáti jim to nechtějí dopřát.
Už skoro dva roky se Evropská unie handrkuje kolem tohoto měšce, přitom však směšně malého. Nikdo nepochybuje o tom, že nepřekročitelný strop výdajů bude potvrzen na dosavadních 1,27 procenta HDP, přičemž ve skutečnosti se má utrácet nanejvýš 1,15 procenta jako dosud. Letošních 85 miliard eur vydávaných z rozpočtu vypadá sice jako ohromná suma, nikoli však v porovnání s rozsahem činnosti Evropské unie a jejími 370 miliony obyvatel. Je to například o 30 miliard méně než výd aje belgického systému sociálního zabezpečení.
Malá domů
Škudlení jde ruku v ruce s pokrytectvím. Německo se oddává sebelítosti, že nejvíce doplácí na princip „solidarity , nikdy však nikdo nespočítal, kolik miliard se mu vrací zpátky v podobě vyhraných kontraktů na projekty hrazené ve Španělsku , Irsku nebo Řecku ze strukturálních fondů. Všichni hojně mluví o evropské integraci a jejích ideálech, o nutnosti srovnávat životní úroveň v celém společenství, ale v obavě z nákladů na budoucí rozšíření házejí zpátečku. Chtějí systém reformovat tak, aby přijetí nových chudých členů stálo ty stávající co nejméně, ačkoli to bude pro některé kategorie (a zv láště zemědělce) bolestné.
Schröder se pokusí ještě uhrát nějakou finanční „malou domů , ale v pozici předsedy mu zřejmě více než o národní vítězství půjde o úspěch summitu a „berlínskou dohodu vstupující do dějin. „Zahnal se sám do kouta, když přesunul zasedání z Bruselu do nového německého hlavního města, a dodal mu tak lesk. Nemůže si dovolit fiasko, soudí vysoce postavený činitel Rady EU.
Španělský José-Maria Aznar se bude bít jako lev za zachování vyrovnávacího (kohezního) fondu o váze dvaceti miliard eur ročně, ačkoli se mu nárok na tyto peníze jen obtížně ospravedlňuje - vymodlil si je jeho předchůdce Felipe González jako závdave k na přípravu ke vstupu do měnové unie. Důvod po zavedení eura Madridem pominul, nikoli však vnitropolitická řevnivost. Aznar nemůže ztratit to, co jeho nenáviděný předchůdce získal.
Tony Blair dobře ví, že by se Británii mnohem snáze jednalo, kdyby byla ochotna „položit na stůl třímiliardovou roční slevu z řádného příspěvku, kterou svou slavnou „kabelkovou politikou před patnácti lety ve Fontainebleau na ostatních vymámila M argaret Thatcherová. Přesto se chystá - z vnitropolitických důvodů - opět prohlásit, že tento rabat „nemůže být předmětem jednání .
Francouzi musejí být objektivně spokojeni se všemi ústupky, k nimž donutili Německo a další státy při dohadování zemědělského kompromisu, ani Jospin, ani Chirac to však samostatně neřeknou - tři měsíce před volbami do Evropského parlamentu chc e každý vypadat jako větší obhájce zájmů mocné domácí farmářské lobby.
Nenáviděný kompromis
Vybaveni mnoha imperativy se pokusí státníci o kompromis. Hlavními úkoly bude doladit navrženou reformu SZP tak, aby „se nelíbila všem stejně, což je nejlepší základ pro dohodu , jak uvedl Michael Emerson z bruselského Střediska pro výzkum evro pské politiky (CEPS).
Lze si představit dohodu o postupném vytlačení dílu daně z přidané hodnoty jako jednoho zdroje rozpočtu EU a jeho nahrazení přímými příspěvky z HDP. Zasvé vezme zřejmě touha po „stabilizaci na úrovni roku 1999, vyhlášená přitom jako cíl na rychlosummitu v Petersbergu koncem února. Podle Emersona by bylo logické, kdyby si „patnáctka naplánovala takový růst příjmů, aby v roce 2006 dosáhly 104 miliard eur, což bude pořád o 17 miliard méně než 1,27 procenta HDP.
Pro uchazeče o členství bude zajímavé sledovat, jak dopadne „balík peněz určený na rozšíření EU. Nepochybně budou vyčleněny mimo rozpočet a stanou se „nedotknutelnými . Z nich 21 miliarda bude určena na pomoc před samotným přijetím. Průc hodně vypadá i návrh komise, aby na zemědělskou a regionální pomoc pro šest nováčků přijatých v období 2002-2006 bylo určeno kolem 50 miliard eur, z čehož vyplývá, že by neměly nárok na přímé platby rolníkům.
Nikdo však zatím neřekl, co se s těmito penězi stane, pokud k rozšíření ve zmíněném období nedojde nebo se zdrží.
