Neznámý vinařský obr
Nejsou u nás zapsána příliš dobře - kvůli minulým časům, kdy jsme tamní vinařskou produkci poznávali skrze naslazená vína typu Liebfraumilch či Schwarze Katze. Další etapy vinařského zeměpisu nás ovšem zavedou i do odlišného Německa.
Německo je vinařským obrem. Ne pro rozlohu vinic (sto tisíc hektarů, kterými disponuje, stačí na pořadí v druhé desítce světa) ani pro množství produkce (asi 12 milionů hektolitrů vína řadí zemi do druhé poloviny prvé desítky žebříčku světových producentů). Určující je kvalita vína. Jako o Rakousku hovoříme v souvislosti s veltlínským, jako Francii symbolizují velké kupáže z modrých odrůd, právě tak můžeme Německo prohlásit za zemi ryzlinků. Právě ryzlinky, zejména rýnský, bohaté kytky a plného těla, jsou skutečným symbolem vinařského umu našich sousedů. S výjimkou jedné či dvou ze třinácti oblastí se všude objevuje na prvém nebo druhém místě v rozloze výsadeb odrůd. Prvenství co do rozlohy vinic patří sice odrůdě Müller-Thurgau, když si však uvědomíme, že jedním z rodičů tohoto křížence je právě ryzlink, potom tato sorta vlastně dominantně ovládá viniční tratě.
Vedle zmíněných odrůd, které společně představují 45 procent plochy vinic, patří i další dvě místa bílým révám. Jsou to třetí Silvaner a za ním s nepatrným odstupem u nás málo známý a teprve nedávno mezi uznané odrůdy zařazený Kerner, mimochodem také výrazově blízký ryzlinkům. Za nimi se tlačí dvě modré sorty, a sice Spätburgunder neboli Pinot Noir a Blauer Portugieser, tedy Portugalské modré. Bez zajímavosti není ani další pořadí v prvé desítce. Tři ze čtyř zbývajících sort jsou opět málo známé nebo zcela neznámé keře, plodící bílé hrozny, Scheurebe a Bacchus, potom ještě jedna modrá - Trollinger.
Jakou pozici a kvůli čemu si německá vína vydobyla u nás, jsem se již zmínil. Jako jediní reprezentanti po dlouhou dobu účinkovala v Česku sladká vína, pro tehdejší produkci tolik typická. Odklonem konzumentské přízně od polosuchých, polosladkých až sladkých vín způsobil, že se ta německá pozvolna z české nabídky vytratila. Jejich místa zaujaly stále expanzivnější produkty z Nového světa i ostatních zemí. Německá nově komponovaná vína se k nám nedostala, a protože informace o úrovni produkce v jednotlivých spolkových zemích byly kusé a příležitosti ona nová vína okusit téměř mizivé, zájem pohasl.
Také němečtí vinaři ovšem zaznamenali změny vkusu spotřebitelů, také oni se chopili nových poznatků a moderních technologií. Zbavili vína natěžklého cukerného charakteru a oblékli je do nových šatů. Samozřejmě ne beze zbytku. To, co po dlouhá léta tvořilo páteř a věhlas německé vinařské produkce, totiž sladká vína, mnohdy ještě s „forsáží“ cukerného moštu, nevymizelo a hned tak nezmizí. Právě tato vína představují jádro exportu. A velká síla se jich zkonzumuje v Německu samém.
V pěti následujících dílech budeme putovat po třinácti německých vinařských oblastech a nalézat novou kvalitu. Projdeme atypickou Ahr s až drtivou převahou modrých odrůd, zastavíme se na Mosele v tolik kouzelných místech s vinařskými raritami, jako je Elbling, nepomineme maličkou Nahe ani největší Rheinhessen. Originální je oblast Franken s atypickou odrůdovou skladbou, která leží na samé hranici ekonomické únosnosti pěstování révy. Zavítáme také do Badenu, oblasti naopak nejjižněji položené. Minout nelze ani regiony v bývalé východní části země. Mám na mysli Saale-Unstrut a Sachsen, donedávna vinařsky neznámé a jen živořící. Všude tam se dají nalézt vína překvapujících vlastností, která stojí za pozornost. Tím spíše, že německé vinohradnictví a vinařství, respektive vinařské právo této země bylo podkladem pro vytvoření vinařského zákona České republiky, a že tedy všechny ty pozdní sběry, výběry a vína ledová či slámová jsou doma právě ve sklepích na západ od naší hranice. Pěstební podmínky i podobné předpisy v obou zemích umožňují posoudit, do jaké míry se našim vinařům daří nebo nedaří držet krok.
