Létání balónem je relax a nádhera. Pokud navíc člověk nasedne do balonu s tak zkušeným pilotem, jako je majitel Balónového zámku Radešín a firmy na výrobu horkovzdušných balónů či nejrůznějších dalších nafukovacích objektů Petr Kubíček, není se čeho obávat ani stovky metrů nad zemí. Pro něj i jeho rodinu totiž vzlety v koši nadnášeném kubíky horkého vzduchu znamenají sdílenou radost a odpočinek od rozletu podnikatelského, v rámci něhož podnikatel se svou firmou Kubíček Factory místo k nebi míří ke 170milionovému obratu a 20milionovému zisku.
Společnost své produkty vyváží do celého světa, kořeny má však v Brně a datují se do devadesátých let, kdy ji založil Petrův otec, rovněž nadšený pilot. Tehdy u nás bylo balonové létání ještě v plenkách, a tak výcvik pilotů probíhal jen v přátelských kruzích, kam bylo často obtížné se dostat. Kubíček starší tedy koupil zámek, kde posléze založil profesionální pilotní školu pro všechny zájemce. Mimo to nebyl spokojen ani s nabídkou textilií pro šití obřích balonů, a proto začal jako jediný výrobce balónů na světě vyvíjet a vyrábět vlastní látku.
Pak ale tento vizionář jednoho léta odjel na dovolenou a vrátil se z ní medicínským byzjetem zraněný a v bezvědomí. Jeho syn Petr, který tehdy pracoval jako šéf technického oddělení, ze dne na den musel převzít celou firmu, aniž by se ho někdo na cokoli ptal.
V jejím vedení pokračuje osm let a zabývá se hlavně tím, aby si udržela příslovečnou vizi a inovaci. V současnosti se zaměření podniku dělí na tři oblasti. První tvoří již zmíněná výroba horkovzdušných balonů. „Ty máme po celé planetě, od Itálie po Kanadu, od Japonska po Čínu a od Norska po Jihoafrickou republiku,“ popisuje Petr Kubíček.
Těžiště trhu s balony ale leží ve Spojených státech, kde vyhlídkové lety nabízí každé větší turistické středisko. „Nevím, čím jsme si to zasloužili, ale z létání balóny se stala celosvětově oblíbená aktivita,“ usmívá se podnikatel.
Chyby se netolerují
V současnosti Kubíček v Česku zaměstnává na 130 lidí a provozuje dvě haly v rámci jedné fabriky, z níž distribuuje zboží po celé planetě – zahraniční výrobu si prý vůbec nedokáže představit. „Výroba věcí, co děláme, vyžaduje zručné ruce, které se dlouho zaučují. Šikovnost našich pracovníků pak determinuje celkovou kvalitu našich výrobků. Každý výrobek je navíc úplně unikátní a vyrábí se podle specifikací zákazníka,“ vysvětluje.
Největší zodpovědnost během náročné práce na balónech speciálních tvarů padá na bedra konstruktérů úvodního návrhu. Na zakázku bývá skoro vždycky málo času, konstruktér proto často sestaví jednu část, pošle ji do výroby, švadleny začnou šít a technik se mezitím pustí do tvorby dalšího dílu finálního výrobku. Po kouskách si věc předávají, takže konstruktér na začátku nesmí udělat chybu.
Stejně dobré pro Kanadu i Argentinu
Balony jako takové se právně řadí mezi letouny, a tak musí splňovat celou řadu bezpečnostních norem, aby získaly takzvanou certifikaci – tedy posvěcení příslušnou autoritou, kterou je v tomto případě Evropská agentura pro bezpečnost civilního letectví (EASA), a povolení k uvedení na trh. „EASA má svoje experty, které musíme pomocí pevnostních analýz, zkoušek a hodnocení rizik přesvědčit, že naše výrobky jsou bezpečné. Je to věda, jakou se u nás zabývá několik konstruktérů a techniků,“ ilustruje dlouhý a náročný proces Kubíček.
Když se mu podaří získat důvěru Evropanů, zbývá ještě vyjednat validaci potvrzení v ostatních státech – v současné době se intenzivně snaží získat třeba certifikaci pro Čínu. Požadavky jsou prý všude v zásadě stejné, ale zahraniční úřady chtějí vždycky ještě něco doplnit. „Někdy se divím, že certifikujeme produkt zvlášť pro Ameriku a pro Kanadu, a přitom na něm nic neměníme. Jenže pokaždé musíme místní specialisty přesvědčit, že náš produkt je stejně dobrý pro kanadský trh jako pro argentinský, jinými argumenty,“ líčí podnikatel, jemuž balóny vynáší zhruba 80 procent ročního obratu.
Přinášet lidem radost
Pětina tržeb pak připadá na nejrůznější nafukovadla. Z doby předcovidové je známe především jako rozličné formy reklamy či výzdoby velkých akcí. „Jedna rocková kapela po nás chtěla vyrobit figurínu dámy bez oblečení, v podstatě obrovskou nafukovací pannu, v určitých partiích hodně přetaženou. To jsme naštěstí neudělali,“ uvádí pilot jeden příklad extrémní zakázky. V rámci festivalů se totiž v Kubíček Factory raději drželi reklamních oblouků či válců. Dokud je pandemická opatření nevymazala z povrchu zemského.
Omezení akcí naučila Kubíčka umění. Portfolio firmy se převážilo směrem k divadelním, architektonickým nebo vědeckým projektům. Tak vznikly například modely planet pro brněnskou hvězdárnu na Kraví hoře nebo mobilní veřejné prostranství navržené studiem Kogaa. „Dělali jsme ale i obrovské divadelní kulisy ve tvaru skalního města pro čínskou show. Byl to obří projekt, na kterém jsme se podíleli dlouho. Herci po nich všelijak lezli, svítili a ozařovali je. Paráda!“ vypráví Petr a oči mu září jako šťastnému klukovi.
„Baví mě vytvářet produkty, které jsou na pohled hezké a pozitivní. Přináší lidem radost, a to nejen těm, kteří je používají nebo se na ně dívají, ale i těm, kdo je vyrábí. Neděláme nějaké drobnosti, jako jsou kličky do aut, ale něco opravdu velkého a pěkného, co navíc vyvážíme do celého světa, aby to našim zákazníkům také přineslo radost,“ vysvětluje majitel firmy a dodává, že nafukovadel zatím ukázal světu pouze několik, a tak by rád nadále expandoval.
Zároveň se chystá do portfolia zahrnout i ultralehká letadla. K jejich uvedení na trh už chybí jen dříve popsaná certifikace.