Je pondělí dopoledne, obloha je modrá a provinční městečko, po jehož hlavní třídě se procházím, vypadá jako desítky jiných australských venkovských sídel. Něco je ale jinak. Na vysokých štítech jednopatrových domů z konce 19. století, které lemují hlavní třídu, jsou ručně malované výjevy ráje na zemi. Z postranní uličky mě náhle osloví mladík ve slunečních brýlích.
„Hydro? Buš?“ ptá se. Když kývnu, posadí mě na lavičku a někam odběhne. Zatímco čekám, usmívají se na mě další dealeři. „Už dostáváš?“ ptá se rutinně asi čtyřicetiletá teta. V jejím hlase není ani stín strachu před zákonem.
Obrýlený mladík se vrací se dvěma pytlíky marihuany. V jednom jsou sušené palice pěstované venku na slunci, ve druhém zboží produkované průmyslově pod zářivkami. Asi čtyřgramový pytlík stojí 50 dolarů, tedy tisíc korun. Ceny podobné jako v Praze. Jak je možné, že tady, v městečku Nimbin asi sto kilometrů od východního pobřeží Austrálie, policie toleruje prodej drogy, která je ve zbytku země zakázaná? Odpověď je třeba hledat v historii.
Skupina vysokoškoláků ze Sydney dostala kdysi nápad uspořádat v Austrálii podnik podobný Woodstocku, tedy festivalu, jímž vrcholila éra hippies ve Spojených státech. Svou akci pojmenovali Aquarius, čímž chtěli říci, že se hlásí k věku Vodnáře, tedy alternativním myšlenkám, které oslavoval Woodstock.
Čtvrtý a poslední Aquarius se odehrál v roce 1973 v ospalém zemědělském městečku Nimbin a změnil ho jednou provždy. Zdejší Aquarius měl takový úspěch, že se po jeho skončení řada účastníků rozhodla v Nimbinu zůstat. Někteří utvořili velké skupiny – komuny, které společně koupily půdu v okolí a na ní začali hospodařit. Jiní upřednostňovali samostatnost.
„Do Nimbinu jsem přišel před třemi lety z Gosfordu u Sydney,“ říká Calin, prošedivělý malíř, a potahuje z nacpané dýmky. Marihuanový kouř se vznáší i nad ostatními stoly v kavárně na promenádě. „Přišel jsem sem, protože jsou tu vzdělaní lidé a nikdo se tu na mě nedívá jako na toho bláznivého hipíka,“ vysvětluje.
Zato bývalá knihovnice Kathy patří k původním hippies. Žije v uzavřené komunitě Tuntable Falls, která se stále řídí myšlenkami antikonzumerismu a rovnostářství. Kathy považuje Nimbin za úspěch, ale vadí jí, že pro většinu lidí je to jen to město, kde se dá koupit tráva. „Spousta lidí na tom tady vydělává, jde jim o peníze. Lidé zapomněli, že tady šlo o věk Vodnáře,“ říká hořce.
Čtěte také:
Náš člověk v Austrálii: Lidé v pustině